profil chodby
nalezené kosti
V neděli jsem na pozvání členů sdružení Barbora navštívil důl, který čistí a odkrývají v údolí Bylanky. Dali mu název Blátivka a věděli asi proč 🙂 Důl byl několik set let zavalený bahnem, struskou a vodou, takže kluci jsou po mnoha staletích dalšími lidmi, kteří procházejí (prolézají) chodbami. Byl jsem s Petrem Zemanem pod zemí asi hodinu a teď se s vámi podělím o zážitky a dojmy. Pokud by vás zajímalo něco víc nebo byste chtěli klukům pomoci v odkrývání kutnohorského podzemí, ozvěte se jim. Jistě budou rádi za každý pár rukou.
hliněný podstavec na kahan
Tak tedy – nejdříve jsem vyfasoval helmu se svítilnou a holínky. Po 20 m jsem už musel “na kachnu”, jak říkal Petr. Ten pak už lezl po čtyřech, já pořád “kachnil” (přece jen mám asi o 10 cm míň – aspoň někdy je to výhoda). Dostali jsme se pak do většího profilu chodeb, kde mi Petr ukazoval místa zkušebních štolek, různá napojení šachtami na povrch, zatopené spodní patro, které čeká na vyčerpání a průzkum. Občas ze stropu tekla voda, která na podlaze dělala z několik set let starého bahna krásnou kaši, ve které jsme se brodili.
tam kdysi bývala příčka
Došli jsme k dalším dvěma členům sdružení Barbora, kteří důlní vodou a pomocí čerpadel vymývali bahno z profilu chodeb. Dostali jsme se pak až do zadní části dolu, která byla nad zatopenými chodbami. A tam to začalo! Místy překrásná výzdoba z brček, sintrové povlaky stěn, ale hlavně zajímavé pozůstatky po středověkých hornících a jejich práci. Petr mi říkal, že našli neporušený džbánek, který předali do muzea, ale také plno kusů staré výdřevy, kosti domácích zvířat (házené do dolů svislými šachtami, které sloužily jako mrchoviště nebo černá skládka dřívější doby).
vozíček na vyvážení hlušiny
Největší zážitek však bylo, když mi kluci ukázali dva hliněné “podstavečky” pro kahany, přilepené na stěně chodby. Ještě na nich byly otisky prstů. A přece tam jsou přilepené už možná 400, 500 let. Zvlářtní a neopakovatelný pocit! O kus dál mi Petr ukazoval horizontální linii na stěně chodby. Vznikla díky usazování sintru na dělící přepážce – ta rozdělovala horizontálně, podélně, celou délku chodby – dolní částí byl veden čerstvý vzduch k čelní stěně chodby, která byla zahřívána ohněm. Kouř pak unikal horní horizontální částí přepažené chodby ven z dolu.
sintrová výzdoba
Rozžhavená čelba byla pak vodou schlazena a rozpukala se. To usnadňovalo horníkům těžbu rudy. Sintr se tedy usadil na dělících prknech a trámcích, které časem vyhnily a odpadly. Zůstala jen sintrová usazenina dokazující, kde tato příčka kdysi byla. Nakonec mi Petr ukázal malý vozík na 2 až 3 kyblíky materiálu. Tím vozíčkem na kolejničkách, který si vyrobili, vytahali pomocí lan více než 10 kubických metrů hlušiny a strusky. V příštích měsících se chtějí přesunout do druhé části “Blátivky” a pokusit se prokopat až do Grejfského pásma.
krasová výzdoba
Už takhle jsme prý byli asi 40 m hluboko a dostali jsme se až pod ulici Na výsluní, kousek od nemocnice. Kluci – klobouk dolů! Musela to být a ještě to bude dřina. Ale máte můj obdiv a jsem rád, že nás pošuků je v Kutné Hoře víc 🙂 Kluci hledají spřízněné duše i silné ruce, které by pomohly v dalších odkryvech starých štol. Kontakt na kluky je o.s.Barbora.kh@seznam.cz
