Věřte, že tyto řádky bychom raději nepsali. Dne 19. března 2026 nás navždy opustil skvělý člověk, náš kamarád a dlouholetý člen spolku Denemark, Pavel Novák. Jeho náhlý odchod ve věku 66 let nás všechny zasáhl. Pavel měl rád přírodu, historii, lezectví, hru na banjo a manuální práci všemožných oborů.  S obrovským nadšením se věnoval výzkumům v oblasti historie zemědělství, řadu let byl vedoucím pracovníkem národního zemědělského muzea  na Kačině, zajímal se o geologii, jeskyňářství a důlní historii. Byl mimo jiné i dlouholetým členem a předsedou kutnohorského hornicko-historického spolku Barbora, kde využil své znalosti. Zároveň se nikdy nebál těžké manuální práce a byl neúnavným tahounem mnoha projektů, které bylo třeba doslova oddřít.

V našem spolku, kde nějaký čas zastával funkci předsedy a poté až do dnešních dnů místopředsedy,  se věnoval především pomologii, resp. mapováním starých ovocných odrůd, které nechával u odborníků druhově určovat na základě vzorků plodů a listů. Za ty roky jich bylo možná několik set!  Přišel se zapojením do projektu genofondových sadů a byl hlavním hnacím motorem k jeho úspěšné realizaci. Obnovili jsme společně starou ovocnou alej „Na Rovinách“ a vysadili celkem asi 130 stromů starých ovocných odrůd včetně místních i na dalších lokalitách pro příští generace.  Objevil též neznámou odrůdu třešně, kterou pak odborníci společně s ním nazvali „Sedlecká borůvka“, díky jejím drobným a chutným plodům.

Neméně významně se podílel i na projektu připomínajícím zaniklé kostely v lese Na Rovinách. Navrhnul jejich symbolické portály a určil polohu místa, kde ve středověku přibližně stávaly.  Připomenutí kostela na Kaňku už bohužel nezrealizuje. Bez Pavla by si obecně mnoho z těchto nápadů jen těžko našlo cestu z papíru do skutečnosti.

Pro nás všechny ale nebyl Pavel jen schopným organizátorem, zapáleným badatelem s obrovským množstvím znalostí, ale především kamarádem.
Jezdil s námi na pravidelné letní čundry, které často směroval na krásná místa naší vlasti, jichž znal bezpočet a tak i během roku vymýšlel výlety kam se podívat jen tak na jeden den. Už se námi nikam nevydá a ani se nezúčastní dokončení obnovy studánky V Hutích, kde nechal obrovský kus těžké práce. Nikdy neodmítl podat pomocnou ruku a laskavým srdcem dokázal stmelovat naši různorodou partu. Jeho lezecké zkušenosti, získané za více než 45 let, například využil při odstraňování břečťanu ze skal u reliéfu Jaroslava Vrchlického na Královské procházce, nebo při spouštění kamene ze skály na postavení menhiru, při jejichž stavbách se též angažoval, a to i psychotronicky. Uměl též vyhledávat prameny vody, patogenní zóny a další.

Tento celoživotní lezecký koníček se mu bohužel stal osudným a naplnil tak jedno z mnoha lezeckých rčení:  „Věk nehraje roli, leze se až do smrti“.

Odchod Pavla je pro nás obrovskou ztrátou a v našich řadách a srdcích po něm zůstane prázdné místo, které nepůjde zaplnit.

Za vše, co vykonal, mu patří náš hluboký obdiv a vděk.
Nikdy na něj nezapomeneme.