Přírodní podmínky

Stručný přehled biotopů v údolí Vrchlice

Biotopy jsou označeny v závorce číslem. V tabulce výskytu rostlin pak budou tato čísla sloužit k rozlišování míst výskytu.

Štoly (1)

V předcházejících kapitolách byly štoly popisovány z hlediska historického a geologického. Tyto štoly jsou však velice významnou součástí údolí i po stránce estetické a biologické. Popis štol bude následovat popořádku od mostu na dolním Žižkově.

1. Štoly u Vrbového mlýnu

Nachází se asi 3 metry nad plochou nynějšího parkoviště ve skalní stěně orientované na jih. Jsou to vlastně jen dvě nad sebou vykutané průzkumné štoly, které měří jen několik málo metrů. Z biologického hlediska jsou nevýznamné.

2. Štola nad Vrbovým mlýnem

Jedná se o několik úzkých štol, které vybíhají z centrální dutiny. Ta je v horní části spojena dvěma komíny s okolním terénem, resp. skalními terasami. Štoly jsou asi 0,5 až 1,2 metru v průměru a jsou vykutány směrem na severo-severozápad v několika patrech. Asi po 15 až 20 metrech končí. Před několika lety byly tyto štoly z části zaházeny různým materiálem, aby se nikdo nemohl dostat dovnitř. Je to škoda, protože mohly sloužit jako úkryt pro netopýry v době přezimování.

3. Štola Sv. Antonína Paduánského

Nachází se na opačném břehu než dvě předcházející. Je v místech za Vrbovým mlýnem a objektem pily. Jedná se o poměrně rozsáhlý komplex chodeb s dvěma vchody. První z nich se nachází asi 1 metr nad hladinou potoka. Hned za betonovou zdí, do které je proražen otvor, je asi 40 centimetrů vody. Druhý vchod se nachází asi 25 metrů po proudu ve výšce 3 až 4 metry nad hladinou. Je to „suchý“ vchod.

Chodby mají asi 1,5 až 2 metry v průměru. Dno je z části zatopeno vodou. Hloubka je asi 10 až 40 centimetrů. V několika místech voda silně prosakuje stropem a stéká po stěnách nebo kape na zem. Zde se na stěnách tvoří nádherný sintrový povlak. Barva přechází od bílé až po černou. Někde se tvoří tzv. „brčka“ asi 4 centimetry dlouhá.

Asi na třech místech se na dně vytvořila kaskádová jezírka podobná krasovým jezírkům v jeskyních Moravského krasu. Zde jsou ale mnohem menší. Asi 0,5 až 1 m2 a hloubka dosahuje asi 5 až 10 centimetrů. V těchto jezírkách se tvoří sintrové kuličky. Drobný rulový štěrk je postupně obalován usazeninami uhličitanových solí. Tento proces je poměrně dost rychlý. Například provázek natažený na zemi je obalen během několika málo let silnou vrstvou krystalů. Je to velice zvláštní, když ve středověkých štolách můžeme vidět takovou „pseudokrasovou“ výzdobu.

Další zajímavostí této štoly je to, že ji využívají mnozí živočichové jako zimoviště. V jedné ze suchých chodeb byl nalezen pravděpodobně exemplář netopýra rezavého (nutno přesně určit). Dále zde bylo nalezeno několik exemplářů vrápence malého a jeden exemplář netopýra velkého. Jako zimoviště používají štolu i obojživelníci. Např. ropucha obecná, skokan hnědý. Ve vodě roste neurčený druh řasy nebo lišejníku. Tvar je podobný keříkovitým lišejníkům, ale barva je na bázi oranžová a přechází na konci stélek do bílé. Dalším lišejníkem (pravděpodobně pukléřka ostnatá), který roste nad hladinou vody je asi 5 až 7 centimetrů vysoká keříčkovitá stélka. Vnitřek tvoří bílá houbovitá hmota na povrchu krytá tvrdou černou krustou. Tyto lišejníky jsou po odumření velice rychle pokryty sintrem.  Zajímavé na těchto rostlinách je to, že rostou v naprosté tmě a v poměrně vysoké relativní vlhkosti, popř. přímo ve vodě. Teplota vzduchu 16°C, vody 80°C, r. v. 80% (měřeno v září 1999), teplota vzduchu 11 až 12°C, vody 7°C, r.v. 90% (měřeno v lednu 2000). Hodnoty se trochu liší od následující štoly, asi proto, že tato štola má dva vstupní otvory. Jimi pak může vzduch alespoň částečně cyrkulovat a tím pádem je o něco teplejší a sušší.

4. Poličanská štola

Na témže břehu jako předcházející. Vchod je asi 1,5 metru nad hladinou potoka. Betonem zazděný vchod byl proražen amatérskými speleology. Hned za betonovou zdí je asi 30 centimetrů vody, která pokračuje dál do nitra štoly. Pak chodba pokračuje poměrně suchým dnem. V místě rozdvojení byl nalezen vrápenec malý. Pravá chodba je tvořena asi 5 metrů širokým prostorem, z něhož vybíhají další zabetonované chodby. Levá chodba pokračuje několik desítek metrů dál. Na konci je suťový zával. Silně zde prosakuje ze stropu voda. I zde byl nalezen vrápenec malý. V této štole také přezimují obojživelníci. Teplota vzduchu 11 až 13°C, vody 9°C, r.v. 90 až 100% (měřeno v září 1999 a v lednu 2000). Tato štola je v zadní části vyzdobeny podobnými útvary jako štola A. Paduánského.

5. Štoly kolem Dänemarku

Další štoly se nachází kolem mlýna Dänemarku. Dvě byly raženy za mlýne pod skalní stěnou. Jsou to poměrně krátké asi 2 a 6 metrů dlouhé štoly. Jedna z nich má na konci jakousi vodní nádrž, která je pravděpodobně zatopeným vchodem do nižších pater štoly. V ní byl nalezen netopýr černý (Barbastella barbastellus). Teplota vzduchu asi 9°C, teplota vody 9°C, relativní vlhkost 60% (naměřeno leden 2000).

Třetí štola se nachází mezi Denemarkem a Spáleným mlýnem kousek od jezu. V místech, kde končí můstek přes tůň. Dosahuje asi 3 metrů délky. Tato štola je také bezvýznamná.

6. Spálená štola

Významná štola nacházející se nad potokem mezi Spáleným mlýnem a Cimburkem. Štola je zaříznuta do strmé stráně na pravém břehu potoka. Vlez je nejdříve vyzděn kamennou klenbou. V těchto místech prorůstají do štoly kořeny stromů, rostoucích nad ní. Chodba je dále vyrubaná ve skále a pokračuje asi 80 metrů kolmo do svahu. Po celé délce je dno zatopeno vodou do výšky asi 40 až 80 centimetrů. Jen na jednom místě, kde je částečně propadlý strop, je kousek suchého dna. V těchto místech se taky nachází krápníková výzdoba. Ke konci se chodba rozdvojuje na dvě menší chodby. Ty po 15 metrech končí. I tato štola je zimovištěm obojživelníků a pravděpodobně i netopýrů.Teplota u vchodu asi 10°C, 75% relativní vlhkost, v zadní části teplota vzduchu 12°C, teplota vody 10°C a relativní vlhkost 90% (naměřeno leden 2000).

7. Štola u arboreta

Otvor je asi 1 metr pod úrovní terénu, resp. Pěšiny, která vede v těsné blízkosti. Chodba má elipsovitý tvar s malým průměrem. Na dně je souvislá vrstva bahna.

8. chodby v hrázi Velkého rybníka

Mezi štoly, tedy vlastně biotopy s jeskynním mikroklimatem, bychom mohli počítat i dvě chodby pod hrází Velkého rybníka. Jedna je vyzděná a je to vlastně vypouštěcí těleso hráze. Je asi 20 metrů dlouha a klenba má 4 metry v průměru. Dno je zatopeno vodou. Na konci štoly hnízdil před 2 lety skorec vodní. Druhá z těchto je vyražena asi o 30 metrů dál proti proudu pod hrází. Je asi 10 metrů dlouhá a průměr je asi 5 metrů. Na některých místech se tvoří „brčka“ černé barvy. Ze stropu kape velké množství vody, která se drží na dně plném bahna.

Lom (2)

Lom je situován na severozápad. V dolní části rostou asi 4 metry vysoké břízy bělokoré, vrba jíva, olše lepkavá a jasan. V podrostu pak svída krvavá a ostružiník ostružinatý. Před lomem je asi 5 metrů široký travnatý pás, kde se povaluje několik větších kamenů. Na tomto místě občas přespávají trampové a rozdělávají zde oheň.

