Želví ráj i peklo zároveň

Tak jsem se po svém návratu z Indonésie a Malajsie konečně na chvilku zastavila a ráda bych se s Vámi podělila o zážitky, kterých je opravdu hodně.
Díky svým dvěma skvělým kamarádům, kteří jsou stejné krevní skupiny, jsem mohla odjet do Indonésie, kde na svém projektu (www.morskezelvy.cz) záchrany mořských želv, už dlouhých 7 let pracuje naše společná kamarádka Hana Svobodová. Před touhle mladou ženou hluboce smekám. Je naprosto neuvěřitelné, co v této zemi a v podmínkách které tam jsou, dokázala. Věřte, že to tam není vůbec lehké, a to vzhledem k místním úřadům, vládě, mentalitě lidí, náboženství, neuvěřitelné korupci a v neposlední řadě z důvodu nedostatku peněz na udržení celého projetu. Tento projekt má obrovské výsledky a není to procházka růžovým sadem, ale velice často pěkným a zoufalým peklem. To co jsem tam viděla a zažila, jsem si z domova vůbec nemohla představit a tak jsem opravdu moc vděčná, že jsem tam mohla být a trošku pomoci. Nyní po všech zkušenostech mohu a hlavně chci pomoci z domova.
Je to moc smutný pohled, když vidíte na vlastní oči nádherné pláže plné odpadků, přes které se snaží želvy prodrat na kladiště, na kterých se kdysi jako malé želvičky vylíhly z vajec, a chtějí zde naklást svá vlastní vejce. Mořská želva, ten obrovský kolos, který má v sobě okolo 100 vajec, se sune po písku a zdolává překážky, vytvořené lidskou lhostejností, bezohledností a neúctou k přírodě, musí vynaložit neuvěřitelnou sílu a energii, aby se dostala na místo, kde si může vyhrabat ploutvemi hnízdo v sypkém písku. Kolikrát v půlce té dřiny narazí na další překážku – odpadky a klády – a musí jít hledat vhodné místo kousek dál. Tu vysilující práci musí začít od začátku a pak ještě mít sílu na to, aby tolik vajec snesla, díru pořádně zahrabala a dokázala se vyčerpaná dostat zpět do moře. Je to hodně silný zážitek. Pak přijdou zloději vajec, kteří vejce vyberou a prodají na černém trhu na jídlo. Samozřejmě bez ohledu na to, že tím nenávratně zničí populaci tvora, který nejen že je překrásný, ale hlavně tu žije už od pravěku. Jakým právem ho má jedna lidská populace úplně vyhladit?! To, že je vybírání a prodej želvích vajec v celé Indonésii trestné je sice fakt, ale dalším faktem je to, že se vše děje za přihlížení a mlčení tamější policie.
Bylo dost situací, kdy jsem se za nás lidi moc styděla. Například když jsem viděla obchody na hlavní ulici na ostrově Derewan, kousek od sídla starosty vesnice, ve kterých se prodávaly suvenýry z želvoviny. I tohle je vládou zakázané, ale nikdo nikoho nepotrestá a turisté si takový suvenýr klidně koupí domů na památku 🙁 Aby mohli místní želvovinu k těmto účelům použít, musí udělat takovou zrůdnost, že želvu chytí a zaživa ji otočí krunýřem nad rozdělaný oheň až krunýř povolí a pak ho odříznou. Polouvařenou želvu hodí zpět do moře a ta tam pak několik dní ve velkých bolestech umírá. Další nelegální činnost je rybaření pomocí dynamitu. Nejen že tito „rybáři“ zabijí spoustu ryb, želv a dalších mořských živočichů, ale také jich mnohem víc zraní a na následky těchto zranění i kolikrát dlouho umírají. Další důsledek tohoto lovu je ničení korálových útesů. Viděla jsem na vlastní oči tu spoušť, co dynamitem napáchali. Pláže jsou plné vyplavených roztrhaných mrtvých korálů všech barev i velikostí, pod hladinou místo útesů plných života vidíte jen pustinu. To jsou nevratné zásahy do mořského systému, které už nikdy nepůjdou obnovit. Dronem se takový lov natočil a materiál se poslal na indonéskou vládu. No a výsledek? Na záznamu bylo jasně vidět celou nezákonnou akci. Loď i s nápisem, datum a čas. Odpověď: Záznam není přesný, nelze určit viníka, není mu vidět do obličeje. Přitom někteří z policistů „mořské ochrany přírody“ žijí přímo na ostrovech, odkud tito „dynamitoví rybáři“ pocházejí. Souvislosti si už asi domyslí každý. Strašné – úředníci dostali tučnou obálku a tak nikdo nebyl a nebude potrestán za to, že porušuje zákon 🙁
