shořelá chata
Dnes jsem se byl projít údolím a když jsem dorazil k arboretu mezi Spáleným mlýnem a Cimburkem, všiml jsem si, že chatka v „zahradě” je shořelá. Ještě před týdnem tam stála v pořádku. Došel jsem se podívat přímo ke zbytkům chatky s očekáváním toho nejhoršího. Chatky, která přitahovala jen bezdomovce, mi líto nebylo, ale měl jsem strach o stromy kolem ní. Na rohu u chatky totiž rostl pajehličník přeslenatý Sciadopitys verticillata, byl to zhruba 5m jedinec. Tento strom pochází z dálného východu a podobně jako gingko, metasekvoj, sekvojovce a další patří do skupiny „primitivních jehličnanů”. Tento jedinec zde vyrostl do úctyhodné velikosti a podle některých zdrojů byl jedním z největších v republice. Tento druh totiž roste relativně pomalu a často vymrzá. V údolí se mu dařilo asi díky dobrému mikroklimatu.
Druhým stromem, který rostl v blízkosti chatky, byla borovice korejská Pinus koreansis, která je charakteristická svými „rohatými” šiškami. Poměrně velké a hlavně masivní šišky v sobě ukrývají vždy po páru oříšky, podobně jako borovice limba. Stejně jako limbové oříšky, i tyto se dají jíst.
Bohužel oba stromy, a hlavně pajehličník, dostaly přímý zásah ohněm a jejich koruny i kmeny dostaly plný zásah 🙁 Borovice to možná ještě rozchodí, pajehličník asi už ne. Je to velká škoda, protože tyhle dvě dřeviny patřily hlavně díky svému stáří mezi pár opravdových rarit v zarostlé zahradě v údolí.