Na pravé boční straně roste několik větších vrb a jasanů ztepilých. S hustým bylinným podrostem. V tomto vlhčím místě roste pcháč zelný, který zde dorůstá poměrně velkých rozměrů.

Střed lomu je pokryt kamennou sutí. Velikost kamenů je od několika cm3 až po obrovské bloky.Tyto kameny se během letního období ohřívají na poměrně vysokou teplotu. Kameny jsou na sebe naházeny volně a jsou mezi nimi velké mezery, v kterých se ukrývají různá zvířeta. Např. ještěrka obecná. Ani rostlin zde není málo. Roste zde bříza bělokorá, bez hroznatý, třezalka tečkovaná, vrbka úzkolistá, jahodník trávnice, jasan ztepilý, pelyněk černobýl, řebříček obecný atd. Všechny tyto rostliny jsou odolné proti nedostatku vody a stačí jim pro růst malé množství půdy. Proto většina těchto rostlin, resp. stromů a keřů, dorůstá menších rozměrů než ve volné půdě.

Stráň nad lomem je vlastně kamenitá suť překrytá splavenou hlínou a napadaným listím z lesa, který roste nad lomem. Půdu a listí nejdříve porůstá mech, který zpevňuje materiál, takže není splavován do nížších partií lomu. V těchto místech pak vyrostly rostliny z čeledi bobovitých, zvonkovitých a dále modřín opadavý, topol osika, slivoň třešeň. Zde je oproti nižším místům vlhčeji, a proto zde rostou i rostliny náročnější na vlhkost.

Skály (3)

Skály jsou dominantou tohoto údolí. Z geologického hlediska se jedná především o rulu. Již u Wagenknechtova mlýnu na začátku údolí je poměrně velká skála. Ta se však erozními procesy rozpadá na drobné úlomky, které jsou splavovány k jejímu úpatí.

Významným skalním útvarem je stěna nad parkovištěm u Vrbového mlýnu. Tato strmá skála je orientovaná na jiho-jihovýchod. Výška dosahuje místy až 20 metrů. Na skalních terasách nerostou žádné větší stromy ani keře. Z nedostatku vláhy a potřebného množství půdy pro kořenový systém se rostliny nevyvinuly do normálních rozměrů. Na vrcholu skalní stěny je postavena suchá kamenná zeď. Ta zabraňuje splavování hlíny dolů. Nad skálou roste velké množství trnovníku akátu a několik třešní.

V této stěně je vykutána 1. a 2. Popisovaná štola. Roste zde několik druhů lišejníků a xerotermních rostlin.

Další a asi nejvýznamnější skalní útvar se nachází nad mlýnem Denemarkem. V minulosti bylo na této skalní ostrožně postaveno hradiště. Skála tvoří jakýsi výběžek do údolí. Z východní strany, která je pozvolnější, je porostlá lesem (dále lesní biotop). Západní stěna padá skoro kolmo dolů k potoku. Na ní se udrželo opravdu málo rostlinných druhů. Na vrcholové plošině, která je neustále rozrušována vodní erozí, roste jen lišejník. Na skále roste dub letní, bříza bělokorá, jasan ztepilý, borovice lesní a několik olší lepkavých. V místech s větším množstvím půdy rostou hlohové a trnkové křoviny. Z bylin zde roste jestřábník skalní, pelyněk pravý, divizny, jestřábník chlupáček a mnoho dalších. Stromy v této skalní stěně rostou velice pomalu. Mnohé vyrůstají přímo „ze skály“ a je až s podivem, že zde mohou růst. Na několika místech, zejména pak na místě, kde je skála spojena s okolním terénem, roste hustý travní porost.

V minulosti na této skále rostlo velké množství xerotermních rostlin, ale dnes se zde nachází jen zlomek z původního množství. Vinu asi nesou kyselé deště a také návštěvníci, kteří narušují při vstupu mělké kořenové systémy rostlin. Rostliny pak odumírají a půda je následně splavována dolů. (3A)

Tyto všechny skalní stěny byly typickým stanovištěm pro xerotermní rostlinstvo. Rulové skály se však nacházejí také v lesích nebo přímo nad řečištěm potoka. Zde rostou úpně odlišná rostlinná společenstva (3B) Typickým příkladem je stěna mezi Spáleným mlýnem a Cimburkem. Orientovaná na jih. Je zastíněna vzrostlými jilmy vazy, javory kleny a jírovci maďaly. Jilmy jsou však napadeny grafiozou a jírovci zas klíněnkou jírovcovou. Stromy pomalu odumírají. Hrozí tak „otevření“ stěny slunečním paprskům a následný zánik těchto stínomilných společenstev. Ve velkém množství zde roste osladič obecný, puchýřník křehký, několk druhů mechů a břečťan popínavý.

Podobná stínomilná společenstva, rostoucí na skalách, jsou i naproti Vrbovému mlýnu u potoka, nad tůní u ruiny Cimburka a na dalších místech.

Mezi skalní biotopy bychom mohli počítat i kamenné zdi kolem staveb. Rostou na nich též xerotermní rostliny jako sleziník severní, sleziník routička zední, sleziník červený, rozchodníky a další. (3B)

Potok (4)

Potok Vrchlice je v tomto údolí již na svém dolním toku. Na začátku údolí vytéká přímo z Velkého rybníka dvěma přepady.

Pod levým přepadem ( z pohledu z hráze) se vytvořila tůň asi 8×8 metrů s hloubkou kolem 1 metru. V ní žije několik druhů ryb. Např. úhoř říční, pstruh potoční a okoun říční. Potok dále pokračuje kaskádami, které se vytvořili ve skále. Pod každým „vodojemem“ se utvořila jakási jezírka. Voda je v této části toku silně okysličena, proto v ní žijí živočichové a rostliny náročné na kyslík rozpuštěný ve vodě. Pravý přepad tvoří jakési koryto vyrubané do skály a končící též vodopádem. Pod ním je tůň asi 1×3 m. V blízkostí tohoto vodopádu měl pře 2 lety hnízdo pár skorců vodních. Typické hnízdo bylo přilepeno asi 1 metr od stříkající vody pod skalním převysem. Pod tímto vodopádem, stejně jako u levého přepadu, zde žijí bystřinní živočichové. Je to např. houba říční, hrachovka říční nebo různé druhy korýšů. Z rostlin zde roste praménka obecná. I zde žijí některé druhy ryb jako pstruzi potoční, okouni říční. V dalším úseku se tok zpomaluje. V pravotočivém zákrutu se v řečišti utvořil z naplavenin ostrůvek. Řeka se v těchto místech rozšiřuje. I hloubka je v těchto místech malá, asi 30 centimetrů. Z vody zde vyčnívá velké množství kamenů, porostlých mechy a játrovkami. Nad vodou se sklánějí stromy, zejména olše lepkavá, javor klen a mléč a další. V pobřežních křovinách roste podbílek šupinatý. V místech, kde dříve stával mlýn Cimburk, je postaven jez. Na něm se zachytilo několik malých i větších kmenů. Jez zadržuje poměrně velké množství vody. Hloubka v tůni dosahuje asi 1 až 1,5 metrů. Žije zde hlavně karas obecný, pstruh potoční,plotice obecná a hrouzek obecný. Pod jezem, v místech, kde se nachází bývalé arboretum se zeravy, pěníšníky a magnoliemi, je řečiště poměrně široké, místy se tvoří ostrůvky z naplavenin. Hladina potoka je zastíněna korunami okolních javorů a dalších stromů. Na protější stráni (pravý břeh) je vykácená plocha znovu osázená smrkem ztepilým. Kousek pod arboretem se na pravém břehu tyčí nad vodou skála, porostlá mechy a kapradinami. V těchto místech je opět vytvořená umělá hráz z navršených kamenů, která zadržuje vodu. Pod „hrází“ je do řečiště napadáno velké množství kmenů jilmů, které odumírají na grafiozu. I v těchto místech se tvoří ostrůvky z naplavenin, kde roste ve velkém množství česnek medvědí. V potoce žije velké množství raků a pstruhů potočních. Kmeny, porostlé dřevokaznými houbami, mechy, kapradinami a dalšími rostlinami, zachycují místy menší kusy větví a dalšího materiálu a tvoři se tím malé tůně. Od Spáleného mlýna se hloubka řečiště zvětšuje. Mezi Spáleným a Denemarkem v ohybu je totiž postaven jez. Hloubka tůně dosahuje asi 1,5 metrů. Pravý břeh je příkrá stráň porostlá jilmy vazy, duby letními, javory, lípami srdčitými a břízou bělokorou. Nad jezem pak smrky ztepilými, modříny opadavými a olšemi lepkavými. Levý břeh je tvořen trávníkem s několika lískovými ořechy. Nad vodou hnízdí v křovinách konipas horský. Z ryb zde žije karas obecný, lín obecný, jelec tloušť, plotice obecná a štika obecná. Pod jezem je postaven přes potok mostek. Dále po proudu se vlevo nad vodou tyčí vysoké skály. Na pravém břehu je pozemek patřící k mlýnu Denemark. Za mlýnem je potok znovu přemostěn poměrně nevkusným betonovým mostkem. I v těchto místech žije velké množství raků a pstruhů potočních. V řečišti jsou velké kameny a místy zde rostou i osamocené olše, tvořící malé ostrůvky. Dále po proudu tvoří pravý břeh pobřežní biotop, který je za vyššího stavu vody zatopen. Roste zde mokrýš střídavolistý, netýkavka nedůtklivá, vrbina obecná, kuklík potoční, šmel okoličnatý, blatouch bahenní a další bahenní rostliny. Výše je břeh tvořen místy skalami, na dalších místech jsou březové a višňové houštiny s podrostem ostružiníku. Levý břeh je příkrá stráňka navazující na zpevněnou asfaltovou cestu. Na její levé straně je ještě funkční mlýnský náhon. Kolem něj roste jilm vaz, olše lepkavá a několik druhů kapradin. Ze živočichů v potoce žijí v době rozmnožování ropucha obecná, skokan hnědý, skokan skřehotavý. V těchto místech do potoka ústí povrchové betonové koryto, které svádí vodu z Poličan. Dále po proudu je na levém břehu potoka objekt ÚNS a pily. Vpravo jsou to skály. Ty postupně navazují na struskové haldy. Všude roste olše lepkavá. Levý břeh je tvořen příkrou strání asi 1 až 1,5 metrů vysokou. Nad potokem je v těchto místech silnice. Rychlost toku se zde zvětšuje. V řečišti jsou místy větší kameny. Na břehu rostou olše lepkavé, javor klen, javor mléč, bříza bělokorá. Na levém břehu je travnatý pozemek patřící k mlýnu V hutích. Na pravém je stavební parcela. Za ní je přes potok postaven na pozůstatcích středověkého mostku novodobý betonový můstek s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého. Řečiště se dále rozšiřuje a je po obou stranách ohrazeno vysokými břehy, porostlými břečťanem popínavým. Na břehu i v potoce rostou javory, jilmy a břízy. Je zde také větší ostrůvek. Potok se v těchto místech dostává skoro ke konci údolí. Na levém břehu je Obecní (Wagenknechtův) mlýn. Na pravém je mladý listnatý les. V něm je divoká skládka. Pod Obecním mlýnem je postaven jez. Je postaven proto, aby mohl být napájen Hořejší Pách, který pokračuje na pravém břehu až několik metrů nad hladinou Vrchlice. Řečiště pod jezem bylo letos místními občany vyčištěno. Křoviny a rostliny z řečiště byly odstraněny a spáleny. Ponechány zde byly pouze vzrostlé olše lepkavé. Přes potok je v těchto místech postaven most, který vlastně ukončuje mnou popisovanou část údolí Vrchlice.

Struskové haldy (5)

Struskové haldy se v údolí Vrchlice nacházejí na dvou místech. Prvním je obrovská strusková halda V hutích, která je však dnes z části zastavěna, rozvezena nebo převrstvena ornicí. Dříve zaujímala plochu asi 5 hektarů. Zasahovala až na druhý břeh k Obecnímu mlýnu. Dnes jsou z ní patrny jen zbytky u betonového parkoviště nad zástavbou čtvrtě V hutích. I tak zde dosahují asi 3 až 4 metry výšky. Nachází se zde chryzokol, druhotný zelenomodrý nerost mědi. Haldy jsou zde už poměrně zarostlé břízami bělokorými, planými hrušněmi, růží šípkovou a jasanem ztepilým, které nejsou tak náročné na stanoviště.

Druhé místo je mnohem zajímavější z hlediska sukcese biotopu. Haldy se nacházejí skoro naproti Vrbovému mlýnu, ve svahu orientovaném severně až severozápadně. Tyto haldy mají již menší rozlohu. Asi 0,25 hektaru. Jsou zde navrstveny do dvou jakýchsi teras. Výška nejvyšší terasy je asi 10 metrů. Vlevo sousedí haldy s amfibolovým lomem skalní stěnou na které roste dub letní, borovice lesní. Výše pak krušina olšová. Nad stěnou roste les. Les je i po celé horní partii hald. Roste zde modřín opadavý, bříza bělokorá, dub letní a smrk ztepilý. V podrostu pak ostružiník ostružinatý a několik druhů z čeledi lipnicovitých. Nejčastěji metlice trsnatá. Opadané jehličí, listí a kousky větviček a půdy jsou ze stráně splavovány deštěm a větrem na vrchní plošinu strusky. Materiál postupně zanáší mezery mezi kusy strusky. V nich se pak různé druhy suchomilných mechů a lišejníků, které tvoří dále příhodné stanoviště pro vyšší rostliny. Je zde proto vidět, jak postupně les zarůstá velice nehostinné struskové haldy.

Na dolních partiích, pod haldami, je tomu obdobně. Na rozhraní mezi potokem a haldami rostou převážně olše lepkavé, růže šípkové, jasan ztepilý, vrba jíva a několik bříz bělokorých. V pravé dolní části roste velký exemplář vrby bílé. V podrostu pak roste meruzalka srstnatá, ptačí zob obecný a ostružiník. Stromy porůstá na několika místech chmel otáčivý. Tyto rostliny, stejně jako v horních partiích, poskytují opadaným listím materiál pro uchycení nižších rostlin. Další z rostlin se zde uchytil vřes obecný, a to ve velkém množství. Břízy bělokoré, nejodolnější stromy, se tak postupně od břehu rozrůstají do struskových hald. Proces je to ale velice pomalý, protože haldy v sobě v létě neudrží žádnou vodu a navíc se pomocí jejich černé barvy rozpálí do vysokých teplot. Pak se i ta trocha rosy mezi kameny, která zbyla, vypaří. V zimě naopak mohou kořeny snadno vymrznout. Stromy, kterým se podařilo uchytit uprostřed hald, jsou velmi malých rozměrů a bizardních tvarů. Jedná se hlavně o břízu bělokorou. V dolní partii žije několik druhů sarančat.

Tento biotop by stál za dlouhodobé a podrobné sledování a zkoumání z hlediska osídlování nových míst, podobně jako v cizině lávová pole nebo nově vytvořené vulkanické ostrovy.

Louka (6)

Luční biotop je převážně na pastvině u Cimburka. Tato pastvina je situována na jiho až jihozápadním mírném svahu.Ze severní, horní strany, je chráněna proti studeným severním větrům asi 4 metry vysokou hradbou z křoví (trnka obecná, svída krvavá, jasan ztepilý, slivoň třešeň, hloh obecný). Svída krvavá zde dosahuje neobvykle velkých rozměrů. Roste zde i několik exemplářů dubu bahenního. V dolní části sousedí s neudržovaným ovocným sadem. Na východní straně je příkrý svah porostlý olší lepkavou, lípou srdčitou a dubem letním. Je zde také vykácená holina, znovu osázená smrkem ztepilým. Na tak prudkém kopci hrozí eroze, protože mělký kořenový systém nedokáže dostatečně zpevnit úbočí kopce. Pastvina je tedy chráněna ze všech stran křovinami nebo terénními vlnami. Dříve zde proto rostly vyloženě stepní až luční rostliny (užanka lékařská, srpek obecný, tolice srpovitá, vikev chlupatá, mochna přímá, rozrazil rozprostřený). Dnes zde některé tyto rostliny již nerostou. Důvodem je možná těžká mechanizace, která několikrát za rok tuto louku kosí. Dříve zde spásal trávu jen dobytek, patřící k mlýnu Cimburk.

Les (7)

Lesní biotop je vlastně po celé délce údolí. Místy, a to hlavně v okrajových částech města, ostrůvkovité, popř. pobřežní partie lesa. Dále proti proudu jsou to již souvislé lesní porosty. Pouze na několika místech jsou přerušeny pozemky mlýnů.

Pod hrází Velkého rybníku a kolem ní roste olše lepkavá, trnovníkm akát. Na hrázy roste několik borovic lesních. Po stranách hráze roste pámelník bílý, smrk ztepilý a borovice lesní. Na levém břehu v okolí ruiny mlýna Šimákova roste javor klen, jasan ztepilý, javor mléč. Stromy dosahují stáří asi 60 až 80 let. V podrostu bez černý, meruzalka srstka. Na pravém břehu v ohybu potoka pak 80 až 100 let starý dubový, akátový a borovicový les. Níž po proudu rostou 20 až 40 let staré habry obecné, topoly osiky, lípy srdčité a buk lesní. Je zde i několik smrků ztepilých a modřínů opadavých. Na levém břehu na skalách a v jejich okolí roste trnovník akát. Stáří asi 40 až 60 let. Mezi ním se ještě udrželo několik javorů mléčů, jasanů ztepilých a třešní. Na kraji akátového lesíku začíná již zmiňovaná louka. Podél potoka rostou asi 60 až 80 let staré olše lepkavé a jasany ztepilé. V místech bývalého pozemku mlýna Cimburk je zanedbaný starý švestkový sad (50 let). V podrostu roste velké množství kopřivy dvoudomé a místy i kokořík vonný a ostružiník křovitý. Přímo u ruiny roste několik pokroucených olší lepkavých a asi 4 vzrostlé vrby bílé (některé silně poškozené). Nad ruinou mlýna na skále roste smíšený porost lípy srdčité, jasanu ztepilého a javorů. V místech, kde se les stýká s loukou, je vykácená holina. Ta je znovu osázená asi 5 let starými smrky.Dále převládá na skalní plošině trnovník akát. Věk stromů je odhadem asi 25 až 35 let. Mezi ním roste několik jilmů habrolistých, lip srdčitých, lísky obecné a hlohů. V lesíku je zbytek dřívější křovinaté stráně s několika šípky. Je zde i velké množsví kamenné suti z archeologických vykopávek Pod touto skálou je arboretum, které dříve patřilo k mlýnu Cimburku. Obsahuje několik starších exemplářů šácholanů Soulangeových, zeravů, tisů červených, jedlí a jalovců. Roste zde i několik pěnišníků. Na pravém břehu proti arboretu se nachází další vykácená plocha ve svažitém terénu, která přerušuje smíšený porost trnovníku akátu, borovice lesní, dubu letního, jasanu ztepilého, modřínu opadavého, smrku ztepilého, lípy srdčité, jilmu vazu javoru mléče a klenu a několika bříz bělokorých. Stáří tohoto smíšeného lesa je asi 80 až 100 letr a jedná se o nejpůvodnější porost v údolí. Na levém břehu pod skalní stěnou rostou vzrostlé jilmy vazy a několik jírovců maďalů (obojí nemocné). Lesní porost na levém břehu je dále přerušen objektem Spáleného mlýna (kolem svída krvavá). U něj velký exemplář lípy srdčité. Obvod kmene asi 270 centimetrů. Nad mlýnem ve stráni ovocný sad. Na pravém břehu pokračuje smíšený les až k ohybu potoka u jezu. Tam na něj navazuje mladší, asi 40 až 60 let starý porost modřínu opadavého, trnovníku akátu, břízy bělokoré, olše lepkavé. Ty rostou i přímo v řečišti potoka. V podrostu roste ostružiník, místy bez černý nebo třešeň. U cesty kolem Denemarku rostou mladé lípy srdčité a lísky obecné. Na levém břehu před skalním ostrohem roste trnovník akát, dub letní, modřín opadavý a olše lepkavá. Je zde jeden vzrostlý jilm vaz. Stáří porostu asi 40 až 60 let. V podrostu bez černý, na okraji zahrady hrušeň. Porost je pak přerušen skalní stěnou nad Denemarkem. Stinná místa na skalním vršku zarůstá topol osika, planá hrušeň, jasan ztepilý a borovice lesní. Za zákrutem potoka na jihovýchodní straně skalnatého výběžku pokračuje les porostem dubu letního a zimního, modřínu opadavého, jilmu vazu a několika málo bříz bělokorých. Les v těchto místech roste na příkrém suťovém svahu. Kameny jsou porostlé mechem. Věk porostu na vrcholu svahu je 20 až 40 let, na svahu pak 60 až 80 let. U náhonu, který vede na úpatí svahu podél silnice, rostou olše lepkavé a jilmy. Stáří asi 60 let. Na protějším břehu roste trnovník akát, borovice lesní, dub letní, modřín opadavý a smrk ztepilý. V podrostu opět velké množství ostružiníku. Stáří stromů odhadnuto na 80 až 100 let. Na úpatí kopce opět olše lepkavá, která zasahuje až do potočního biotopu. U hlušinové haldy břízy bělokoré. Tento úsek je přerušen vykáceným pásem. Zde je vedeno betonové koryto z Poličan. Svažitý terén na levém břehu je přerušen parkovištěm u pily, objektem RADONY a vykáceným pásem, kde je elektrické vedení. V těchto místech rostou velice mladé rostliny, převážně křovištního charakteru. Jsou zde také pozůstatky po zpevňovacích terasách. Roste zde dub letní, vrba jíva, bříza bělokorá, olše lepkavá javor klen, borovice lesní.Stromy obrůstá chmel otáčivý. Dále pokračuje údolí na tomto břehu skalní stěnou, která má na svém vršku a místech, kde se tato plocha spojuje s terasami, hustý porost akátu. Roste zde i několik exemplářů břízy bělokoré, habru obecného a třešně. Rostou však spíš na okraji akátové monokultury (40 až 60 let) nebo na stupních skalní stěny. Zde však dosahují malých rozměrů. Na pravém břehu je 80 až 100 let starý smíšený les, v kterém roste smrk ztepilý, modřín opadavý, dub letní. Tento les je přerušen struskovými navážkami, které navazují na skalní biotopy. Na skalách roste na přechodu z lesa na strusku několik dubů, borovic a bříz. Jedná se o přírodní „bonsaje“, dosahující asi 2 metrů. Skály a pak i struska jsou porostlé mechy, lišejníky (dutohlávka lesní, dutohlávka červcová, dutohlávka sobí) a občas i trsem trávy (třtina křovištní). Struska potom přechází do biotopu struskové haldy. Les nad struskou pokračuje dál. Je důležitým faktorem při zarůstání (sukcesi) strusky. Mezi struskou a lomem roste několik bříz bělokorých, borovic lesních a dubu zimního. U koryta pak jilm vaz, olše lepkavá, javor klen. Na skalním ostrohu nad struskou roste slivoň třešeň (ptáčnice). Za lomem směrem k městu roste smíšený les (trnovník akát, borovice lesní, bříza bělokorá a modřín opadavý, vrba jíva, javor mléč). Stáří asi 60 až 80 let. Dále k městu se táhne rovina. Na ní roste několik javorů klenů (obvod kmene asi 2 až 2,5 metru). Podél potoka je postavena nízká zídka, u které roste jilm vaz, olše lepkavá. Nad rovinou se tyčí asi 5 metrů vysoké skály. Nad skálo roste modřín opadavý, jilm vaz, borovice lesní. Na zemi pod skálou roste svída krvavá, nálet jasanu ztepilého, ostružiník a břečťan popínavý. Tento porost zasahuje již do městské zástavby, čtvrti V hutích. V tomto katastru stojí za zmínku jen malý lesík mezi státní silnicí a potokem. Rozlohou je asi necelý 1 hektar. Roste zde borovice lesní, jasan ztepilý, lípa srdčitá a modřín opadavý. Stáří těchto stromů je asi 20 až 40 let. V podrostu roste svída krvavá, bez černý a ostružiník. V nedávné době byla na okraji lesíka černá skládka. Během silných dešťů hrozila nejen eroze, ale i splavení toxických látek do potoka. Sklon terénu je totiž asi 400. Na úpatí tohoto lesíka směrem k potoku, roste starší, asi 80 až 100 let, smrkovo-modřínový porost s několika borovicemi lesními.Dále pak pokračuje jen zástavba s ojedinělými stromy (ořešák královský). Na levém břehu je to obdobné. Akátová monokultura přechází postupně ze hřbetu skály níž až na úroveň silnice vedoucí pod ní. Zde je rekreační objekt (na dvoře katalpa trubačovitá). Za tímto objektem je smíšený porost borovice lesní, javoru klenu olše lepkavé a smrku ztepilého. Olše rostou až do koryta potoka. Stromy porůstá břečťan popínavý. Stáří stromů 80 až 100 let. V těchto místech vytéká pramen (studánka) pitné vody. Asi 5 metrů od silnice. Dále po proudu je objekt Wagenknechtova mlýnu. V okolí mlýna roste lípa srdčitá, jasan ztepilý, šeřík obecný, ptačí zob obecný, jsou zde vysazeny různé okrasné, ale hlavně ovocné stromy (40 let). Stromy porůstá chmel otáčivý. Směrem k městu jsou už jen osamělé stromy mezi obytnou zástavbou.