Želvy jsou na pokraji vyhynutí a Hanka dělá vše pro to, aby alespoň na třech ostrovech, kam se ještě želvy vrací, těmto zrůdnostem zabránila. Snaží se zastavit prodej výrobků z želvoviny i vykrádání hnízd. Tuto snahu se snaží ve spolupráci s dalšími ochranářskými organizacemi prosazovat i v jiných částech Indonésie nebo v jiných asijských zemích. Nedávno byla například přednášet a školit ochranáře na Srí Lance. Velkou měrou se snaží mluvit o problému i v ČR, zejména na školách. Řeknete si proč… my, turisti, jsme ti, co podporují nákupem želvovinových šperků zabíjení těchto tvorů!
Je to hodně těžký boj a právě proto chceme Hance v tomto boji o záchranu mořských želv pomoci. Pokud by se k nám někdo chtěl přidat, tak budeme moc rádi. Je spousta způsobů jak se dá pomoci. Pokud budete mít zájem, rádi se podělíme o všechny zážitky a videa, která jsme tam natočili a uděláme někde i přednášku.
Zažila jsem však i krásné chvíle, kdy se mi dojetím po tváři rozkutálela slzička 🙂 To když jsem prvně viděla čerstvě vylíhlé želvičky, vyndávala je z kýble, pouštěla jsem je na pláži do moře a přála jim hodně štěstí a jednou návrat na to samé místo. Ty malé čiperky pelášily do moře jak o život, vypadaly jak maličkatá letadýlka, jak těmi pidiploutvičkami kmitaly po písku. V přírodě, když je takto člověk nehlídá, jim jde o život už při cestě do moře – čekají na ně mořští ptáci, varani, potkani nebo toulaví psi. Ve vodě jsou to pak velké druhy ryb a třeba i krabů. Proto se jich dožije stáří, dospělosti, jen velmi malé procento. Tím, že se zabrání vybírání vajec a zajistí se bezpečné vyplutí do moře, je statisticky velký posun k záchraně většího množství želv až k jejich produktivnímu věku. Další nezapomenutelný zážitek bylo setkání s tatínkem jedno z rangerů, který po vyprávění svého syna o práci, se sám do ochrany mořských želv zapojil. Před svým domem zrušil své manželce obchod, aby získal místo, kde postavil přístřešek a ohrádku. Tam přenáší nakladená vejce, aby byla v bezpečí. Vede přesné záznamy a pak chodí vylíhlé želvičky vypouštět do moře. Také nechal na svůj dům vyvěsit bannery o záchraně mořských želv. Je jediným člověkem na ostrově, který se touto činností zabývá. V očích všech vypadá jako blázen, v očích nás, kteří o záchranu želv bojujeme, je to hrdina.
Samotné seznámení se s rangery na ostrovech bylo také dojemným a krásným okamžikem. Parta většinou mladých kluků, ale i starších pánů, kteří pracují za úplně směšné peníze i na platový průměr v Indonésii, je hodna úcty a obdivu. Žijí několik měsíců, než je někdo vystřídá, na neobydlených ostrovech, kde není pitná voda, obchod ani elektřina. Chybí zde i telefonní signál a spojení se světem mají jen přes vysílačku z ostrova na ostrov. Jejich pracovitost, oddanost celému projektu a hrdost na to co dělají, byla úžasná. To vše dokázala vybudovat jedna mladá žena z České republiky na druhém konci světa, která se rozhodla, že mořské želvy vyhynout nenechá. Pomůžeme jí?

 

 

 

 

 

 

nebuďte asociální, sdílejte ...Share on Facebook0Tweet about this on TwitterShare on Google+0Pin on Pinterest0

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *