Před asi rokem mě při cestě  domů okolo Loreckého rybníka z jednoho výukového programu pro děti napadlo, že by bylo hezké s pomocí dětí zkrášlit a oživit Lorecký rybník, ke kterému chodí maminky s dětmi i senioři krmit kachny a posedět, oživit vodníkem – pohádkovou postavičkou, která bude pomyslně rybník chránit a probouzet v dětech, ale i příchozích, fantazii a třeba i k vymyšlení nového příběhu o vodníčkovi z Loreckého rybníka, kterou by mohli rodiče a prarodiče dětem vyprávět před spaním. Tak jsem se o svou myšlenku podělila s kamarády u nás ve spolku Denemark a společně jsme mou myšlenku začali rozvíjet o to, že by se měl rybník vyčistit a udržovat, než tam vodníka dáme. Uskutečnilo se několik brigád, vyrobily se budky pro hnízdění kachen, aby se jim tam dobře dařilo a zmírnilo se riziko jejich úhynu a zvýšila se možnost odchovu kačátek, aby tam našemu vodníkovi nebylo smutno a rybník žil. Když bylo vše připravené, zajeli jsme vodníka koupit a společně s novýma budkami pro kachny se vše na rybník instalovalo. Měli jsme opravdu velkou radost s kladných ohlasů občanů. Ta radost ale netrvala dlouho, protože nějaký zloduch vodníka úmyslně poškodil. Bylo nám to opravdu moc líto, protože si ho už lidé, kteří chodí k rybníku, oblíbili. Rozhodli jsme, že dáme na rybník vodníka nového a moc nás potěšilo, že nás veřejnost podpořila a přispěla ve sbírce na nového vodníka Pepu na Sousedském jarmarku. Dalším našim milým překvapením bylo, že nám pan sochař Andrej Németh nabídl, že vodníka na lorecký rybník vyřeže z dubového dřeva a také zapojení dětí ze ZŠ T.G.Masaryka  z kroužku paní učitelky Petry Formáčkové, které nabídly, že nám s úklidem okolí rybníka pomůžou a i do budoucna budou se spolkem Denemark spolupracovat. Děti opravdu přišly a s velkým nasazením nám s úklidem pomohly. Odměnou jim bylo, že mohly v rámci kroužku vodníka Pepu obéknout do barevných šatů a tak společně s panem Némethem ro radost náš všech Pepu dotvořit. Děti byly pozvané i s autorem sochy na slavnostní křest, kde byl vodník Pepa představen veřejnosti.

Vzhledem k tomu, že se křest konal koncem řijna, jsme se společně domluvili, že vodníka dáme na rybník až na jaře.

No a to nás bude možná čekat další překvapení, protože pan Németh nabídl, že by k vodníkovi ještě vyrobil vodnici. Na to jak by mohla vodnice vypadat jsme se zeptali opět dětí, pro které jsme vyhlásili výtvarnou soutěž, která bude ukončena koncem listopadu a v prosinci obrázky dětí zveřejníme.Mám opravdu velkou radost, že se celou myšlenku podařilo zrealizovat a chtěla bych moc poděkovat všem, co na vodníka přispěli z řad veřejnosti, také panu Némethovi, že se bude konečně moci Kutná Hora pochlubit sochou od tak významného umělce. Poděkování patří i dětem a paní učitelce, ale i mým kamarádům ze spolku Denemark, bez nichž by vodník Pepa radost nám všem od jara na loreckém rybníku nedělal. Prostě pár přátel stačí mít, co umí za to vzít .