Kent, jak netopýra pojmenovala Eliška s kamarádkama
V pátek mi volal Tomáš Klail, že jeho dcera Eliška našla s kamarádkama při cestě ze školy na chodníku netopýra. Že je sice živý, ale moc se nehýbe a je hubený. Poradil jsem jim, ať ho vezmou domů do krabičky, zkontrolují zda není poraněný a zkusí ho nakrmit. Stavili se ještě u pana doktora Škrdlanta, který netopýra odblešil (děkujeme p. doktorovi, že nám tyhle potvůrky pomáhá zachraňovat zdarma). V sobotu večer Tom volal, že netopýr žrát nechce, abych si ho vzal do péče sám. Hned, jak ho s Eliškou přinesli, jsme netopýra (je to sameček netopýra rezavého) zkusili nakrmit cvrčkama a červama, zkusili jsme i kuřecí maso. V dlani se mi netopýr rozehřál a během 30 minut pookřál tak, že jsme se báli ,aby nevylezl z krabičky. V neděli večer už baštil jako prasátko a jeho stav se rychle lepší. V týdnu ho zkusíme vypustit zpět do přírody.
Připravené sloupky
V neděli jsme také s Jirkou Němečkem a dvěma jeho pomocníky připravovali na Kaňku sloupky na oplocení pro pasení stáda koz a ovcí. Během 1,5 h jsme si připravili z náletových jasanů (které mají být stejně vykácené) cca 80 sloupků. Během dubna bychom chtěli s pastvou začít. Jen doufáme, že se nám díky vandalům stádo “pracovnic” neztenčí tak, jako stáda bizonů v 19. století 🙂
