Před 14 dny proběhla v údolí další ze sobotních brigád. Bývalá kolegyně ing. Hájková doporučila naši brigádu mladým dobrovolníkům a ochráncům přírody z Církve bratrské. Domluvili jsme se během týdne s jejich vedoucím a v sobotu pak dorazilo 8 lidí. Nebýt jich, zase by nedorazil nikdo. Domluvili jsme se, co je zhruba potřeba udělat, rozdalo se nářadí a pytle na odpadky. Já s Michalem Kavkou, který u Cimburku odbíhal k nataženým ornitologickým sítím, jsme uklízeli kolem sezení na Cimburku, opravovali schody a cestu. Mladí brigádníci během dopoledne sesbírali 8 pytlů odpadků, opravili mostek přes náhon, schody na vyhlídku, schody k potoku i u lavičky a vybudovali malé zábradlíčko u jedné z cedulí. Rádi bychom jim touto cestou znovu poděkovali, protože nám během sobotní brigády moc pomohli.
Před poslední brigádou, která se konala tenhle víkend, jsem s pozvánkou obeslal zase plno známých, organizací a sdružení. Včetně p. Straky, aby nezapomněl na svůj slib. Většinou se nikdo ani neozval, ale i tak jsme doufali, že někdo dorazí. V sobotu ráno však dorazil jen pan Pospíšil z osadního výboru Dolního Žižkova (omluvil pár ostatních členů, že příště rádi dorazí také). Čekali jsme do 9 h u Vrbového mlýnu a pak jsme se vydali ve dvou udělat alespoň něco. Holt u cyklistů zůstalo jen u slibů a po jejich velkolepém závodě jsme museli dávat pěšinu po nich do pořádku my. Alespoň, že po sobě uklidili všechny odpadky a většinu fáborků označujících trasu závodu. Cestou do údolí jsme nabrali na hromadě u pily prosívku na správku pěšin. Ty jsme v rámci možností a množství materiálu opravili a dosypali. Pak jsme společně opravili schody nad Šimákovým mlýnem, posbírali pár obalů od sušenek a vyrazili zpátky. To už na nás čekal D. Šanc, se kterým jsme pak šli sbírat nad Cimburk brouky kvůli průzkumu údolí.
V ten den projížděli údolím i závodníci na horských kolech. To by ani tak nevadilo, kdyby se po upravené pěšině neprohnalo několik motokrosových motorek jako předvoj závodního peletonu. Motocyklisti si tuto příležitost vychutnali a řítili se kolem Cimburku a arboreta směrem ke Spálenému mlýnu opravdu velkou rychlostí. Asi jim ani nevadilo, že proti nim jezdí a chodí lidi i s malými dětmi i psy! Když jsem odcházel z brigády směrem k autu, našel jsem na několika místech odhozené obaly od energy drinků a energy sušenek. Když jsem ale našel od cyklistů na několika místech prodřenou pěšinu až na štěrk (v zatáčkách od brždění), tak do mě vlítla taky pořádná ENERGY. Česky řečeno jsem se nas…¦. A volal jsem hned p. Strakovi, pořadateli závodu. Ten mi slíbil, že vše dají po závodu do pořádku a že dorazí za 14dní na další brigádu a pěšinu si opraví.
prodřená cesta u Cimburku
Perlička nakonec: Když jsem čekal na p. Pospířila u tůně před Spáleným mlýnem, stál jsem tiše na kovové lávce. Najednou se z úvozové cesty vynořily dvě laně (ne srny, ale laně) a šly pomalu ke mně. Nenapadlo mě nic jiného, než na ně promluvit. V tu chvíli se otočily a pelášily zpátky do zarostlé stráně