Hydrologické poměry v povodí Vrchlice

Spolehlivé hydrologické údaje vodních poměrů v povodí odvozuje Hydrometeorologický ústav v Praze z údajů vodotečné stanice Kutná Hora. Limnigraf byl osazen v roce 1941 a HMÚ má k dispozici hydrologickou ředu od roku 1941 – 1942. Obraz o vodnosti toku poskytuje zjištěný průměrný průtok a specifický odtok. Hydrologická řada vodotečných údajů poskytuje údaje o kriticky málovodných i vodných obdobích.

Průměrné roční průtoky vrchlice v Kutné Hoře (měřené) ve vybravých charakteristických letech: (málovodný rok 1943, vodný rok 1958, roky blížící se průměru a dlouhodobé roční průměry).

Rok (období)

XI.

XII.

I.

II.

III.

IV:

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

Roční průměr

1943

0,21

0,16

0,07

0,20

0,14

0,14

0,11

0,05

0,05

0,04

0,06

0,04

0,106

1958

0,22

0,28

0,64

1,42

1,41

1,61

1,08

0,35

2,35

0,44

0,64

0,45

0,907

1962

0,26

0,32

0,23

0,48

0,83

0,68

1,19

0,18

0,11

0,09

0,06

0,16

0,387

1949

0,26

0,07

0,10

0,22

0,79

0,46

0,74

1,54

0,55

0,25

0,24

0,20

0,452

1955

0,18

0,67

0,61

0,22

1,07

0,18

0,09

0,12

0,46

0,39

0,72

0,27

0,415

1967

0,29

1,24

0,77

1,55

0,73

0,34

1,81

0,51

0,23

0,25

0,69

0,46

0,740

1952

0,04

0,13

0,19

0,10

0,55

0,21

0,27

0,10

0,04

0,03

0,02

0,27

0,162

1942-1960

0,27

0,32

0,38

0,63

0,89

0,54

0,31

0,30

0,35

0,23

0,18

0,31

0,398

1942-1963

0,28

0,37

0,35

0,65

0,87

0,55

0,34

0,33

0,32

0,22

0,17

0,30

0,300

1951-1960

0,31

0,36

0,47

0,70

1,01

0,50

0,35

0,31

0,51

0,32

0,25

0,47

0,470

1998

0,63

0,41

0,06

0,09

0,14

0,173

0,03

0,03

0,03

0,03

0,03

0,19

0,15

Údaje z roku 1998 jsou získané na hrázi přehrady Vrchlice. Jedná se o množství vody vypouštěné z přehrady. Tato voda pak následně protéká údolím s velice malým rozdílem hodnot.

Průměrná teplota vody byla během roku 1998 v lednu 2,40C, únoru 1,70C, březnu 4,90C, dubnu 4,30C, květnu 15,70C, červnu 20,80C, červenci 210C, srpnu 21,50C, září 160C, říjnu 11,90C, listopadu 6,50C, prosinci 2,40C.

Pedologie

Půda je z vodohospodářského hlediska významným činitelem, neboť v ní probíhá přirozený koloběh vody.

Půdní druhy ovlivňují především horninový podklad a jeho různá zvětratelnost. Povodí Vrchlice je část rozsáhlé oblasi jílovitohlinitých půd, která navazuje na polabskou oblast hlinitopísčitých půd. Půdní typy převažují podzolované (70 %).

Půdy v údolí jsou přibližně dvojího typu. První typ jsou hnědé půdy a hnědozemě, kyselé a jejich slabě oglejené formy, převážně na rulách, žulách, svorech a na výlevných kyselých horninách, středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry.

Do této kategorie patří půda na louce u Cimburku. Zbytek údolí patří do druhé kategorie. Ta se vyznačuje svažitým terénem (nad 120), je na všech horninách, se středně těžkou až těžkou půdou, která má různou štěrkovitost a kamenotost (nebo i bez nich), vláhové poměry závislé na srážkách.

V některých místech se tyto dva typy půd prolínají. Kolem potoka jsou půdy vlhčí (nivní půdy s příměsý glejových půd), ne tak závislé na srážkových poměrech.

Svažitost

Svažitost údolí a jeho okolí můžeme rozdělit do pěti skupin:

1. 00 – 30 rovina expozice všesměrná

2. 30 – 70 mírný svah expozice všesměrná

3. 70 – 120 střední svah jih (JV až JZ)

4. 70 – 120 střední svah sever (SV až SZ)

5. 120 – 170 výrazný svah jih (JV až JZ)

(podle bonitačních map)

První skupinu zastupují pole západně od Wagenknechtova mlýnu směrem ke kostelu Sv.Trojice (nad údolím). Pole nad údolím směrem k Poličanům je druhá skupina. Do třetí skupiny patří les na skále nad arboretem, louka u Cimburku a území od Vrbového mlýnu směrem na předměstí. Do páté skupiny patří plocha JV od hráze Velkého rybníku. Poslední skupina je v údolí zastoupena asi nejvíc. Jedná se vlastně o všechny svažité, popřípadě skalní terény.

Kvalita půdy

Půda vzniká jako výsledek působení mnoha chemických, fyzikálních a biologických procesů. Její kvalita pak ovlivňuje celkový přírodní ráz oblasti, především pak vegetační pokryv.

Vzorky půdy byly odebrány v několika místech v údolí, po odkrytí nejsvrchnější vrstvy nezetlelého humusu, z hloubky asi 4 až 10 centimetrů. Byly podrobeny několika zkouškám kvůli zjištění základních vlastností. Jsou to hlavně zrnitost )textura) půdy, která je určena zastoupením jednotlivých zrnitostních kategorií (viz tabulka) a určuje nám půdní druh, dále reakce půdního roztoku a mocnost humusového horizontu.

Rozličnými půdotvornými pochody dále dochází k rozvrstvení půdního profilu na vrstvy dle vlastností a barvy, podle jejich uspořádání se půdy klasifikují na půdní typy. Půdní typy údolí Vrchlice: nivní půda v těsné záplavové oblasti okolo Vrchlice s příměsí glejových půd (půdy s velmi vysokou hladinou spodní vody – trvale podmáčené), druhým typem je hnědá lesní půda, která pokrývá zbytek území (podle místa vláhové poměry).

číslo vzorku lokalita zrnitost (textura) půdní druh půdní typ reakce roztoku humusový hor. (cm) ONČ v půdě

1.

Skládka V hutích

I.

5

1

5,5

0

6

2.

Terasy u Vrbového mlýnu

II.

3-4

1

5,5-6

10-12

27

3.

skály na předměstí

III.

3

1

5,5

4-8

¥

4.

Skalní ostroh Dänemark

IV.

1

1

4,5-5

4-5

39-42

5.

U arboreta

II.

4

1

5

8-10

29

6.

Skála s akáty Šimákův mlýn

I.

5

1

5,5-6

5

33-35

7.

Les pod hradištěm Dänemark

II.

3-4

1

4-4,5

15

¥

stupnice zrnitosti:

kategorie označení průměr zrn

I. jílové částice pod 0,01 mm

II. prach 0,01-0,1 mm

III. práškový písek 0,1-1 mm

IV. písek 1-2 mm

půdní druhy:číslo druhu jílové částice (%) název půd. druhu

1 1-1 převážně písčitý

2 10-20 hlinitopísčitý

3 20-30 písčitohlinitý

4 30-45 převážně hlinitý

5 45-60 jílovitohlinitý

6 víc než 60 jílovitý až jíly

ONČ – udává počet nezetlelých částic organického původu v daném množství půdy (10g)

reakce půdního typu se měří speciálními lakmusovými papírky, udává se na stupnici pH a říká nám, jak vysoká je kyselost či zásaditost daného půdního (100g), který se nechá vyluhovat ve vodě (u níž předem stanovíme její pH), do něj se pak noří lakmusový papírek a ze stupnice se odečte hodnota pH

Klimatologie

Velká proměnlivost je podstatným znakem podnebí ve střední střední Evropě, kam spadá celá česká kotlina s dílčími územími, jako je celkemmalé povodí Vrchlice. Proto rozložení a průběh hlavních klimatologických prvků jsou znázorněna graficky pro širší oblast, než je vlastní povodí Vrchlice.

Povodí Vrchlice náleží do dvou klimatických oblastí:

1. Podnebí teplé – okrsek A3 je teplý, mírně suchý, s mírnou zimou a zaujímá asi 8 % plochy povodí

2. Podnebí mírně teplé – okrsek B2 je mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou a zaujímá asi 31 % plochy povodí

3. Podnebí mírně teplé – okrsek B3 je mírně teplý, mírně suchý, vrchovinný a zaujímá asi 47 % plochy povodí

4. Podnebí mírně teplé – okrsek B5 je mírně teplý, mírně vlhký, vrchovinný a zaujímá asi 14 % plochy povodí

Chladná oblast, kde červencová teplota nepřesáhne +150C, se v povodí nevyskytuje.

Teplá oblast A má základní znaky: počet letních dnů s maximalníteplotou +250C činí více než 50 dní. Počátek žní ozimého žita je před 15. čerevencem.

Mírně teplá oblast B má pak počet letních dní méně než 50.

Celé údolí mimo pastviny (louky) u Cimburku patří do teplého, mírně vlhkého pásu, kde jsou průměrné roční teploty kolem 80C až 90C, průměrné srážky činí asi 550 až 650 (700) mm za rok. Louka u Cimburku patří do mírně teplého a mírně vlhkého pásu, kde je průměrná roční teplota 70C až 80C, srážky činí 550 až 650 mm za rok.

Teplotní režim v povodí Vrchlice

Průměrná teplota vzduchu v období 1901 až 1950 v povodí Vrchlice se pohybuje v mezích:

leden od -10C do -20C, únor od 00C do -10C, březen od 40C do 30C, duben od 80C do 70C, květen od 140C do 120C, červen od 170C do 150C, červenec od 180C do 170C, srpen od 180C do 160C, září od 140C do 120C, říjen od 90C do 70C, listopad od 40C do 20C, prosinec od 00C do -20C.

Roční teplotní průměr v povodí kolísá od 90C do 70C.

Další klimatické poměry v povodí Vrchlice jsou vyznačeny na obrázku a to: průměrný počet letních dnů v roce, průměrné maximum výšky sněhové pokrývky, průměrný počet ledových dnů v roce. Na dalším obrázku jsou pak izočáry; průměrné trvání slunečního svitu v roce a průměrný počet jasných dnů v roce v širším okruhu, než je povodí. Den, v němž teploty vzduchu vystoupí na 250C nebo výše, je definován jako letní den. Den, v němž maximální teplota vzduchu nevystoupí nad -10C se nazývá ledový den.

Průměrné trvání slunečního svitu (období 1926 až 1950) je 1800 hodin v roce a průměrný počet jasných dnů je 50 v roce. Jasný den je takový den, jehož průměrná denní oblačnost je 0,0 až 1,9 (desetistupňového rozdělení), zamračený den je vyjádřen čísly 8,1 až 10,0. Počet zamračených dní v povodí Vrchlice v roce (průměr let v roce 1926 až 1950) je 140 a dnů s mlhou je 50. Počet dnů s bouřkou je průměrně 20 až 25 v roce.

Z údajů získaných na hrázi přehrady Vrchlice: průměrné teploty v lednu 1,40C, únoru 3,50C, březen 40C, dubnu 10,40C, květnu 14,70C, červnu 18,30C, červenci 18,40C, srpnu 18,20C, září 13,80C, říjnu 100C, listopadu 1,60C, prosinci -0,40C.

Větrné poměry v povodí Vrchlice

Proudění vzduchu v přízemní vrstvě patří k dalším důležitým činitelům, ovlivňujícím vztahy ve vodním režimu povodí. Relativní četnost směrů a síly větru zjišťuje pozorovací stanice v Čáslavi, jejíž údaje jsou graficky znázorněny délkou úsečky příslušného ramene větrné růžice pro letní období (červen až srpen), pro zimní období (prosinec až únor) a pro roční průměr (leden až prosinec za období let 1946 až 1953. Síla větru se udává v 13dílné Beafortově stupnici od 0 (bezvětří) do 12 (orkán).

Režim srážek v povodí Vrchlice

Režim srážek spadlých na plochu povodí, podmíněný ostatními popsanými činiteli, určuje dotaci vodnosti oblasti, neboť v povodí je mnoýství srážek určujícím prvkem.

Srážkové poměry v povodí Vrchlice jsou vyjádřeny v tabulce pro pozorovací stanici Kutná Hora (nadmořská výška 260mn.m.) a v grafech pro povodí.

Průměrné datum nástupu fenologických fází za období 1926 až 1940:

počátek jarních prací …………………………..18. III.

počátek setí ječmene…………………………….24. III.

počátek sázení podzimních brambor………17. IV.

rozkvět ozimého žita…………………………….30. V.

počátek senoseče…………………………………12. VI.

počátek žní………………………………………….18. VII.

Režim srážek v povodí Vrchlice a přilehlé oblasti je zobrazen na obrázku, a to izohyetami v ročním průměru (1901 až 1950) a izohyetami lednovými a červencovými.

Na dalším obrázku je pak vyjádřen průběh izočar charakterizující oblasti s počtem dnů se srážkami 10 mm a více

Měsíc

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

roční

Průměrný úhrn srážek (mm)

v letech 1901-1950

35

29

31

48

60

65

75

65

47

44

35

36

570

1998

48

31

39,5

20,9

31,7

122

64,8

26,4

97

95

55

100

732,5

Měsíc

I.

II.

III.

IV.

V.

VI

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

roční

Nejvyšší úhrn srážek (mm)za rok jeho výskytu během 1901-1950

86

78

78

129

152

220

158

172

186

157

90

75

848

Rok 1917 1948 1922 1915 1949 1926 1903 1938 1906 1935 1919 1907 1915

Měsíc

I.

II.

III.

IV.

V.

VI

VII.

VIII.

IX.

X.

XI:

XII.

roční

Nejnižší úhrn srážek (mm)

11

1

0

3

4

14

7

9

11

0

0

8

329

Rok 1904 1930 1921 1906 1922 1935 1904 1904 1921 1943 1920 1935 1921

Měsíc

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

roční

Průměrný počet dnů se srážkami 1mm nebo víc v letech 1901-1950

7,6

6,5

6,6

8,8

8,7

9,6

9,7

9,2

7,0

7,6

7,2

7,4

95,9

Měsíc

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII

VIII.

IX.

X.

XI:

XII.

roční

Průměrný počet dnů se srážkami většími než 10 mm nebo většími

0,4

0,5

0,5

1,2

1,5

1,7

2,3

1,9

1,3

1,1

0,8

0,7

13,9

Geologické poměry povodí Vrchlice

(kolektiv autorů 1966)

Geologicky náleží povodí Vrchlice k severovýchodní části jádra Českého masívu. Převažuje středočeský pluton s permskou a křídovou formací. Krystalické břidlice tvoří rozsáhlou oblast jižně od Labe (Kouřim – Plaňany – Kolín). Na četných místech povodí na povrchu tvoří rula ostrovy. U Chlístovic jsou dvouslídné ortoruly, u Kutné Hory biotitické a biotitosilimanitické pararuly. V četných místech u Kutné Hory jsou krystalické břidlice kryty křídovými sedimenty.

Po hydrogeologické stránce obsahují horniny krystalinika puklinové podzemní vody jen v malém množství, nebot’ nemají aktivní porózity. Vydatnost vodních zdrojů silně kolísá a v sušších obdobích prameny podzemních zdrojů i vysychají. Kvarterní pokryvy, významné pro vodní hospodářství jako možný zdroj podzemních vod, jsou v povodí Vrchlice vcelku bezvýznamné (záliv labského úvalu).

Kutnohorské krystalinikum

Skalní podklad, který se nám odkrývá na mnoha místech díky erozní činnosti potoků, je tvořen velmi starými krystalickými břidlicemi, které jsou součástí Českého masívu. Tyto horniny vznikaly postupným překrystalizováním hlubších a starších usazenin působením vysokých teplot a tlaků. Tyto horniny dělíme podle stáří na dvě podskupiny:

  • Moldanubikum (stáří víc jak 1 mld. let)
  • Kutnohorské krystalinikum (stáří asi 600 mil. let)

Obě skupiny jsou utvářeny především rulami, s menšími příměsi dalších hornin, např.: amfibolity, hadce mramory (krystalické vápence) či skarny. Při již zmíněných horotvorných procesech pronikaly do rul horké roztoky, které vytvořily v břidlicích světlejší pásy živců a křemene a vznikaly smíšené ruly tzv. migmatity.

Moldanubikum je rozšířeno převážně v jižní části okresu, vyznačuje se vyšším stupněm metamorfózy a menším provrásněním.

Kutnohorské krystalinikum se rozkládá hlavně v severní a střední části okresu a je tvořeno převážně dvojslídnými rulami až migmatity, biotitickými rulami a kouřimskými ortorulami. Spadá sem též podhořanské krystalinikum, složené z jemnozrnných rul a tvořící přechod mezi Čáslavskou kotlinou a Železnými horami. Kutnohorské krystalinikum je od moldanubika odděleno tzv. ratajskou svorovou zónou, která se táhne od Sázavy n. S. přes Rataje až ke Kutné Hoře. Je tvořena svorovými rulami, svory atd.

V prvohorách byly horniny vystaveny silným horotvorným pohybům, díky nimž byly ve směru SV-JJZ zvrásněny. Do těchto puklin vnikly asi před 320 mil. let horké roztoky s rozpuštěnými hlubinnými nerostnými látkami, které postupně vykrystalizovaly v žíly aplitů, laprofyrů nebo rudné žíly. (Rudy měděné, antimonové a stříbrné).

Na konci druhohor pokračoval geologický vývoj mořskou záplavou (140 až 65 mil. let). Ta zanechala v severní části okresu mohutné vrstvy usazenin vápnitých a jílovitých pískovců, organogenních vápenců a slínovců.

Na amfibolitových vrstvách se vytvářely hrubozrnné vápence, bohaté na vápenité skořápky plžů, mlžů, ježovek či lilijic, jakožto příbojová facie.

V mladších třetihorách (2 až 2,5 mil. let) vznikly činností řek naplaveniny štěrků a písků.

V období čtvrtohor se dotvořila překryvná vrstva hlíny a spraše.

V dalších odstavcích budou tyto jednotlivé horniny a minerály popsány. Hlavně místo jejich výskytu a geologickou stavbu.

Krystalické břidlice

1.Pararuly vůbec, většinou dvojslídná, z části slabě hybridní; (ektinity, ofthalmity, méně výrazné stromatity).

2. Hrubé, tj. výrazné hybridní pararuly (migmatity, typické stromatity, arterity), zóny migmatizace v pararulách.

3. Svorové ruly (a doplňují: svory muskovitické i dvojslídné), dvojslídné břidličné pararuly.

4. Dvojslídné žuloruly, kyselé (tj. křemenem a živcem bohaté) ortoruly, z části hybridní ruly s převládající eruptivní složkou.

Ruly, svorové ruly, svory

Ve zdejším krystaliniku jsou vyvinuty krystalické horniny od čistých nehybridních rul bez přínosu „eruptivního” materiálu, které Jung a Rocques nazvali ektinity (jde speciálně o paraektinity), rul bez prosáknutí ichorem, tj. „žulovými šťávami” na jedné straně, až k pokročilým migmatitům. Mezi nimi jsou všechny možné přechody.

Tyto krystalické břidlice mají různou zrnitost, od jemnozrnných, tzv. celistvých rul přes středně zrnité, vyjímečně až ke hrubozrnným, jako je aberantní granát-disthenová hornina z lomu u Vrbového mlýna.

Struktury rul jsou: granoblastická – ruly pocházejí z psamitů ( zvl. drob), postupně granolepidoblastická, lepidogranoblastická až posléze lepidoblastická, vzhledem ke stoupající frekvenci slídnatých minerálů, způsobujících břidličnatost.

Migmatity v kutnohorském krystaliniku vyskytují také v místech, kde není jasná souvislost s žulorulovými tělesy, kde migmatity vystupují víceméně izolovaně, rozplývají se do okolních relativně čistých rul, ektinitů. Je pravda, že odkryvy jsou většinou nedokonalé vinou hojných pokryvných útvarů. Avšak i tam, kde jsou dobré odkryvy, např. v okolí Bylan nebo v dobře odkrytém údolí Vrchlice, se občas vyskytnou migmatity izolované a nikoli v souvislém pásmu. Z části to lze vysvětlit též složitým vrásněním, kdy se vedle sebe dostaly horninové úseky s různou intenzitou a charakterem metamorfózy.

A) Příklady pararul

Před lety byla v podloží žulorulovém masívu v místech nápadného zúžení koryta Vrchlice, která si zde jen s nesnázemi razí cestu, exploitována u mlýna Dänemarku biotitická rula s útlými vložkami ruly pyroxenické, přecházející až do nečistého vápence. Tyto tenké pyroxenicko-rulové, často silně vráskované vložky skládá vedle plagioklasu do neurčitelnosti zakaleného, něco ortoklasu, křemen, diopsidický pyroxen, granát, kalcit někdy hojný. Jako akcesorie byly konstatovány pyrit, pyrhotin, zirkon a apatit. Dnes je lom opuštěný a zarostlý. V době, kdy se hornina, ostatně značně nehomogenní, těžila, projevila se jako místy silně drcená. Snad také to vedlo k opuštění lomu. Některé partie lomu spadají do přímého sousedství východo-západní poruchy, které z části použila Vrchlice k vyhloubení svého koryta. Touto poruchou byla rovněž predisponovaná rokle pod Poličany (jižně od obce), kde se v tektonickém kontaktu stýkají žuloruly, pararuly a hadce. Je to jeden ze systémů rozsedlin vzniklých napříč k rudním žilám a k průběhu foliace. Jedné z paralelních poruch tohoto systému použili v 16.století kutnohorští havíři k ražení štoly v rule pod Poličany, která byla v čtyřicátých letech vyčištěna a zpřístupněna pozorování. Při tom bylo naraženo malé těleso hadce a amfibolitu s nápadnou biotitizací na svém kontaktu s rulami lokálně migmatitizovanými (biotit někdy byl druhotně chloritizován).

Pokud se týče horniny exploitované druhdy v lomě u Dänemarku, jde o biotitickou pararulu bez muskovitu s vedlejším granátem. Některé partie biotitické ruly byly hybridní a přecházely – zejména na tehdejší bázi lomu – do stromatických migmatitů.

B) Příklady svorových rul a svorů

Typické svory se vyskytují v kutnohorském krystaliniku také v údolí Vrchlice pod Poličany v lomě u Vrbova mlýna, který po petrografické stránce podrobně popsali V. Hoffman a Z. Trdlička (1961). V lomě se vyskytují i jiné krystalinické horniny, hlavním předmětem těžby kamene jsou však „ žuloruly”. Byly zde zjištěny dvě odrůdy svorů: 1. dobře břidličnatý s velkými lupeny muskovitu, drobnějšími šupinami biotitu, který je někdy chloritizován, s ložně protaženými velkými zrny křemene a s nehojným oligoklasem. Krátce sloupkovitý disthen uzavírá zrna křemene a není příliš hojný,sestupuje až do kategorie akcesorií. Z vedlejších součástek byl konstatován zirkon, apatit, pyrit, pyrrhotin. Struktura je v podstatě lepidoblastická. 2. Svory granátnické, s velkými porfyroblasty granátu (řádově až několikacentimetrovými). Muskovit převládá podstatně nad biotitem. Ráz a frekvence křemene a živce v hornině jsou podobné jako u předešlého druhu. Vedle velmi hojného muskovitu a křemene je hlavním minerálem granát a disthen. Z akcesorií byl zjištěn apatit, zirkon, rutil a pyrit. Z biotitu vznikl často druhotný chlorit.

Žuloruly

(„ortoruly”)

Pro kutnohorské krystalinikum jsou velmi charakteristické žuloruly (ortoruly), jež odpovídají v terénu Andrianovým „červeným rulám”. Otázka jejich vzniku je stále předmětem diskuse, stejně tak problém geneze žul vůbec.

Zdá se velmi pravděpodobné, že velká tělesa žulorul resp. přeměněných kyselých žul jsou spíše usměrněnými, deformovanými, překrystalovanými plotnovitými intruzivními tělesy synkinematických žul než alkalickou ultrametasomatozou postižené ruly. Tato tělesa si ve svém jádru zachovala často relikty žulové struktury. Je to zvláště hlavní masa kouřimských žulorul, táhnoucí se z okolí Malešova na jih k Sázavě, kde mocnost plotnovitého intruzvního tělesa se odhaduje ve svém centru na 5 km !

Velké těleso žulorul, bohužel špatně odkryté pro pokryvné útvary, se táhne od Křesetic k Poličanům, k Velkému rybníku u Bílejova, kde se také vyskytly kyselé muskovitické žuloruly. Navazují na migmatity,odkryté v okolí „Černé rudy” u Malešova v údolí Vrchlice. Západně od Křesetic na několika místech byly zjištěny, jako tektonická facies, stébelnaté ruly, B-tektonity, upomínající na doubravčanské.

Vedle těchto velkých rulových těles se vyskytují četná drobná tělesa kyselých žulorul, někdy až aplitického složení. Mají mocnost někdy jen několik málo metrů, jindy desítek metrů a jsou často obklopeny migmatity. Je to okolí Malešova a pak oblast mezi Poličany a Kutnou Horou na obou březích Vrchlice.

A) Příklady žulorul

Studována byla řada odkryvů na Vrchlici. Také Hoffman a Trdlička studovali část žulorul lomě u Vrbova mlýnu. Označili je jako „ruly s malým obsahem slídy”. Žuloruly v okolí Vrbova mlýna jsou z části aplitické konsistence.

Tehdy sahaly výchozy až k řece a nebylo tehdy odkryto svorové a z části i migmatitové podloží a budiny amfibolitů. Dvojslídné žuloruly ve vyšší části lomu u Vrbova mlýna jsou v práci Hoffmana a Trdličky petrograficky podrobně popsány. Mají granoblastickou strukturu. Převládají živce, speciálně živce draselné: ortoklas, perthit, řidčeji mikroklin. Plagioklasy mají bazicitu albit-oligoklasu až oligoklasu, časté jsou mirmekity. Hornina má obojí slídu, akcesorický apatit, zirkon, rutil, granát, pyrit. Velká zrna křemene se rozpadla v zrnéčka, což je obecný znak žulorul v mesozonálně metamorfovaném kutnohorském krystaliniku.

Podobné horniny se vyskytují v části lomů „V hutích”. Známe je z mineralogických příspěvků M. Fišery a J. Vepřka ml. o horninách, které zde obsahují minerály alpské parageneze. Jsou to šedorůžové žuloruly z části hybridní, deskovitě se dělící.

Metamorfované bazické horniny

Rozlišujeme: 1. amfibolity vůbec, 2. granátový amfibolit a eklogit, 3. serpentinity (hadce), 4. skarn s ložiskem magnetovce u Malešova.

A) Amfibolity

V amfibolitech v kutnohorském kristaliniku a speciálně v kutnohorském rudním obvodu lze rozlišit několik typů. Je možno je rozdělit po genetické stránce: 1. na masivní ortoamfibolity s častým nahnědlým amfibolem a s přeměněnými původními vyrostlicemi destruovaného živce (gabroamfibolity), 2. zrnité normální amfibolity s obecným zeleným amfibolem, vzniklé z bazických intruziv nebo láv, 3. na páskované amfibolity různé břidličnatosti, s páskami pyroxenu, často s minerály zoisit-epidotové skupiny. Tento poslední typ se vyskytuje někdy v souvislosti s vápenci nebo erlany. Jde zpravidla o přeměněné tufity nebo tufy. Existují také přechodní horniny biotit-amfibolických rul, jež signalizují přítomnost tufogenního materiálu v původních pelitech a psamitech.

Pokud se týká mineralogického složení, můžeme amfibolity rozdělit na: 1. granátnické, vyjímečně s přechody do eklogitu, 2. pyroxenické, 3. biotitické. Dále můžeme rozlišit typy křemenné od bezkřemenných, event. amfibolity, které mají jako vedlejší ale dosti významnou součást minerály zoisit-epidotové skupiny.

Byly pozorovány v jižním revíru, ve štole Antonína z Paduy a ve staré štole pod Poličany.

B) Gabroamfibolity (ortoamfibolity) a granátnické amfibolity

Granátnický amfibolit s porfyloblasty granátu, někdy dosahujícími až velikosti 4 mm. Jsou poikiliticky prorostlé a někdy až přeplněné krystalky a zrny rutilu, oxydické Ti-rudy, titanitu, plagioklasu a křemene. Granát je dokonale izotropní. Je zpravidla obklopen věnečkem křemenných a plagioklasových čirých zrnek (plagioklas má bazicitu 24 % An = oligoklas) vedle idiomorfních krystalků obecného amfibolu. V tomto případě se však nejedná o typické symplektity.

Takovýto podobný ortoamfibolit byl naražen jako malá vložka ve dvojslídné rule ve štole Antonína z Paduy. Je rovněž bohatý amfibolem s kapkovitými vrostlicemi křemene, bez pyroxenu a biotitu a skoro bez živce, s charakteristickými hojnými akcesorickými minerály titanovými: ilmenitem, titanomagnettem a titanitem.

C) Biotitický amfibolit

Biotický amfibolit se ve studované oblasti vyskytuje poměrně zřídka, pokud nejde o lokální kontaminované typy v sousedství pegmatitových žil a čoček, eventuálně amfibolity v silněji migmatizovaných partiích kutnohorského krystalinika. Tak biotitický amfibolit se vyskytuje jako slabá vložka v rule u zbořeného Schillerova mlýna pod Velkým rybníkem. Banální amfibolit obsahuje jako vedlejší součást epidot; tabákově hnědý biotit srůstá s amfibolem. Z akcesorií je nápadná hojnost titanitu.

Biotický amfibolit byl zjištěn mimo výchozy též H. Sukovou (1963) ve vrtech u příležitosti průzkumu přehradních míst na Vrchlici, jednak u Malešova u mlýna Slaměnce, jednak u Spáleného mlýna u Poličan. Tak ve vrtu I 18 v hloubce 17,5 m byl zjištěn biotitický amfibolit, obsahující 20 % živců, 30% amfibolu, 25 % biotitu, 12 % křemene a 2 % minerálů zoisit-epidotové skupiny. Akcesiorický byl apatit, zirkon, titanit. Podobný biotitický amfibolit byl nalezen ve vrtu u Poličan jako malá vložka.

Amfibolity jako čočky v souboru krystalických břidlic exploitovaných v lomě u Vrbova mlýna nad Poličany popsali V. Hoffman a Z. Trdlička (1961). V drobných vejčitých až kapkovitých tělesech – budinách – mohli rozlišit a podrobně popsat tři typy: 1. amfibolit drobně až středně zrnitý, složený amfibolem a andesinem vedle akcesorií, 2. bezkřemenný granátický amfibolit (asociace: andesin-granát), 3. amfibolit středně až hrubě zrnitý, gabroidního charakteru s většinou nahnědlým amfibolem a se saussuricitizovanými živci.

Další minerály z údolí Vrchlice

1) Lom u Vrbového mlýnu:

různé odrůdy křemene (křišťálu), titanové nerosty (anatas a brookit) a další, vznikly krystalizací z teplých roztoků magmatického původu obohacených často o látky získané z běžných silikátových hornin.Dále se zde nacházely vedle pyritu a arsenopyritu i sulfidy Zn (sfalerit), olova (galenit), mědi (chalkopyrit) a antimonu (berthierit). Na trhlinách rul se vyskytovaly minerály alpských žil, reprezentované především 1-2 cm dlouhými krystaly křišťálu, roubíky a vějířky tmavozeleného chloritu a krystalky oduláru. Doprovázel je muskovit,kalcit, pyrit, turmalín a fluorit. Nejzajímavější však byly drobné šedé, černošedé a tmavě modré dipyramidy anatasu, doprovázené vzácnějším brookitem

2) Štola Sv. A. z Paduy (Antonína Paduánského):

vápenato-manganatý karbonát pojmenovaný po prvním nalezišti – kutnohorit, sulfid železa, sulfid antimonu – berthierit – ocelově šedé zrnité stébelnaté agregáty, minerály stříbra v křemenné žilovině, miargyrit, pyrargyrit, freibergit, diaforit, ryzí stříbro

1 komentář u „Přírodní podmínky

  1. musím říct, že sem kutnohoračka a tady je to krásně popsané, pomohlo mi to na referát z Biologie, moc díky. 😉

Komentáře nejsou povoleny.