Údolí Vrchlice

Úvodní slovo

Zde by se slušelo Vás přivítat na těchto webových stránkách, které slouží k prezentaci občanského sdružení Denemark. Sdružení bylo založeno v prosinci 2006 za účelem péče o údolí říčky Vrchlice, především pak v úseku těsně nad Kutnou Horou. A tyto stránky slouží jako jakási snadno dostupná vývěska pro všechny, kterým není lhostejný osud tohoto romantického koutu přírody a chtějí se o něm také něco dozvědět.

O údolí Vrchlice

Údolí leží v těsné blízkosti městské aglomerace města Kutné Hory, na jejím jihozápadním okraji a je významné hlavně výskytem rostlin a živočichů. Některé tyto druhy jsou zvláště chráněné, ale i nechránění živočichové a rostliny zde tvoří společně velice cennou lokalitu. Nezanedbatelný význam spočívá i v tom, že údolí je už po mnoho generací velice oblíbeným místem pro výlety a relaxaci kutnohorských občanů. Před 2. světovou válkou vedla údolím i poutní stezka na zámek Roztěž. Jako připomínka na tyto časy stojí na začátku údolí barokní Boží muka. Údolí je jedním z posledních relativně zachovaných přírodních společenstev v okolí Kutné Hory, kterého bychom si měli vážit a opatrovat ho. V údolí můžeme vidět i mnoho geologických zajímavostí. Pro amatérské i profesionální geology je toto malé území doslova rájem. V údolí bylo během středověku vykutáno i několik štol. Jsou to průzkumné štoly a v několika z nich se dokonce těžila po nějakou dobu i ruda. Dnes nám připomínají zašlou slávu hornického našeho města. Další zajímavostí údolí je jeho historie. Na dvou místech bylo údolí osídleno již několik tisíc let před naším letopočtem. Byla zde vybudována dvě pravěká hradiště, v jejichž zbytcích nalezli archeologové na přelomu 19. a 20. stol. velké množství dobových artefaktů. I tato dvě hradiště jsou zajímavou součástí celého území. V údolí bylo postaveno i několik středověkých hutí, přestavěných později na mlýny. Dalšími zajímavými stavbami jsou stará vodní díla, jako jsou mostky, brody, náhony a jezy.

Povodí a jeho historie

Severozápadní cíp Českomoravské vrchoviny zasahuje svými výběžky až do území Polabské roviny přibližně na linii Zásmuky – Kouřim – Červené Pečky a Kolín. Tuto oblast odvod�?ují menší vodoteče, které se jako levostranné přítoky vlévají do Labe. Jedním z těchto přítoků středního Labe je řeka Klejnarka se svým hlavním přítokem Vrchlicí. Stříbronosná pásma kutnohorského revíru proslavila tuto oblast v celé Evropě a byla základem bohatství středověkého českého státu. Pro dolování rudy, její úpravu i pro zásobování lidí byla voda velmi cenná, a proto i říčka protékající městem byla velmi prospěšná. Pojmenování řeky Vrchlice je novodobé. Celý tok nesl místně různá označení. V městském úseku Kutné Hory byl jmenován jako Kutnohorský potok a lidově odedávna Pách.V okolí Malešova se nazýval Malešovský potok a ve svém středním a horním toku nesl jméno osady, kterou protékal, Bahýnka. S pojmenováním Vrchlice se pravděpodobně poprvé setkáváme v díle sedleckého faráře J. F. Devota Popsání založení řehole cisterciácké z roku 1824. Devot je patrně autorem přejmenování řeky na Vrchlici: v uvedeném svém díle však ještě nedůsledně užívá označení Pách i Vrchlice a také pojmenování zteklý potok, snad pro velké škody, které při rozvodnění v úzkém údolí způsoboval. V období vlády prvních Přemyslovců se říčka jmenovala pravděpodobně Vyzpliš (Wyzplisa rivulus), jak uvádí Kosmas ve své latinsky psané kronice z roku 1101. Se jménem Vrchlice je spjata i jedna kapitola české literární historie. Když v roce 1870 se rozhodli dva přátelé, studenti klatovského gymnázia E. Frýda a J. Thomayer, zaklepat na dveře redakcí s žádostí, aby jim zveřejnili jejich básnické prvotiny, bylo jejich velkou starostí vybrat si libozvučný pseudonym. Thomayer vybral E. Frýdovi jméno Vrchlický po říčce protékající krajem, kde mladý básník strávil nejkrásnější dny svého dětství. Vrchlice pramení v lesním revíru Švabinov u obce Hetlín, severně od Zbraslavic, v nadmořské výšce 485 m n.m. Rozvodnice mezi povodím Vrchlice a Sázavy nemá zvlášt’ výraznou dominantu. Nejvyšší hora povodí v pramenné oblasti má nadmořskou výšku 555 m a je jí vrch Březina u osady Žandov. Nejníže položeným místem povodí je soutok Vrchlice s Klejnnarkou u obce Nové Dvory na kótě 200,2 m n.m. Tok Vrchlice měří 28,8 km. Celková plocha povodí je 132,61 čtverečních kilometrů. Z levé strany jsou většími přítoky Vrchlice tyto potoky: Zdeslavický, Chlístovický, Košický, Švadlenka a Bylanka. Z pravé strany přitéká potok Opatovický. Po stránce administrativně správní leží celé povodí Vrchlice v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji a zasahuje celkem 14 správních obvodů. Plocha povodí zaujímá 14,15% plochy okresu, jehož výměra je 937 km2. Hydrologické poměry všeobecně vyplývají z podmínek a charakteru přírodního prostředí a přímo souvisejí s komplexním působením všech ostatních fyzikálně geografických faktorů. Jsou to především: zeměpisná poloha, klimatické poměry, geologické utváření území, pedologické a vegetační poměry. Hydrologické poměry jsou s těmito komponenty přírodního prostředí ve vzájemném vztahu a spolupůsobení. Kromě přírodních vlivů se uplatňuje v hydrologickém režimu povodí i modifikační účinek činnosti člověka. Souhrnná charakteristika vybraných faktorů ovlivňujících vodní hospodářství v povodí Vrchlice Zeměpisná poloha střediska povodí – Kutné Hory:

zeměpisná šířka…………………. 49°57´
zeměpisná délka…………………. 15°16´

Rozlehlá úrodná nížina podél Labe zasahuje do povodí Vrchlice jen svým zálivem u Sedlce k okraji Kutné Hory. Území, které Vrchlice odvodňuje, má převážně zemědělský charakter. Lesní plochy nejsou souvislé a jen v pramenné oblasti je několik souvislých lesních revírů (Švabinovský, Radvančický a Opatovický).

Výškové poměry povodí

Nadmořská výška (mn.m.) 200 – 250 250 -300 300 – 350 350 – 400 400 – 450 450 – 500 <500
procento plochy povodí 5,6 8,1 11,7 21,3 30,3 18,6 4,4

Použitá literatura

Kompletní seznam použité literatury, na který se odkazujeme v textech na tomto webu.

  • ČIHAŘ, J.: Teraristika (Biologie a chov obojživelníků a plazů). Praha, Práce 1989.
  • ČIHAŘ, J. a kolektiv autorů: Příroda v ČSSR. Praha, Práce 1988.
  • DOLEJŠÍ, J.: Flora a ekologie údolí Vrchlice. (seminární práce), Gymnázium Kutná Hora, 1996.
  • DOMIN, K.: Poznámky o vegetačních poměrech na okrese kutnohorském (Sborník vlastivědných statí o politickém okrese kutnohorském). Kutná Hora, Učitelská jednota „Budče kutnohorské“ 1925.
  • DOSTÁL, J.: Klíč k úplné květeně ČSR. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd (Věda všem) 1954.
  • GRÜNERTOVI, H. a R.: Houby. Praha, Knižní klub s nakladatelstvím Ikar 1995.
  • HANZáK, J. a kolektiv autorů: Světem zvířat, Bezobratlí (1. a 2. část). Praha, Albatros 1979.
  • HORNÍČEK, I.: Létající savci. Praha, Academia, nakl. Československé akademie věd (edice živou přírodou) 1986.
  • HRABÁK, R.: Kapesní atlas našich motýlů. Praha, Státní pedagogické nakladatelství se Státním zemědělským nakladatelstvím 1985.
  • CHLUM, A. a kolektiv autorů: Vodní dílo Vrchlice. Praha, Ministerstvo lesů a vodního hospodářství ve Státním zemědělském nakladatelství, středisko interních publikací 1977.
  • JAVOREK, V.: Kapesní atlas brouků s určovacím klíčem vyobrazených druhů. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1968.
  • KREMER, B. – Muhle, H.: Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty. Praha, Knižní klub s nakladatelstvím Ikar, 1998.
  • MARTINOVSKÝ, J.: Klíč k určování stromů a keřů. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1987 .
  • MAXOVá, I.: Mechorosty Kutnohorska. (diplomová práce), Praha, Přírodovědecká fakulta UK 1985.
  • MOUCHA, J. – Zahradník, J.: Naši noční motýli. Praha, Albatros 1975.
  • PFLEGER, V.: Měkkýši. Praha, Academia, nakl. Československé akademie věd (edice Živou přírodou) 1987.
  • RANDUŠKA, P. – ŠOMŠÍK, L. – HÚBEROVÁ, J.: Farebný atlas rastlín. Bratislava, Obzor 1983.
  • REICHHOLF-REIHM, H.: Motýli. Praha, Knižní klub s nakladatelstvím Ikar 1996.
  • SVRČEK, M. a kolektiv autorů: Klíč k určování bezcévných rostlin. Praha,

Státní pedagogické nakladatelství 1976.

  • ŠŤASTNÝ, R. a kolektiv autorů: Kutnohorsko (vlastivědný obraz). Praha, Kabinet muzejní a vlastivědné práce, Krajský dům osvěty 1960.
  • TĚŠITELOVÁ, M.: Procházka po mlýnech (K historii mlýnů na Vrchlici). Kutná Hora, článek v časopise Krásné město č.3 (str. 14-19), Městský úřad K. Hora, 1992.
  • VEPŘEK, J.: Příspěvek k floristickému výzkumu okresu kutnohorského. Kutná Hora, Vlastním nákladem 1956.&amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;
  • ZAHRADNÍK, J.: Blanokřídlí. Praha, Artia (edice Barevný průvodce) 1987.
  • ZAHRADNÍK, J. – HOBRLANDTOVá, J.: Náš hmyz. Praha, Albatros 1981.
  • ZÁPOTOCKÝ, M.: Dänemark a Cimburk – dvě pravěká hradiště v údolí Vrchlice. Kutná Hora, článek v časopise Krásné město č.3 (str. 12-14), Městský úřad K. Hora 1992.
  • kolektiv autorů: Sborník oblastního muzea K. Hora, Kutná Hora řada geologicko-báňská 8/9 1966.
  • záznam z archivu: Průzkum lidové architektury. Praha, Státní památkový úřad 1989.

Interentové odkazy

Přehled zajímavých a užitečných odkazů na internetové stránky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *