Lokalita: lom Markovice (činný)
GPS:49°53’35.748″N, 15°27’29.698″E
Základní informace: Drobně až velmi jemně zrnité dokonale foliované biotitické pararuly se vyskytují v pásmech původně mořských usazených hornin, často s dalšími horninovými zástupci mořské horninové asociace: s mramory, amfibolity a erlany, případně skarny. V okolí Kutné Hory lze pararuly najít například v údolí Bylanky u Markoviček a j. od Přítok, a dále v lokalizovaných pásmech mezi Malešovem, Vidicemi a Novou Lhotou až k Vysoké nebo na Čáslavsku, tvoří polohy při okrajích a uvnitř amfibolitových těles. Jsou převážně tmavě až středně šedé, velmi dobře usměrněné a poměrně odolné. Lze rozlišit mnoho typů jemnozrnných hornin pararulového vzhledu, ale v okolí Kutné Hory jsou v zásadě dva základní typy: jemnozrnné pararuly, které obsahují mnoho zajímavých metamorfních minerálů jako drobnozrnný granát, kyanit a případně dumortierit nebo sillimanit (v údolí Švadlenky, na Vysoké a podél Vrchlice). Druhý typ, podstatně mineralogicky jednodušší, který se skládá z plagioklasu, biotitu, křemene a podřadného množství K-živce a obsahuje hojný drobný zirkon. Tento typ nejeví znaky výrazné deformace ani rekrystalizace a byl zjištěn jako relikt v jádrech málo deformovaných pecek uzavřených v páskovaných světlých rulách v údolí Vrchlice nedaleko Roztěže a Nové Lhoty. Podobné jednoduché pararuly a erlany z uzavřených domén představují pravděpodobně jedny z nejstarších hornin kutnohorského krystalinika.

Užití: Usměrněné pararuly bohaté slídami se snadno rozpadají podél ploch břidličnatosti, a nejsou tedy ideálním stavebním materiálem.
1a. Střídání poloh pararul a amfibolitů je typické pro vulkanosedimentární podmořské prostředí. Lom Markovice.
1b. Drobnozrnná pararula s jednoduchým složením biotit-plagioklas-křemen. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: Kaňk vrchol, u rozhledny
GPS: 49°58´15,396´´N, 15°17´6,331´´E

Základní informace: Dvojslídné a biotitické migmatity jsou běžnou horninou kutnohorského krystalinika např. v okolí Kouřimi, Sudějova, ve výchozech krystalinika v okolí Kolína a Kaňku nebo v údolí Vrchlice jižně od Kutné Hory. Kontrastně páskované a silně provrásněné středně až hrubě zrnité biotitické migmatity převládají v jeho severním okraji výchozových partiích hlavních vrcholů: od jihozápadního úbočí Kaňku a Kuklíku se táhnou přes Miskovický vrch, Opatovický vrch, Přítoky a Dobřeň až ke Skalce sv. od Vidic. Kontrastní facie s výrazně segregovaným biotitem a křemenoživcovými agregáty však na rozdíl od světlejších typů neobsahují viditelný kyanit ani granát. V údolí Košického potoka byly zjištěny polohy pokročilých biotitických migmatitů s vysokým podílem draselného živce, zirkonu a apatitu, avšak bez granátu a alumosilikátů (kyanitu a sillimanitu).
Migmatity jsou střednozrnné s přechody i do drobnozrnných, mají modrošedou, světle krémově šedou a při zvětrání až hnědobéžovou barvu. Obsahují převážně plagioklas, biotit, ortoklas, křemen a muskovit, přičemž živce a křemen jsou koncentrovány do čočkovitých agregátů a pásků světlé taveniny. Pásky mohou být nepravidelně zvrásněny do vrás různých velikostí a geometrie. Slídy jsou většinou orientovány v páscích podél břidličnatosti a na nich ještě lineárně protaženy ve směru střihu. Při výrazném tektonickém přetisku mohou mít drobnozrnné migmatity i drobně okatou až stébelnatou texturu a tvořit rovné břidličné plochy s lineárně rovnoběžným uspořádáním muskovitu, jako např. v lomech sev. od Suchdola nebo u Kolína. Slídy jsou většinou paralelně orientovány v páscích reorientovaných podle foliace, často nepravidelně zvrásněných centimetrovými a decimetrovými vráskami. V základní hmotě tmavých poloh (restitu) obsahuje plagioklas více vápníku, jeho bazicita kolísá okolo An20–25. Muskovit spolu s biotitem tvoří často prorostlé agregáty v restitických páscích. V dvojslídných varietách tvoří muskovit spolu s biotitem prorostlé agregáty. V některých dvojslídných typech je muskovit produktem mladší metamorfózy. Křemen tvoří převážně nepravidelná zrna s undulózním zhášením a se znaky lokální dynamické rekrystalizace. V jednotlivých lokalitách se tyto migmatity často liší rozsahem deformace a částečného natavení, obsahem granátu, kyanitu a dalších akcesorií, a rozsahem sekundární muskovitizace.
Natavení (migmatitizace) se projevuje rekrystalizací jemnozrnných minerálních agregátů, agregátovou distribucí subzrn, vytvářením křemenoživcových pásků a čoček, postupným zvětšováním velikosti zrn, všesměrnou granoblastickou texturou ve světlých partiích (leukosomu) a místy pravidelnou metamorfní segregací do kontrastních světlých a tmavých pásků.

Užití: Díky dobré štípatelnosti podél foliace se migmatity uplatňují v historických kamenných stavbách: tvrzích, sýpkách, domech, stodolách i zídkách.
2a. Nepravidelné stromatitické provrásnění tmavších pásků bohatých biotitem v kontrastu se světlými pásky taveniny, Kaňk.
2b. Střednozrnný biotitický migmatit tvořený většími zrny K-živce a agregáty drobnějších zrn plagioklasu, biotitu a křemene. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: Kutná Hora – Na Provaznici
GPS: 49°57’31.592″N, 15°15’55.957″E
Základní informace: V Kutné Hoře na Provaznici byly pod svahovinami a sprašovým kvartérním pokryvem obnaženy migmatitizované pararuly krystalinika při stavbě polderu. Horniny mají podobný vzhled jako migmatity z okolních lokalit, ze Sukova nebo údolí Vrchlice, ale jsou v nich patrné polohy výrazně páskované, kontrastující s prokřemenělými zónami s drobně laminovanými masívními kvarcitickými pararulami. Pararuly mají složení podobné migmatitům s převládajícím drobnozrnným křemenem, plagioklasem, biotitem, a drobnými akcesoriemi zirkonem, granátem a apatitem často zděděnými z původního sedimentu. Jejich zrnitost je oproti migmatitům stejnoměrná, obsahují méně draselného živce a muskovitu. Chybí v nich také divoce provrásněné kontrastní páskování, které je typické pro silněji protavené a často hrubě zrnité stromatitické (páskované) biotitické migmatity z Kaňku.
Drobnozrnné migmatitizované pararuly s přechody do biotitických migmatitů, místy silně zvětralé, se nachází na západním svahu „malého“ Sukova těsně pod povrchem. Poloha se znovu objevuje také v nižší části svahu a je obnažena pod grunteckou silnicí, ve skalním podloží nového polderu.

Užití: S vyšší intenzitou natavení jsou migmatitizované pararuly dobře využitelné jako stavební materiál. Bloky z Provaznice byly použity v nově instalované menhirové řadě nad lokalitou.
3a. Výchoz migmatitizovaných pararul v Kutné Hoře Na Provaznici.
3b. Migmatitizovaná pararula z údolí Vrchlice. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: Kaňk, ke Hlízovu – severní strana
GPS: 49°58’38.496″N, 15°17’13.697″E
Základní informace: Stromatitické biotitické migmatity jsou výrazný typ horniny ze severního okraje kutnohorského krystalinika, charakteristický svou velmi pokročilou a intenzívní přeměnou. Jsou typickou součástí malínské skupiny, tvoří výchozové partie hlavních vrcholů nad Kutnou Horou: od Karlova a jihozápadního úbočí Kaňku se táhnou přes Kuklík, Miskovický vrch, Opatovický vrch, Přítoky a Dobřeň až ke Skalce sv. od Vidic. Kontrastně páskované a silně provrásněné středně až hrubě zrnité biotitické migmatity mají modrošedou, světle šedou až zrzavě hnědobéžovou barvu podle stupně zvětrání. Obsahují intenzivně provrásněné kontrastní tmavé pásky biotitu s plagioklasem a světlé taveniny (tzv. leukosomu) složené hlavně z plagioklasu, K-živce a křemene. Obsahují také běžně podřadné až akcesorické množství světlé slídy, kyanitu, granátu, turmalínu, fialového vláknitého dumortieritu a apatitu.
Obsahují převážně plagioklas, K-živec, křemen, biotit a muskovit, přičemž draselný živec, křemen a plagioklas o bazicitě okolo An7–12 tvoří místy čočkovité agregáty a pásky hrubozrnějšího leukosomu. Slídy jsou většinou paralelně orientovány v páscích reorientovaných podle foliace, často nepravidelně zvrásněných centimetrovými a decimetrovými vráskami. V základní hmotě tmavého zbytkového restitu obsahuje plagioklas více vápníku, jeho bazicita kolísá okolo An20–25., a muskovit spolu s biotitem tvoří často prorostlé agregáty. V některých dvojslídných typech je muskovit produktem mladší metamorfózy. Křemen tvoří převážně nepravidelná zrna s undulózním zhášením a se znaky lokální dynamické rekrystalizace. V jednotlivých lokalitách se tyto migmatity často liší rozsahem deformace a částečného natavení, obsahem akcesorického granátu, apatitu a kyanitu, a rozsahem druhotné muskovitizace na úkor živců.

Užití: Kvalitní kámen byl těžen v lomech okolo Kaňku a na Karlově pro běžné stavby domů, drcen na štěrk, také zavážen pro stavbu přehradní hráze na Vrchlici.
4a. Intenzívně provrásněné stromatitické migmatity v lomové stěně, Kutná Hora-Karlov.
4b. Biotitický migmatitu z Kaňku. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: lom Plaňany (činný)
GPS: 50°3’4.855″N, 15°0’54.711″E
Základní informace: Tmavě modrošedé, silně migmatitizované ruly bohaté hrubě lupenitým biotitem a místy sillimanitem vystupují v severním okraji kutnohorského krystalinika například v okolí Plaňan. Jde převážně o středně až drobně zrnité, v nezvětralém stavu světle modrošedé horniny, při navětrání šedobéžové až zrzavě šedé, s dobře vyvinutým usměrněním. Horniny obsahují základní minerální asociaci plagioklas-biotit-křemen±muskovit±K-živec-granát-zirkon±sillimanit, přičemž muskovit může tvořit s biotitem, křemenem a vláknitým sillimanitem prorostlé agregáty. Plagioklas vždy značně převládá nad draselným (K-)živcem, který může u méně migmatitizovaných typů pararul zcela chybět. Migmatitizované pararuly se v jednotlivých lokalitách často liší stupněm deformace a částečného natavení, obsahem slíd, granátu, poměrem živců a akcesorií a rozsahem druhotných přeměn, např. muskovitizace spojené s nejmladší deformací. Slídy jsou většinou orientovány paralelně ve foliačních plochách, často nepravidelně zvrásněných centimetrovými a decimetrovými vráskami. Horniny obsahují základní minerální asociaci plagioklas-křemen-biotit-muskovit-sillimanit-granát-zirkon. Vložkové, světle šedobéžové, jemnozrnné drobové pararuly tvoří převážně plagioklas, biotit a křemen, méně muskovit, granát a draselný živec, které se v navětralých polohách tence lístkovitě rozpadají. Mírně korodovaná kulovitá zrna podřadného drobného granátu jsou pravidelně rozptýlena v základní hmotě. Jemnozrnné drobové pararuly tvoří v migmatitizovaných horninách sv. od Zalešan a v z. úbočí vrchu Bedřichov konkordantní protažená vložková tělesa o rozměrech maximálně v desítkách metrů.

Užití: Blokový i drcený kámen je používán jako všestranná stavební surovina a jako drcené kamenivo míchán do betonových směsí.
5a. Severní stěna lomu v Plaňanech je tvořená převážně migmatitizovanými biotitickými pararulami se sillimanitem.
5b. Kontakt migmatitizované pararuly a granátové pecky z plaňanského lomu. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: lom Plaňany
GPS: 50°3’4.855″N, 15°0’54.711″E
Základní informace: V okolí Plaňan se vyskytují různé typy hornin přeměněných v pokročilém stupni metamorfózy, a navíc jsou zde nasunuty na sebe kontinentální horniny z různých hloubek kůry a obsahují drobná tělesa tmavých a těžkých hornin utržených až ze svrchního pláště. Při jižním okraji lomu byly např. popsány granátické peridotity typické pro zemský plášť z hloubek okolo 100–150 km. Do silně protavených a tektonicky prohnětených migmatitizovaných pararul intrudovaly v různých dobách magmatické horniny – dnešní ortoruly, které mají výrazně hrubší zrnitost než místní biotitické a sillimanitické migmatity, viditelné vyrostlice živců, světlejší šedorůžovou barvu a převahu muskovitu nad biotitem. Hrubozrnné ortoruly i mladší mikrogranity a aplity mohou být v závislosti na rychlosti tuhnutí taveniny a stupni následné deformace a metamorfózy velmi rozmanité. Společné mají intruzívní tvary těles, tvořící příčné žíly a nepravidelné proniky v pararulách a migmatitech, a původní magmatická textura a struktura horniny (např. tvar krystalů a distribuce minerálních zrn). Jejich textura se liší od nepravidelně uspořádaných agregátových a páskovaných staveb migmatitů pravidelnější distribucí živců, křemene a slíd v základní hmotě a místy až stejnoměrně zrnitou magmatickou strukturou, která je jen mírně modifikovaná deformacemi.
Světlé slabě deformované středně až hrubě zrnité muskovitické a dvojslídné ortoruly tvoří drobná tělíska a až několikametrové polohy v migmatitech také např. v údolí Bečvárky s. od Zásmuk, pod Vinným vrchem nebo sv. od Chotouchova. Tvoří je převážně draselný živec, plagioklas, křemen, muskovit, biotit a běžné akcesorie (apatit, zirkon a rutil). Jde pravděpodobně o silně granitizované a částečně remobilizované partie v migmatitech. Ortoruly mohou být v závislosti na rychlosti tuhnutí taveniny, stupni následné deformace a metamorfózy i poměrně jemnozrnné. Od páskovaných migmatitů se liší pravidelnou distribucí horninotvorných minerálů v základní hmotě a místy až stejnoměrně zrnitou strukturou, jako například v lůmku pod Vinným vrchem u Bošic.

Užití: Plaňanský lom dodává bez rozlišení kamenivo do betonových směsí i drcené kamenivo všech frakcí.

6a. Jižní lomovou stěnou v Plaňanech byly postupně obnažovány tektonické kontakty těles amfibolických hornin, ultrabazik, biotitických pararul a narůžovělých okatých ortorul.
6b. Usměrněná drobně okatá partie světlé muskovitické ortoruly, místy s granátem. Zkřížené nikoly, mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: Barchovice
GPS: 49°56’29.700″N, 14°58’31.297″E
Základní informace: Drobnozrnné migmatity a hrubozrnné ortoruly v okolí Barchovic jsou tvořeny velmi jednoduchou minerální asociací – křemenem, biotitem a draselným a plagioklasovým živcem, místy doplněnou o muskovit. Při navětrání se z tmavého biotitu uvolňuje železo a zbarvuje okolní světlé živce do žlutých, hnědavých a rezavě oranžových odstínů, čímž hornina získává atraktivní barevnost. Jde o horniny typické pro kouřimskou jednotku, která tvoří plochý blok mezi Kouřimí, Uhlířskými Janovicemi a Křeseticemi. Lom v údolí Barchovického potoka východně od Barchovic byl otevřen ve střídajících se hrubě plástevnatých ortorulách a jemnozrnných masívních světlých migmatitech, jejichž ukázka je zastoupena v expozici. Těžba zdejší dekorativní plástevnaté až hrubě stébelnaté horniny, tzv. kapráku”, však už narazila na okraje těžitelných poloh, takže tato hornina je k vidění buď v drobných kamenech okolo lomu nebo jako okrasné bloky a památníky v okolních obcích (např. v Třebovli). Jemnozrné migmatity a ruly s dokonale vyvinutou planární stavbou a současně výrazným lineárním protažení minerálů tvoří decimetrové až desítky metrů mocné polohy střídající se s ostatními typy migmatitů. Výchozy tvoří součást nesouvislých defilé v údolí Chotouchovského potoka, Bečvárky u Přeboz a Žabonos, střídají se s mezi plástevnatými ortorulami u Ratboře, Barchovic a Kořenic a v jámových dobývkách na Vinném vrchu. Minerální složení poměrně masivních hornin odpovídá biotitickým až dvojslídným migmatitům. Slídy jsou dokonale přednostně orientované, jejich množství je ale podstatně nižší než např. u svorových rul. V těchto horninách jsou již makroskopické texturní znaky natavení částečně setřeny, v mikroskopickém měřítku dominuje spíše křehce deformační páskovaná stavba s většími opracovanými zbytky jader živcových krystalů (klastů).

Užití: Drobnozrnné migmatity s dobře vyvinutými plochami břidličnatosti jsou díky dobré štípatelnosti často využívány jako lokální stavební surovina, dnes je nabízena na zahradní dlažby.
7a. Výrazně plošně lineární stavba je typická pro migmatity a ortoruly kouřimské jednotky. Výchoz na pravém břehu Bečvárky sev. od Bošic.
7b. Páskovaný migmatit je v zónách pohybu přetvořen na svorové ruly s lupenitým muskovitem, granátem a kyanitem. Mikrofoto, zkřížené nikoly, šíře 6 mm.

Lokalita: okolí lomu pod Mezholezy
GPS: 49°55’48.749″N, 15°12’34.001″E
Základní informace: Světlé hybridní ruly, u nichž není vždy prokazatelný magmatický či metasedimentární původ, jsou světle šedé až narůžovělé, převážně středně až drobně zrnité horniny s převahou světlých minerálů a s vysokým podílem křemene. V blízkosti tektonicky exponovaných svorových rul a fylonitů v údolí Švadlenky, u Křesetic a v sz. okraji jsou dvojslídné migmatity s přechody do biotitických a muskovitických typů silně postiženy střižnou deformací a rekrystalizací minerálů. Muskovitem bohaté typy rul tvoří lokální přechody k individuálně vyvinutým svorovým rulám a svorům například u Bříství a Kamhajku, v údolí Vavřineckého potoka, Bečvárky nebo také v údolí Doubravy pod Bílkem. Typy s biotitem se naopak vyskytují v blízkosti tmavších (např. amfibolitových) horninových poloh. V hornině se místy projevuje, podobně jako v hrubozrnných ortorulách, jemné provrásnění nebo pozdější lineární až plástevnatá stavba v důsledku deformace. Živce jsou částečně zatlačovány mladším muskovitem, který tvoří hruběji šupinaté polohy rovnoběžné s foliací. Obsah biotitu v základní hmotě je proměnlivý, nejčastěji však pouze vedlejší až podřadný (akcesorický). Místy se v těchto horninách objevuje kyanit a granát, běžné jsou akcesorie jako turmalín, dumortierit, apatit, zirkon a rutil. Ve většině případů dojde jen k částečnému přetisku migmatitového páskování S-C stavbou či drobnými vráskami se zachováním reliktů minerálních čoček, pásků a zrn. Světlé hybridní ortoruly se vyskytují spolu s migmatity také mezi Přebozy, Bošicemi a Svojšicemi a u Toušic. Odolné skalní prahy v korytě Bečvárky v Toušicích (“toušické prahy”) jsou tvořeny jemnozrnnou světlou dokonale usměrněnou migmatitizovanou rulou s vyšším podílem odolného křemene.

Užití: Bez odlišení s ostatními horninami kutnohorského krystalinika
8a. Výchoz světlých hybridních migmatitizovaných rul ve skalním defilé údolí Vrchlice u Chlístovic.
8b. Migmatitizovaná hybridní rula z okolí Mezholez. Mikrofoto, zkřížené nikoly, šíře 6 mm.

Lokalita: skalní stěna u Vrbova mlýna, levý břeh
GPS: 49°55’55.946″N, 15°15’26.689″E
Základní informace: Drobnozrnné migmatitizované pararuly s tenkými polohami světlé vytavené složky a tmavé zbytkové pararulové hmoty mají dokonale vyvinutou planární stavbu a současně dobře patrnou lineaci roztažení minerálních zrn. Tvoří decimetry až stovky metrů mocné polohy v hruběji zrnitých migmatitech a ortorulách v údolí Vrchlice od Chlístovic a Maxovny, a dále podél břehy Velkého rybníku až ke Kutné Hoře, odkud se táhnou pod křídovými a kvartérními sedimenty k JV do okolí Čáslavi a Vilémova. V údolí Vrchlice Denemarku přes Vrbův mlýn až k Žižkovu místy tvoří ve skalních stěnách výrazné tmavší relikty zdůrazňující staré vrásové stavby, které se jinde v pokročilých neuspořádaných migmatitech mohou ztrácet. Silně deformované biotitické pararuly tvořené hlavně biotitem, plagioklasem a akcesoriemi jsou časté zejména v pásmech s polohami amfibolitů, nebo se objevují spolu s čočkami jemnozrnných vápenatých erlanů v údolí Kouřimky od Kouřimi až k okolí Plaňan a Radimi.
V blízkosti odolných tmavých čoček uzavřených v rulách v údolí Vrchlice jsou patrné velké ohyby (flexury) dominantních foliačních ploch, případně drobné vrásnění lokálních domén. Slídy jsou vždy dokonale usměrněné v ploše nejmladší foliace. U fosilně hluboce zvětralých povrchových partií výchozů migmatitů s dobře diferencovanými biotitovými pásky a masivnějšími křemenoživcovými polohami se hornina selektivně rozpadá podél lupenitých slídnatých poloh na ploché pecky a lavice odolnějšího leukosomu, které pak převládají v úlomcích na povrchu.

Užití: Kámen byl lokálně dobýván pro stavby zdí a základů staveb.
9a. Severní skalní stěna u Vrbova mlýna s peckou tmavé horniny uzavřenou v rule.
9b. Rotované zrno almandinového granátu v silně deformované jemnozrnné pararule ze Starkoče. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: skalní stěny pod hrází přehrady Vrchlice
GPS: 49°55’30.617″N, 15°13’42.534″E
Základní informace: Světle šedá, béžová až narůžovělá, převážně drobnozrnná až středně zrnitá hornina s převahou světlých minerálů a světlé slídy – muskovitu – má řadu texturních variet od masivních po výrazně deformované typy. Tvoří často okrajové partie masivnějších typů. Kromě výrazně světlých variet s hojným černým turmalínem, tvořících polohy ve vrcholových zónách Sukova, Kuklíku, Miskovického a Opatovického vrchu, Malešova a Chlístovic, jsou drobnozrnné muskovitické a dvojslídné migmatity uzavřeny jako polohy a čočky i v pokročilých biotitických migmatitech. Hranice mezi typy mohou být přechodné, muskovitem bohaté typy tvoří v místech intenzívních pohybů lokální přechody ke svorovým rulám a svorům. Jemnozrnné světlé migmatity a křemenoživcové ruly s dokonale vyvinutou planární stavbou a současně dobře patrnou lineací roztažení tvoří decimetrové až stovky metrů mocné polohy v hruběji zrnitých migmatitech a ortorulách v údolí Vrchlice pod Velkým rybníkem a okolo Chlístovic a Maxovny. Dalším výskytem je střed a západní okolí Křesetic, kde jsou tyto migmatity v kontaktu s hrubozrnnými plástevnatými ortorulami. Zde převažují monotónně uložené masivní migmatity s foliačními plochami, přetiskujícími starší a často zvrásněné páskování. Místy jsou hlavně nejsvětlejší typy migmatitů provrásněny symetrickými polootevřenými vrásami metrových rozměrů nebo obsahují uvnitř foliačních ploch vyvlečené vrásové zámky. Tyto drobné vrásy lze považovat za jedny z nejstarších zachovaných struktur.
V muskovitických světlých migmatitech pod hrází nádrže na Vrchlici a pod Sionem se objevují i masivní facie migmatitů, které však místy obsahují až několik cm velké živcové relikty. Tato reliktní zrna indikují etapu dynamické rekrystalizace původně hrubozrnné magmatické horniny (mylonitizaci) v hloubce, jejímž důsledkem je dramatické zjemnění velikost zrn křemene a živců horniny při zachování občasných velkých krystalů původních minerálů. Hornina je díky malému obsahu slíd poměrně odolná a dostává se tedy ve velkých blocích do hrubých blokových štěrků Vrchlice.

Užití: Lom v drobnozrnné okaté rule byl otevřen při stavbě přehrady v 70. létech 20. století, kdy se kámen používal jako plnivo betonu do hráze.
10a. Páskované drobnozrnné světlé ruly v koruně svahu nad levým břehem Vrchlice pod přehradou jsou mírně provrásněné.
10b. Světlá biotit-muskovitická rula z údolí Vrchlice u Křesetic. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: Kohoutova skála v údolí Polepky
GPS: 49°59’17.246″N, 15°11’13.047″E
Základní informace: Středně až velmi hrubě zrnité, dvojslídné a biotitické horniny s velmi výraznou protaženou deformační stavbou jsou jedním z typů tzv “kouřimské ortoruly”. Tvoří nepravidelná a doutníkovitá tělesa v jemnozrnných a středně zrnitých migmatitech a ortorulách, např. mezi Chotouchovem a Kořenicemi, u Albrechtovic a Doubravčan. Růžové draselné živce a hnědočervené oxidy železa mezi šedými oky křemene přispívají ke kontrastnímu atraktivnímu vzhledu těchto ortorul. Dobře zachované kulovité relikty původního rotovaného křemene jsou dobře patrné například u okatých ortorul u Kohoutova mlýna v údolí Polepky, kde tvoří ideální horolezeckou stěnu.
Původní zrna plagioklasu, draselného živce, křemene a slíd jsou deformována do paralelních lineárních útvarů, stébel, nebo zploštěných pláství. U okatých ortorul z údolí Polepky jsou mnohdy zachovány kulovité relikty původního rotovaného křemene, okolo kterých rekrystalují nová drobná zrnka. Plástevnaté typy hornin se vyskytují společně s výrazněji stébelnatými typy a tvoří až několik desítek metrů mocné polohy nejen u Doubravčan, ale v údolí Chotouchovského potoka, u Uhlířských Janovic, Sudějova, Albrechtovic a Chlístovic. Růžové draselné živce a hnědočervené oxidy železa mezi stébly lokálně přispívají ke kontrastnímu zbarvení pásků stébelnatých rul. Zachování jemnozrnné sítě živců znamená, že deformace probíhala v kůře za poměrného nedostatku vody a fluid a tedy bez komunikace s vodou nasycenými sedimenty.

Užití: Dobře vyvinuté okaté ortoruly nejsou běžné, nicméně v údolí Polepky byly těženy ro místní stavby stejně jako běžnější plástevnaté variety ortorul.
11a. Výchoz okatých ortorul u Kohoutovy skály v údolí Polepky.
11b. Kontrast zrnitosti mezi rozmělněnými zrnky základní hmoty a zachovaným “okem” křemene. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: údolí Chotouchovského potoka u Kořenic
GPS: 49°58’8.176″N, 15°8’24.685″E
Základní informace: Středně až hrubě zrnité plástevnaté ortoruly jsou projevem extrémně silného protažení a zploštění původně kulovitých zrn hrubozrnných granitových hornin v důsledku intenzívního pohybu plastické horninové masy hluboko v kůře. Jsou typickou horninou pro kutnohorskou oblast mezi Kouřimí, Uhlířskými Janovicemi a Kutnou Horou, kde tvoří až několik desítek metrů mocné polohy u Doubravčan, v údolí Chotouchovského potoka, u Uhlířských Janovic, Sudějova, Albrechtovic a Chlístovic. Mohou mít zploštělé plástevnaté nebo protažené stébelnaté tvary jemnozrnných agregátů po původních živcích, křemeni a slídách. Dvojslídné a biotitické horniny s velmi výraznou plástevnatou až stébelnatou texturou tvoří konkordantní plošná a doutníkovitá tělesa v méně nápadných středně zrnitých migmatitech. Tato skupina ortorul se vyznačuje jednoduchým minerálním složením a téměř neobsahuje akcesorie a další metamorfní minerály. Růžové draselné živce a hnědočervené oxidy železa uvolněné z tmavé slídy biotitu lokálně přispívají ke kontrastnímu zbarvení jednotlivých pásků. Stébelnatá rula z Doubravčan je mimořádným a vzácným geologickým úkazem v celoevropském měřítku a vždy byla žádaným vzorkem pro C&K školní sbírky. Lomový odkryv těchto dokonale vyvinutých stébelnatých rul při vých. okraji Doubravčan je chráněn jako přírodní památka.

Užití: Dobře štípatelné a velmi dekorativní plástevnaté a stébelnaté ortoruly byly dříve běžně těženy v drobných lomech v údolí Polepky, Vavřineckého a Chotouchovského potoka a dále k jihu směrem k Sudějovu a Uhlířským Janovicím.
12a. Stébelnatá ortorula z Doubravčan je muzejní varietou plástevnatých ortorul s lineárně protaženými agregáty původních minerálů.
12b. Jemně páskovaná stavba plástevnatých a stébelnatých ortorul je tvořena překrystalovaným živcem, křemenem a slídami. Mikrofoto 6×4

Lokalita: bývalý lom u Sedlova (zavřen v 19. století)
GPS: 49°58’11.936″N, 15°9’37.111″E
Základní informace: Granátické peridotity jsou mimořádnou horninou, která vznikala v hloubce okolo 100–150 km v zemském plášti. Abychom jí mohli spatřit na povrchu, musela být vynesena buď tektonicky, nebo v drobných blocích utržených v hloubce při erupci a vynesených lávou podél vulkanických drah k povrchu. Většinou jsou nestabilní minerály plášťových peridotitů jako olivín a pyroxeny během výstupu nahrazeny vláknitými minerály serpentinové skupiny, takže vznikají houževnaté hadce (serpentinity). Jedinou stabilnější složkou peridotitů je nápadný rudý granát s vysokým podílem hořčíku (okolo 70 % pyropové složky v granátu), který je mimořádně odolný a zůstává zachován dlouho i v povrchových zvětralinách a splavených říčních štěrcích.
Serpentinizované granátické peridotity (hadce) se v okolí Kutné Hory objevují ojediněle v podobě drobných těles, uzavřených v deformovaných migmatitech. Výchoz serpentinizovaného granátického peridotitu se nachází např. při břehu nádrže Vrchlice z. od Malešova, kde tento výchoz tvoří vnitřní ostroh v ohybu údolí. Tento granátický peridotit má místy zvrstvenou stavbu a obsahuje rozpukaná zrnka červeného pyropového granátu. Další výchozy hadcových těles se nacházejí v údolích Polepky a jejích přítoků u Ratboře, Bohouňovic a Bořetic. Jde o tmavě černozelené jemnozrnné až celistvé horniny s hojnými, často téměř nezvětralými zrny hořečnatého granátu, běžně do velikosti i přes 5 mm. Ojediněle na lokalitách Jordán, Hranice u Bohouňovic a pod cukrovarem v Ratboři dosahují zrna a agregáty zrn granátů až velikosti okolo 1,5 cm, bývají však popraskaná. Zrna granátu mohou být částečně obklopena druhotným vláknitým lemem ortopyroxenu prorostlého s anortitem. Základní hmota se smyčkovitou texturou je tvořená jemně vláknitými a lupenitými minerály skupiny serpentinu (lizardit, antigorit a chyzotil) a chloritem; v jejich směsi se ojediněle dají rozeznat drobné relikty původního olivínu, klinopyroxenu, ortopyroxenu, spinelidů a sulfidů. Na puklinách hadců se mohou tvořit vláknité povlaky chryzotilu, tremolitu, anthofylitu, „skalní kůže“ – palygorskitu, křemité výplně opálu a chalcedonu nebo bílého magnezitu a dalších karbonátů. Na zvětralém povrchu hadce se mohou tvořit světlé šedozelené kůry.

Užití: Méně zvětralé hadce byly v malém lámány pro stavební účely a využívány jako štěrkový materiál. Celistvé hadce bývají leštěny na drobné umělecké předměty. Uvolněná zrna pyropu byla dříve rýžována ze zvětralin a náplavů a broušena v Kolíně pro klenotnické účely.
13a. Přirozené výchozy hadce se zrny pyropového granátu ze skalky na Matyldě na břehu Vrchlice, záp. od Malešova.
13b. Drobné rudé pyropové granáty tvoří jedinou původní součást hlubinné horniny, ostatní minerály jako olivín a pyroxeny jsou zcela přeměněné. Malešov. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: Kutná Hora Karlov, u bývalého cukrovaru
GPS: 49°56’53.528″N, 15°16’38.877″E
Základní informace: Serpentinizované peridotity (hadce) se u Kutné Hory objevují ojediněle v podobě drobných těles, uzavřených v migmatitech, a na polích ve skeletu. Známé těleso hadce bylo těženo v Kutné Hoře v areálu býv. Tellerova cukrovaru, kde je dnes od Vrchlice přístupný pouhý zbytek hadcové skalky. Toto hadcové těleso poskytlo řadu významných mineralogických nálezů vč. několika mimořádně velkých uzavřenin pyropového granátu, dnes uložených v Českém muzeu stříbra (Fišera – Paděra 1977). Menší tělesa hadců často se silně přeměněným pláštěm jsou uváděna z průzkumných vrtů a z podzemních průzkumných děl v j. okolí Kutné Hory. Bloky ultrabazik byly nalezeny na haldách okolo kostela Nejsvětější Trojice; zde se jejich přítomnost projevuje např. výskytem chromové slídy fuchsitu v alterované žilovině hald. Menší tělesa hadců jsou uváděna z podzemí od Malešova přes Poličany až po roveňské rudní pásmo a Kačinu, kde je geofyzikálně ověřena přítomnost velkého podpovrchového tělesa pod křídovými horninami.
Hadce jsou tmavě černozelené celistvé horniny, na povrchu rozpukané do puklinek místy vyplněnými stříbřitě zeleným vláknitým chryzotilem a bělavými karbonátovými povlaky. Původní olivín a pyroxeny typické pro plášť jsou nahrazeny druhotným serpentinem, chloritem, hořečnatým amfibolem a akcesorickým opakním magnetitem. Světlé krémové a béžové druhotně silně prokřemenělé hadce s černými tečkami magnetitu tvoří součást opracovaných reziduálních neogeních štěrků např. na Rovinách či v okolí Karlova.

Užití: Kámen byl pro stavební účely těžen u Tellerova cukrovaru v Kutné Hoře na Karlově. Používal se jako podsyp pro železniční trať Kutná Hora – Zruč, méně do domovních zdí a podezdívek ve městě.
14a. Odkryv spinelového hadce v Kutné Hoře na Karlově se systémy puklin vyplněných mladší mineralizací.
14b. Ukázka zachované minerální asociace čerstvého spinelového peridotitu bez serpentinizace, Malešov, důl Na rudě. Mikrofoto 3×2 mm.

Lokalita: Roztěž, golfové hřiště
GPS: 49°54’39.580″N, 15°12’1.712″E
Základní informace: Eklogity (granátovce) vyznačují spolu s peridotity a pyroxenity hluboké tektonické zóny vynoření hornin z hloubek hodně přes 40 km. Hrubozrnné rekrystalované amfibolické horniny se zachovanými partiemi eklogitů se vyskytují v okolí Kutné Hory na několika lokalitách. V podobě drobných čoček a těles uzavřených v rulách je lze najít mezi Poličany, kde bylo asi největší známé těleso těleso těženo jámovým lomem, a Vrbovým mlýnem směrem k Vrchlici. Drobné budiny se vyskytují i v samotném lomu u Vrbova mlýna. Pěkné bloky amfibolizovaného eklogitu jsou zazděny v opěrné zdi schodiště od silnice ke Sv. Barboře. Zachované eklogity byly nalezeny na Karlově a ve volných blocích u Roztěže v pokračování litologicky pestré linie Karlov – Poličany – Malešov – Švadlenka a u Bořetic. Asi nejvýznamnější výskyty eklogitů kutnohorského krystalinika jsou známé z běstvinského tělesa jihovýchodně od Kutné Hory.
Masivní světle zelenošedé až hnědozelené často páskované eklogity jsou tvořeny zelenošedou základní hmotou pyroxenu omfacitu různého odstínu a agregáty a jednotlivými zrnky hnědočerveného granátu směsného složení (almandin-grossulár-pyrop). Vysokotlaký sodný pyroxen zde bývá dobře zachovaný a umožňuje sledovat obsah sodíku, který indikuje vývoj zdejších eklogitů v hloubce i přes 100 km. Častými akcesoriemi či vedlejšími minerály jsou jiskřivý rutil, sloupcovitý béžový zoisit, klinozoisit, vzácnější skapolit a ojediněle kyanit, někdy tvoří významný podíl i vysokotlaký amfibol. Kyanit je často nahrazován agregáty droboučkých druhotných hlinitých minerálů, např. spinelem nebo korundem. Eklogity mají díky své koncentraci vysokotlakých těžkých minerálů vysokou hustotu 3–3,5 g/cm3č, jsou často podél puklin tmavší, druhotně amfibolizované.
V granátových zrnech eklogitů jsou často zaznamenány údaje o historii a vývoji těchto hornin: uzavřená drobná zrnka minerálů dokládají stoupání metamorfních podmínek, neboť v zóně blíže středu se vyskytují nízkoteplotní amfiboly a albity, dále od středu křemen, rutily a zirkony, a při okraji zrn granátu jsou hojné inkluze vysokotlakého pyroxenu s maximálními obsahy sodíku. Ze srovnání „záznamů“ v eklogitových granátech se zdá, že svou krystalizací eklogit z Poličan zachycuje metamorfní etapu navazující na vývoj eklogitu z Roztěže. I obsahy sodíku ve zdejších pyroxenech, které indikují tlak, jsou velmi vysoké. Poprvé byly zjištěny hodnoty okolo 30–41 % jadeitové komponenty v kutnohorském krystaliniku mimo běstvinskou jednotku a indikovány tlaky odpovídající hloubce okolo 100 km, za nichž byly eklogity modifikovány.

Užití: Eklogity jsou pro svou tvrdost a mimořádnou houževnatost neoblíbenou složkou těžených hornin, která ničí drtičky a kulové mlýny a i kamenické nástroje. Proto bývají odvrhovány a ponechávány na okrajích težeben, kde jsou vyhledávány fanatickými petrology. Ti si pak o svém bádání v eklogitech pořádají oblíbené konference.
15a. Eklogit (granátovec) z Roztěže má světle zelený základ tvořený pyroxenem (omfacitem), který uzavírá hnědočervená zrna granátu. Tmavé zóny podél puklin jsou amfibolizované. 15b. Narůžovělá zrna granátu v eklogitu z Roztěže je obklopeno zelenkavým omfacitem rozpadajícím se na tmavé agregáty Na-plagioklasu a diopsidu, čirým křemenem a drobnými zrnky dalších minerálů. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: skalní výchozy pod obcí Poličany
GPS: 49°55’39.243″N, 15°15’9.948″E
Základní informace: Eklogity vznikaly z hornin kůry ponořených do extrémně namáhaných hlubších vrstev za vysokých tlaků. Jejich amfibolizace probíhá při vzestupu do vyšších poloh v kůře, za přísunu fluid, hlavně vody a alkálií, a postupném snižování tlaku. Amfibolizované nebo epidotizované eklogity jsou tedy svým minerálním složením na půl cesty mezi eklogitem a amfibolitem. Amfibolizované eklogity se v kutnohorském krystaliniku často vyskytují spolu s eklogity, hadci a peridotity nebo ve vnitřních částech amfibolitových pásem chráněných před alteracemi a tektonikou. Na Kutnohorsku jsou amfibolizované eklogity přirozeným doprovodem eklogitů a hadců na Karlově, u Poličan a Bořetic, dále v běstvinském tělese, a někdy jsou i vzácnou reliktní součástí amfibolizovaných těles u Mančic a Libodřic. Spolu s eklogity jsou tak svědky dramatických etap zanoření a vynoření hornin ve své geologické historii.
Původně masivní světle zelenošedý až černozelený eklogit v závislosti na stupni druhotné amfibolizace může být skoro černý, ale většinou jsou v něm rozeznatelné pásky a zbytky drobných oček granátů a křemene. Průnik roztoků, které urychlují přeměnu pyroxenů a granátu na běžnější amfibol a plagioklas, je usnadněn podél puklin. Proto v podrcených horninových partiích jsou spíše běžné amfibolizované typy, zatímco v méně popraskaných jádrech bloků je šance najít čerstvější a méně amfibolizované eklogity s velkými oky granátů a světlou pyroxenickou základní hmotou. Amfibolizované eklogity zazděné v opěrné zdi schodiště od silnice ke Sv. Barboře obsahuje hnědočervené granáty, jejichž okraje jsou tmavé – tvořené amfibolem, nebo naopak bělavé, nahrazené plagioklasem: vše záleží na poměru prvků, fluid a tlaku a teplotě. Častými akcesoriemi či vedlejšími minerály amfibolizovaného eklogitu jsou klinozoisit, vzácněji skapolit, rutil a ilmenit nebo mladší titanit. Kyanit a zoisit mohou být nahrazovány tmavými agregáty sekundárních hlinitých minerálů (např. spinelem, korundem, safirínem, sillimanitem a anortitem), nebo klinozoisitem a muskovitem za nižších tlaků a teplot.

Užití: Drobná tělesa amfibolizovaných eklogitů jsou těžena spolu s pokročile rekrystalovanými amfibolity a okolními horninami a občas podle mechanických požadavků selektivně vyřazována.
16a. Skalní výchoz nad lomem u Vrbova mlýna, tvořené odolným amfibolizovaným eklogitem.
16b. Slabě amfibolizovaný eklogit s výraznými koncentrickými vláknitými agregáty zatlačujícími kulovitý granát, s tmavými odmíšeninami po pyroxenu a drobným křemenem. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: Skalní výchozy pod obcí Poličany, Libodřice
GPS: 49°55’39.243″N, 15°15’9.948″E
Základní informace: Granátické amfibolity představují tmavé horniny vzniklé ve vulkanických pásmech, gabrových plutonech a při vzniku oceanické kůry. Jsou přeměněné v podmínkách rovnováhy minerálů amfibolu a granátu, minimálně ve středních hloubkách kůry více než 25 km pod povrchem. Na Kutnohorsku doprovázejí tyto masivní černozelené horniny s drobnými zrnky hnědavého granátu v amfibolitové základní hmotě rozsáhlejší tělesa obecných amfibolitů i pásma s výskyty eklogitů a serpentinitů, např. u Libodřic, Mančic, Lošan a Poličan. Spolu s převládajícími amfibolity bez granátu tvoří ojediněle menší protažená deskovitá a roubíkovitá tělesa ve svorech ratajské svorové zóny, která vymezuje kutnohorské krystalinikum vůči moldanubiku. Drobná tělesa granátických amfibolitů (a eklogitů) vystupují pod chrámem Sv. Barbory a v protějším zářezu žel. trati v Kutné Hoře. Další čočky granátických amfibolitů jsou doloženy důlní a vrtnou dokumentací z hlubších partií kutnohorských dolů. Granátické amfibolity tvoří významnou část amfibolitového tělesa v Libodřicích a tvoří i polohy v pásmu amfibolitů směrem k Čáslavi.
Rekrystalované jemnozrnné až středně zrnité tmavošedé až černozelené horniny, často páskované, jsou tvořeny převážně amfibolem a plagioklasem oligoklas–andezínového složení, granátem převážně almandinového složení, titanitem, epidotem a křemenem, místy i klinopyroxenem a mladším chloritem a biotitem. Podle míry deformace jsou protažené zelené amfiboly většinou paralelně usměrněny. Místy se střídají pásky bohaté tmavými minerály a pásky bohatší plagioklasem a amfibolem. Granát v amfibolitu bývá často zatlačován nížetlakými minerály plagioklasem, amfibolem, biotitem a chloritem.
Ve světlých hybridních rulách a migmatitech v údolí Švadlenky a Vrchlice se objevují čočky granátických a bezgranátických amfibolitů a dalších tmavých hornin, které jsou většinou odolnější a masívnější než okolní rulové horniny. Díky této relativní houževnatosti se v jejich bezprostředním okolí projevuje zakřivení a ohyby foliačních ploch a lokálně i intenzívnější deformace. Při hranicích amfibolitů a rul jsou často vyvinuta kontaktní horninová pásma s neobvyklými minerálními asociacemi, například kyanit-granátické svory a chloritické břidlice.

Užití: Granátické amfibolity byly těženy jako součásti amfibolitových těles na řadě míst na Kutnohorsku a Čáslavsku, dnes tento materiál na drcené kamenivo poskytuje spodní patro lomu v Libodřicích.
Lomová stěna na 3. patře libodřického lomu obnažila masivní granátické amfibolity.
Granátický amfibolit se zonárně uspořádanými uzavřeninami v granátu a amfibolem a plagioklasem v základní hmotě. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: lom Libodřice (činný)
GPS: 49°59’58.653″N, 15°4’40.093″E
Základní informace: V jádru velkého amfibolitového tělesa mezi Libodřicemi a Kbelem přecházejí páskované amfibolity do masivních granátických typů s častými drobnými budinami, drobnozrnnými šlírami a pásky světle krémově zbarveného klinozoisitu bohaté drobným almandinovým granátem, jehož je v hornině okolo 30 %. Jako vedlejší minerály jsou v těchto světlých polohách ještě epidot, zelený aktinolitický amfibol, rutil, titanit, apatit a allanit. Tyto partie mají složení epidozitu a jsou oproti okolnímu amfibolitu výrazně bohatší vápníkem. Oproti páskovaným zelenošedým epidotickým amfibolitům, které neobsahují granát a jsou převážně produktem přetisku nižší metamorfózou, jsou tyto granátické epidozity v rovnováze s okolními granátickými amfibolity. Četná hnědavě růžová granátová zrna složení almandin-grossulár jsou dokonale omezena pravidelnými krystalovými plochami a ve výbruse jsou zřetelně vidět jako symetrická polygonální zrna zarostlá v jemnozrnném klinozoisitu. Hornina má rovnovážnou texturu a nejeví znaky druhotných přeměn, pouze směrem ke kontaktu s amfibolitem, kde stoupá množství železa, se posunuje složení krémového vápenatého klinozoisitu okolo granátových zrn k zelenavému epidotu obsahujícímu Fe.

Užití: Jako součást těženého amfibolitu byla hornina používaná hlavně jako stavební surovina a v současnosti je drcena na štěrk.
Pohled na zahloubenou západní stěnu amfibolitového lomu v Libodřicích.
Pravidelné granáty v epidozitu jsou slabě narůžovělé, obklopené drobnozrnným bezbarvým klinozoisitem.Mikrofoto šíře 6 mm.

Lokalita: lom Markovice (činný)
GPS: 49°53’35.748″N, 15°27’29.698″E
Základní informace: Šedé až černozelené páskované epidotické amfibolity jsou jedním z nejběžnějších typů amfibolických hornin v metamorfovaných terénech, jako je kutnohorské krystalinikum. Jsou to původně vulkanické až vulkanosedimentární horniny přeměněné v nižším stupni regionální metamorfózy, v němž je v rovnováze plagioklas, epidot a monoklinický amfibol s převládajícím železem, hořčíkem a vápníkem. V kontrastních černošedých a zelených páscích převládá buď světle zelený epidot s plagioklasem nebo zelenočerný amfibol, běžné vedlejší minerály jsou křemen, klinozoisit, prehnit a karbonáty, akcesorické jsou rutil, titanit, allanit, ilmenit, sulfidy, a zeolity. Epidotické amfibolity se v okolí vyskytují v okrajích velkých amfibolitových těles a protažených tělesech u Markovic, Horek, na Malešovském vrchu a u Bedřichova uzavřených v migmatitizovaných pararulách. Epidotické amfibolity se objevují zejména v místech zvýšeného přínosu vápníku do metabazické enklávy, který je pro krystalizaci epidotu třeba, např. v blízkosti karbonátových poloh nebo přeměněných hydrotermálních žil. Jasně zelené variety epidotu mají podle své barvy dokonce jméno – pistacit.
Užití: Je to oblíbený stavební kámen tradičně na Kutnohorsku a Čáslavsku těžený pro stavební i dekorační účely a na drcené kamenivo. Jako dekorační materiál ho můžete vidět v užití památníků obětí holocaustu v Kutné Hoře, ve Zbraslavicích, ve zdech a opěrných zídkách. Epidotický amfibolit zaujme též v interiérových obkladech nové kamenné rozhledny na Kaňku.

Lom v Markovicích založený v epidotickém amfibolitu s vložkami pararul má několik pater.
V epidotických amfibolitech tvoří epidot vyrostlice nebo pásky střídající se s plagioklasem a amfibolem. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: údolí Doubravky, Spačice
GPS: 49°49’7.343″N, 15°35’24.438″E
Základní informace: Granulity jsou vzácné horniny vznikající hluboko ve spodní kůře spolu s eklogity a peridotity, jsou ale složeny převážně ze světlých vysokotlakých minerálů bohatých draslíkem, sodíkem a hliníkem. Vznikaly ze světlých hornin kontinentální kůry na rozdíl od jmenovaných tmavých hornin, jejichž zdroje mohou variabilnější (např. plášť nebo bazaltická oceanická kůra zavlečená do hloubky). Světle béžové a bělavé, drobnozrnné horniny s hojným růžovým granátem tvoří velké těleso u Běstviny, ale drobné výskyty hornin s granátem a okem viditelnými krystalky modrého kyanitu jsou známy z údolí Výrovky u Miškovic, Zalešan a Přeboz. Horniny jsou v mělčích pozicích kůry nestabilní a mají tendenci zpětně rekrystalovat na granulitové a biotitické ruly. V některých vzorcích je granát zcela nahrazen biotitem a kyanit muskovitem, takže při rekrystalizaci základní hmoty a slabé deformaci tak hornina zcela ztrácí minerální asociaci granulitové facie, její minerály se v daném složení proměňují na jiné a hornina vypadá jako běžný dvojslídný migmatit.
Granulity jsou tvořeny jemnozrnnou světlou základní hmotou tvořenou křemenem, plagioklasem, draselným živcem, kyanitem, muskovitem, biotitem a jiskřivým rutilem, nápadné jsou drobné růžové granáty. V okrajových partiích granulitových těles bývá granát přeměněn na tmavý lupenitý biotit a modravý kyanit na světlý muskovit. Granáty tvoří dobře omezená zrnka fialové barvy o velikosti kolem 1-2 mm, ojediněle mají kostrovitý, atolový nebo agregátový vývoj. Plagioklas s převahou Na nad Ca (An15-20) je nestejnoměrně zrnitý, některá zrna vykazují odměšování rovnoběžných lamel K-živce. Draselný živec obsahuje místy červíkovité odmíšeniny a oválné uzavřeniny křemene. Biotit zatlačuje jako retrográdní mladší fáze granát, jeho obsahy kolísají a v základní hmotě je spíše akcesorický. Běžnou akcesorií je žlutohnědý rutil. Bělavé výrazně břidličnaté horniny s granátem, kyanitem a drobnými vlákny dumortieritu od Suchdola a Bohouňovic dříve lámané na selské dlažby jsou ortoruly mylonitizované a rekrystalované v granulitové facii.

Užití: Na Kutnohorsku se dnes netěží, jinak jde o oblíbené lomové kamenivo. Světlé deskovité ortoruly s granátem od Suchdola a Bohouňovic byly dříve oblíbené místní dekorační kameny do zdí i dlažeb (Kouřim).
16a. Výchoz granulitu v údolí Doubravy u Spačic.
16b. Výrazně protažený kyanit a kulovité granáty v křemenoživcové hmotě s draselným živcem v granulitu ze Spačic. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: lom Vlastějovice (činný)
GPS: 49°44’7.585″N, 15°10’48.863″E
Základní informace: Těžké soudržné horniny s hnědočervenými granátovými agregáty v zeleném pyroxenu a skoro černém amfibolu zaujmou svou výraznou barevností i bohatstvím užitkových složek. Mohou mít škálu variant; na Kutnohorsku se vyskytují skarny s granátem a pyroxenem např. u Malešova, u Církvice, Točic a Kraborovic. Skarnové těleso u Malešova tvoří zvrásněnou dvojitou čočku v migmatitu o délce cca 500 m ve výběžku nad údolím Vrchlice, při j. konci obloukové přehradní hráze. Páskované černozelené, zelené a světle zelené pyroxenické-amfibolické a epidotové pásky se střídají s hnědými až hnědočervenými pásky grossulár-andraditového granátu, světlé výplně často tvoří kalcit, albit nebo křemen. Tato čočka obsahuje polohy čistého magnetitu, kvalitní železné rudy, pro nějž byla v minulosti opakovaně těžena hornickým způsobem. Lokalita je známá jako magnetitový důl Na Černé rudě nebo také Na Rudě, je však dnes nepřístupná. Další drobná čočka skarnu se nachází jv. od starého mostu v Malešově a v údolí Vrchlice mezi Spáleným mlýnem a Denemarkem. Dostupný je činný lom v Posázaví u Vlastějovic, odkud pochází i vystavený skarnový blok. Další známý skarn byl těžen dosud činným lomem u Vlastějovic, odkud pochází i vystavený skarnový blok.
Asociace skarnových minerálů v rámci malešovského skarnového tělesa je tvořena klinopyroxenem–hedenbergitem, grossulár-andraditovým granátem, amfibolem, epidotem, křemenem a magnetitem. K mladším minerálům patří amfibol, epidot II a karbonáty. Granáty lze na základě chemického složení na andradit-grossulár-almandinové a zonální grossulár-andraditové typy, nejmladší fází je vápenatý grossulár až hydrogrossulár. Klinopyroxeny jsou nejhojněji zastoupenou minerální fází, převažují hedenbergity a v základní hmotě spíše diopsid. Na základě mikroskopického studia bylo odlišeno také několik generací amfibolů a minerálních fází ze skupiny epidot-klinozoisit vč. ceritu. Mezi akcesorie patří biotit, skapolit, ortit, titanit, apatit, pyrit, pyrrhotin a minerály alpské parageneze. Skarnová čočka obsahuje četné proniky pegmatitů, křemenné žilky s pestřejším sulfidickým zrudněním a v sousedství i drobnou nepravidelnou enklávu flogopitického peridotitu s výrazným reakčním lemem. Vlastějovické těleso výrazně páskovaného skarnu s magnetitovou polohou je součástí pestré litologické sekvence s migmatity, ortorulami a pegmatity, a prochází jím i rudní žíla s minerály antimonu – berthieritem a gudmunditem.

Užití: Dříve se ze skarnu těžil magnetovec s vysokým obsahem železa jako kvalitní železná ruda, dnes je samotný páskovaný skarn těžen i s okolními horninami na drcené kamenivo.
Výrazné páskování pyroxenů, amfibolů, hnědočervených granátů a pistáciového epidotu je pro skarny typické, Vlastějovice
Výrazné barvy hnědooranžového granátu bohatého železem a zeleného pyroxenu ze skarnu od Malešova ve výbrusu. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: lom Bohdaneč (činný)
GPS: 49°46’22.291″N, 15°13’15.254″E
Základní informace: Střednozrnné až hrubozrnné dolomitické vápence uzavřené v dnešních pararulách jsou většinou pozůstatkem vápencových vložek v pískovcích a drobách mořského sedimentačního protoru. Během přeměny byly vápence rekrystalovány na hrubozrnné mramory a v důsledku toho ztratily svůj paleontologickým záznam. Výskyty mramorů jsou doloženy v pestré sérii moldanubika a kutnohorském krystaliniku mezi Kutnou Horou a údolím Sázavy, v údolí Klejnárky u Třebonína a v jz. okolí Malešova, a skoro vždy byly vyhledávány a lokálně využívány pro různé účely. Vrtná data uvádějí také drobné konkordantní čočky dolomitických mramorů v křídou překrytém krystaliniku na Rovinách a v Kutné Hoře a další občasné drobné výskyty na povrchu směrem ke Křeseticím a Chrástu, jedná se však většinou o tenké polohy nebo nečisté mramory.
Mramory z lomu u Bohdanče, odkud jsou bloky č. 22 a 23, jsou místy zářivě bílé a až při kontaktech s okolními migmatitizovanýmipararulami přecházejí do směsných poloh karbonátových hornin a erlanů s příměsí silikátů. Rozpustný kalcit a dolomit vytváří na ovětralém povrchu mramoru ostré zářezy, tzv. škrapy, a v podzemí často dutiny – krasové jeskyně. Masivní polohy mramorů u Třebonína byly těženy hornicky podzemními dobývkami. Příměs dolomitu je typická pro karbonátové pásky v úlomcích vápenatosilikátových amfibolických hornin v okolí Sv. Jana a Souňova jihovýchodně od Kutné Hory, kde již spadají do pestré sérii moldanubika.

Užití: Čistý vápenec se používal dříve na pálení vápna a cementu, dekorační kámen, výrobu štěrku a také na vývoz do západní Evropy pro výrobu zubních past. Dnes se těží jako drcené kamenivo a selektivně v malém jako dekorační kámen.
Bloky čistě bílého mramoru s minimem silikátových příměsí z lomu v Bohdanči.
Rekrystalovaná základní karbonátová hmota dolomitického mramoru s žilkou kalcitu z Bohdanče. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: lom Bohdaneč (činný)
GPS: 49°46’22.291″N, 15°13’15.254″E
Základní informace: Vložky mramorů a vápenatosilikátových hornin vznikaly současně s okolními pararulami, pravděpodobně v období spodního paleozoika (prvohor). Středně zrnité dolomitické vápence jsou doloženy v četných výskytech v pásmu pestré série mezi údolím Sázavy, Kutnou Horou a Čáslaví. Vrtná data uvádějí drobné konkordantní čočky dolomitických mramorů v křídou překrytém krystaliniku na Rovinách a v Kutné Hoře (Fišera 1979) a další občasné drobné výskyty na povrchu směrem ke Křeseticím a Chrástu. Podle průzkumné mapy Mikuše et al. (1988) se táhne tenká nesouvislá poloha krystalického mramoru v délce několika set metrů ve směru ZJZ–VSV přes údolí Křenovky sv. od Křesetic.
Mramory tvořící drobné polohy a čočky v metamorfitech kutnohorského krystalinika a moldanubika jsou málokdy čisté, tvořené jen karbonáty jako hlavní složkou. Zejména tenké vložky v migmatitech a pararulách přecházejí do okolních migmatitů, pararul, erlanů a amfibolitů přes směsné vápenatosilikátové typy s hojnými pásky kalcitu a dolomitu, střídajícími se s polohami silikátů bohatými na plagioklas, křemen, muskovit, biotit, diopsid, chlorit, epidot, klinozoisit a tremolit a jiné amfiboly. Přítomné jsou i sulfidy, apatit a druhotný titanit, ojediněle zde mohou být i granát, spinel a olivín – forsterit. Koutek (1967) popsal přes deset metrů mocnou polohu mramoru v pararule z lůmku v erozní rýze jjz. od Malešova, tento lůmek je dnes bohužel pohřben pod mnohametrovou skládkou. Na místě byly nalezeny jen přemístěné volné bloky páskovaných mramorů s tmavě zelenými až zelenošedými pásky s epidotem a amfibolem. Mramory z Bohdanče varírují mezi masívními bělostnými bloky čistých mramorů a šedavými okrajovými partiemi s patrným páskováním.
Páskované šedavé prokřemenělé mramory s dolomitickou příměsí jsou tvořeny převládajícím dolomitickým kalcitem, žlutavým chloritem, tremolitem, křemenem a akcesorickým pyritem. Šedomodrý vápenec ze svorů od Křesetic obsahuje příměs muskovitu, chloritu, pyritu, apatitu a druhotného titanitu. Páskované šedavé prokřemenělé vápence s dolomitickou příměsí od Malešova jsou tvořeny převládajícím kalcitem, žlutavým chloritem, tremolitem, křemenem a akcesorickým pyritem, šedomodrý vápenec ze svorů od Křesetic obsahuje příměs muskovitu, chloritu, pyritu, apatitu a druhotného titanitu. Vzorek je z lomu u Bohdanče, kde páskované mramory tvoří přechody mezi čistými bílými mramory a okolními rulami.
Karbonáty z velkého lomu u Prachovic v železných horách, známé jako tradiční surovina na výrobu vápna a cementu, patří k odlišné a mladší geologické jednotce, která nebyla tak intenzívně přeměněná. Jsou slaběji metamorfované a nesou unikátní paleontologický záznam o významné hranici siluru a devonu ve středním paleozoiku, která byla definovány díky kontrastnímu obsahu fosilií v rozdílných prostředích.

Užití: Páskované mramory se používají jako dekorační kámen a pro kamenickou úpravu, odpady jako stavební surovina nebo dříve jako mleté hnojivo.
Dvouetážový mramorový lom v Bohdanči poskytoval dříve i dekorační surovinu pro kamenné chodníkové dlažby, dnes je zde spíše těženo drcené kamenivo.
Usměrněná zrna světlé slídy (muskovitu) a dolomitický kalcit v základní hmotě mramoru z Bohdanče. Mikrofoto, síře 6 mm.

Lokalita: Kutná Hora – Karlov
GPS: 49°56’19.499″N, 15°15’49.742″E
Základní informace: Svorové horniny jsou na Kutnohorsku většinou vázány na málo mocné průběžné horizonty. Často se vyskytují při okrajích mechanicky odolných amfibolitových, eklogitových a peridotitových čoček, které metasedimentům bohatým na hliník dodávají chybějící Fe a Mg pro růst tmavých minerálů. Granátické svory indikují zóny pohybů od spodní do svrchní kůry, neboť vedle pozůstatků minerálů původních pararul a migmatitů obsahují vysokotlakou asociaci minerálů jako je granát, kyanit a staurolit. Nejlépe vyvinuté horniny byly popsány z lomu u Vrbova mlýna, z Bříství a Solopysk, velmi hrubozrnný blok č. 24 pochází z nově odkryté polohy na Karlově. Obsah slíd, miskovitu i biotitu, značně kolísá podle pokročilosti mladších změn: v nejvíce postižených partiích už v hornině převládají jen muskovit, biotit, křemen a živce, a stopy po vysokotlakých minerálech jako je např. granát a kyanit jsou zaznamenány jen v textuře horniny.
Hrubozrnné svorové horniny v podloží hadcového tělesa byly odhaleny v r. 2014 při výkopu teplovodního potrubí. Svory a svorové ruly kutnohorského krystalinika vzniklé retrogresí tvoří převážně několik desítek metrů široké lokalizované zóny přecházející s klesající deformací směrem do okolních méně deformovaných migmatitů hlavně v údolí Švadlenky a Křenovky. Celkově intenzivnější retrogrese, deformace a tím i vyšší obsah novotvořeného muskovitu jsou patrné v blízkosti bazických těles v údolí Vrchlice nebo záp. od Kolína. Svory jsou na první pohled středně až hrubě lupenité, místy s drobným provrásněním. Jsou tvořeny muskovitem, křemenem, plagioklasem, méně biotitem, draselným živcem a místy i drobnozrnným granátem. Akcesorický je zirkon, apatit, monazit a poměrně častý je i poikilitický slabě zonární olivově zelený až hnědý turmalín. Všechny výrazně asymetrické a protažené minerály jsou rotovány do ploch refoliace.
Dobře vyvinutý hrubě lupenitý kyanit–staurolit–granátický svor se vyskytuje v lomu U Vrbova mlýna v údolí Vrchlice, kde doprovází eklogity, amfibolity a felsické migmatity. V těchto kyanitových svorech převažuje hrubě lupenitý muskovit, křemen, plagioklas a biotit, kromě toho je zde velmi hojný poikiloblastický kyanit a vzácněji staurolit a granát. Staurolit je ve srůstech s krátce sloupcovitým kyanitem. Kulovité a silně erodované porfyroblasty granátu o průměru do 3 mm obsahují četné inkluze křemene, plagioklasu a místy i kyanitu. Základní hmota je tvořená muskovitem, méně biotitem, křemenem, plagioklasem, apatitem a turmalínem. V kyanitových svorech byly lokálně vyvinuty masivní rohovcovité facie s převahou kyanitu a granátu. Vzorek z Karlova má poněkud odlišný charakter slídnaté základní hmoty, ale je rovněž bohatý na kyanit a granát.

Užití: Pro snadnou dělitelnost podle slídnatých ploch a větrání slíd podle ploch břidličnatosti je jako stavební kámen nevhodný.
Granátický svor s kyanitem z okraje hadcového tělesa v Kutné Hoře na Karlově byl skryt pod příkrovem spraše a hlíny. Kulovitá zrna granátu a kyanit zatlačovaný muskovitem ve svoru od Bříství. Zkřížené nikoly, mikrofoto, 6×4 mm.

Lokalita: lom Vlastějovice (činný)
GPS: 49°44’7.585″N, 15°10’48.863″E
Základní informace: Magmatické horniny většinou vznikají v důsledku prohřívání a tavení zdvojené korové hmoty bohaté na alkálie a vodu. Vznikající magmatické krby svým magmatem v opakovaných pulsech zásobují plutonické komplexy, tuhnoucí v hloubkách několika kilometrů pod povrchem. Menší odžilky hlubinných těles vytvářejí drobná tělesa granitoidů, které během následných přeměn a deformace rekrystalují na ortoruly. Hrubozrnná usměrněná ortorula z Vlastějovic intrudovala jako jedno z mnoha menších těles do pararul při kontaktu se skarnovým tělesem, a spolu s okolními horninami byla vystavena dalším přeměnám. Je tvořená plagioklasem, méně draselným živcem, křemenem, biotitem, muskovitem a akcesorickým apatitem, zirkonem, apatitem, minerály, které během změn tlaku a teploty během tektonických pochodů postupně rekrystalovaly a změnily původně magmatické tvary zrn do dnešní podoby.

Užití: Ortoruly například ve Vlastějovicích a Plaňanech jsou těženy spolu s horninami v jejich okolí pro stavební účely.
Pohled na v. stěnu lomu u Vlastějovic se světlou polohou ortoruly v migmatitizované pararule.
Hrubozrnná ortorula z Vlastějovic představuje jeden z několika typů zdejších původně granitoidních hornin. Mikrofoto, šíře 6 mm.

Lokalita: Přibyslavice
GPS: 49°50’48.951″N, 15°25’6.813″E
Základní informace: V okolí Přibyslavic se vyskytuje těleso přeměněného muskovitického granitu s turmalínem, tedy ortoruly, která je obecně v okolí nazývána přibyslavickou žulou. Těleso ortoruly je zde součástí okraje českého moldanubika při kontaktu s čáslavským krystalinikem kutnohorsko-svrateké oblasti.

Ortorula byla těžena v pěti lomech v sev. okolí obce, kde se získávala elegantní světlá hornina s tmavými skvrnami sloupečkovitých monokŕystalů turmalínu-skorylu nebo jeho prorostlic s křemenem a živcem. Ortorula je tvořena hlavně křemenem, K-živcem, sodným plagioklasem a muskovitem, vedlejším minerálem je černý turmalín, akcesorické jsou granát, zirkon a apatit. V okolí se kromě těžené ortoruly vyskytly zajímavé minerály vázané na drobné intruze žilných granitů a mineralogicky pestrých hrubozrnných pegmatitů. Z těchto žilných hornin odkrytých v místních lomech byl známý hlavně hnědorůžový almandin-spessartinový granát, křišťál, apatit, dumortierit, nigerit a četné vzácné fosfáty; celkem bylo z lomů u Přibyslavic popsáno přes 60 minerálů. Podobně jako řada dalších těles rekrystalovaných ortorul z moldanubika, jejichž obohacení bórem se projevilo vysokým obsahem černého turmalínu, patří těleso přibyslavické ortoruly do skupiny metagranitoidů starých vice než 500 mil. let.

Užití: Přibyslavická ortorula z lomů okolo obce byla velmi dekorativní horninou používanou pro kamenickou výrobu a místní stavby po staletí, používala se i ve stavebnictví a odpad na výrobu štěrku. Postupně během 20. století těžba upadla.

 

Černé turmalínové agregáty jsou typickým znakem ortoruly z Přibyslavic.

Slabá přeměna granitu na ortorulu se projevuje rekrystalizací magmatických minerálů. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom Ctětín (činný)
GPS: 49°49’27.842″N, 15°49’50.417″E
Základní informace: Granodiority představují jednoho ze zástupců velké skupiny hlubinných magmatických hornin, tzv. granitoidů, které se často vyskytují pohromadě a tvoří složité plutonické komplexy granitoidních hornin nebo jednodušší plutony. Granodiority a granity tuhnou ve velkých plutonech velmi pomalu v hloubce 2–6 km pod povrchem. Nejbližší plutonické těleso v okolí tvoří součást magmatického plutonického komplexu směrem na V od Kutné Hory. Lom Ctětín se nachází nedaleko Chrudimi v severní části tohoto komplexu, známého také jako nasavrcký nebo železnohorský pluton. Jeho stáří je přibližně mladovariské, jeho jednotlivé členy tuhly v rozmezí před 340–320 miliony let. Základní horninový typ je jemnozrnný světle šedý amfibol-biotitický granodiorit, který je prosekán mladšími žilnými proniky kontrastních granitoidních hornin. Granodiorit je tvořen všesměrnou mozaikou plagioklasu, křemene, biotitu, draselného živce a amfibolu. Lom u Ctětína byl nedávno znovu otevřen firmou Sates Čechy, s.r.o., v jedné z variet tzv. „skutečské” nebo také prosetínské žuly. Jeho stěny jsou po delší době čerstvě očištěny od vegetace a zvětralin, byly obnoveny technologické části lomu a těžba ve spodní etáži. Při povrchu je zde možné pozorovat zvětralé partie granodioritu, z nichž díky kulovité odlučnosti zůstávají na svazích oválná jádra granodioritových bloků. V lomu lze rozlišit tuto zónu svahových zvětralin s bloky, která přechází do rozpukaného skalního masivu při povrchu a kompaktních hornin v hloubce. V čerstvých horninách v nižších patrech lomu jsou odkryty četné kontrastní žíly světlých aplitů.

Užití: Granodiorit je zpracováván na místě na štípané dlažební kostky různé velikosti, zachované kompaktní bloky jsou převáženy do kamenického provozu ke zpracování rozměrnějších kamenických výrobků.

Lom ve Ctětíně poskytuje bloky šedého drobnozrnného granitu s četnými aplitovými nástřiky.

Biotitický granodiorit místy s amfibolem ze Ctětína. Šíře 6 mm.

Lokalita: Částkov
GPS: 49°51´41,93´´N, 15°51´36,76´´E
Základní informace: Tmavší variety granitoidních hornin, tonality, diority a vzácně i gabra, tvoří spolu s drobnozrnnými biotitickými granity s muskovitem části plutonické suity severního okraje železnohorského plutonu. Tmavé typy plutonických hornin, jako např. amfibol-biotitický tonalit z Částkova, obsahují až 35 % tmavých součástek, biotitu a amfibolu, a zbytek je tvořen sodnovápenatým plagioklasem, křemenem a vedlejšími a akcesorickými minerály. Tonality mohou uzavírat starší, ještě tmavší magmatické enklávy jako diority a gabra s převahou vápenatého plagioklasu a tmavých minerálů, hlavně amfibolu a biotitu, nebo také útržky metasedimentů z okolí plutonu.

U Částkova v severní části železnohorského plutonu vůbec se nacházejí četné tonalitové a dioritové lomy. Např. v lomu u Žumberka jsou dokumentovány minimálně dvoufázové nástřiky hlubinného magmatu, které se litologicky výrazně liší – starší tonality s cizorodými uzavřenými bloky (tzv. xenolity) dioritických hornin; v jejich plášti jsou zachovány polohy subvulkanických hornin lukavické skupiny – metaryodacity a jejich tufity; v západní části lokality byly vymapovány žilné lamprofyry – kersantity a minety. Ostatní žilný doprovod granitoidů včetně hrubozrnných pegmatitů je doprovázen výskytem výrazné pyritové a epidotové mineralizace. Území je modelováno intenzivní povrchovou těžbou; kromě činných lomů jsou zde drtírny kameniva a deponie těženého materiálu.

Užití: Tonality, granity a diority, tzv. “žumberecký granit”, jsou ve světlejších i tmavších varietách těženy v několika lomech u Žumberka a Částkova a jsou hojně využíván na drcené kamenivo i dekorační účely.

Tonalit z Částkova uzavírá cizorodé magmatické enklávy bazických granitoidů.

Diorit obsahuje četná zrna lištovitého biotitu a nepravidelného zeleného amfibolu obklopené plagioklasem. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom Zdechovice (činný), lom Morašice (zavřen v 2. polovině 20. století)
GPS: 50°0’52.556″N, 15°27’9.228″E; 49°59’54.725″N, 15°28’23.027″E
Základní informace: Jižní okolí Chvaletic v sz. části Źelezných hor je tvořeno jemnozrnnými dvojslídnými granity chvaletického masivu, odkrytými např. v činných lomech u Chvaletic, Morašic nebo Zdechovic. Chvaletický masiv sousedí se starohorním sedimentárním blokem s pyritonosnými černými břidlicemi u Chvaletic na jedné straně a s pláštěm mladšího magmatického železnohorského komplexu na druhé a patří do rozsáhlé tepelsko-barrandienské jednotky s převahou starých předvariských hornin. Stáří chvaletického tělesa je výrazně vyšší než variské stáří sousedního železnohorského plutonu. Granitoidy v okolí Morašic a Zdechovic vznikly jako součást malého granitového masivu spodnopaleozoického stáří, tedy v době mezi 500 a 540 mil. lety. Od severu nasedají na podložní granity svrchnokřídové sedimenty, které se zde vyskytují nepravidelně jen v erozních zbytcích, jejichž mocnost přibývá směrem k severovýchodu. Území je výrazně ovlivněno lidskou činností, nejdříve bylo postiženo povrchovou těžbou, těžily se zde manganové a železné rudy a posléze od roku 1949 do roku 1975 pyritová břidlice. Většina místních lomů zanikla a těžba se postupně přesunula blíže k Chvaleticím. Lomy přirozeně zarůstají náletovými dřevinami a křovinami a tvoří ideální prostředí pro vývoj mnoha jinde ohrožených druhů.

Chvaletický masiv je protáhlý útvar s průběhem od severozápadu k jihovýchodu, lom Morašice se nachází v jeho centrální části. Jedná se o jeden z největších okolních lomů na tzv. chvaletickou žulu. V zaniklém lomu lze pozorovat zbytek zarostlé lomové stěny, zbytky lomového kamene a bloky hornin.

Dvojslídný granit je magmatická (vyvřelá) hornina, jejíž geneze je spojena s magmatickými pochody v kůře během pozdní fáze srážky kontinentů. Byl těžen v několika lomech v okolí, granity z lomu v Morašicích a Zdechovicích jsou hrubozrnné a často načervenalé variety chvaletického granitu. Blok v expozici pochází z lomu u Zdechovic. Světle šedý a růžový chvaletický granit je tvořen podobně jako jiné granity hlavně křemenem, draselným živcem, sodným plagioklasem a slídami – biotitem a muskovitem, a červené lokální odstíny jsou odrazem zvětrávacích procesů.

Užití: Všesměrný chvaletický granit se v minulosti používal k leštěným. Horniny byly používány také na dlažební kostky, lomový kámen sloužil při regulaci Labe. Kámen byl využit i jako obkladový kámen na banku v kutnohorské Tylově ulici. Načervenalý granit od Morašic tvoří většinu současných menhirů nad Kutnou Horou.

 

V lomu u Zdechovic jsou těženy načervenalé variety chvaletického granitu.

Granit s vyrostlicemi plagioklasu a draselným živcem ze Žumberka. Zkřížené nikoly, šíře 6 mm.

 

Lokalita: Zdechovice
GPS: 50°0’52.556″N, 15°27’9.228″E
Základní informace: Zdechovické granitoidy jsou jemnozrnné dvojslídné granity stropaleozoického chvaletického masivu, v nichž jsou uzavřeny různě velké, ostrohranné uzavřeniny útržků tmavých jemnozrnných grafitických metasedimentů. Tmavé jemnozrnné metasedimenty často s grafitem jsou přetvořených kontaktním působením horkého magmatu a jemnozrnných okrajových facií granitů. Pro geologii platí totéž jako pro č. 29 Dvojslídný granit. Zdechovické granity mohou mít růžové až červené barvy díky oxidaci biotitu a uvolňování železa do živcových zrn během větrání.

Hrubozrnný, biotitický až dvojslídný granit se vyskytuje v masivu u Chvaletic v. od Kutné Hory v několika odlišných typech. V jádře intruze je granit světle šedý, dvojslídný, k okrajům s přechody do typických typů zbarvených do červena. Těsně při kontaktu s břidlicemi a metamorfity při okrajích magmatického tělesa se projevuje také pohlcování cizorodého materiálu z okolí do granitové taveniny. Granit je tak obohacen o řadu pro něj netypických kovových a těžkých prvků. Na vyvřelé hornině tak lokálně můžeme pozorovat tmavší zbarvení, vyšší podíl biotitu nebo amfibolu, posunuté poměry ve složení živců, nebo vtroušené sulfidy s rudní příměsí podél predisponovaných zón. Druhým významným rysem je přítomnost kontaktně přeměněných uzavřenin sousedních hornin o velikosti od několika centimetrů až do metrů, často s barevně i mineralogicky odlišnými jádry a okraji. Tyto pohlcené bloky se díky svému složení v chladnoucím magmatu už netaví, ale vlivem prohřátí dochází k rekrystalizaci jejich nízkoteplotních minerálů na výšeteplotní asociace.

Užití: Uzavřeniny tvoří velice malou část objemu těžené horniny (doprovodná hornina) a přidává se do drceného materiálu.

Ve zdechovickém granitu se objevují tmavé dioritové magmatické enklávy s útržky okolních hornin.

Tmavé enklávy dioritu jsou bohaté amfibolem a biotitem. Šíře 6 mm.

Lokalita: Mlýn Denemark, údolí Vrchlice
GPS: 49°55’43.592″N, 15°15’5.055″E
Základní informace: Drobná intruzivní tělesa slabě deformovaných či nedeformovaných granitoidních pegmatitů a aplitů jsou v kutnohorském krystaliniku poměrně četná, jak lze usuzovat z jejich zastoupení v detritu a ve svahovinách, avšak rozměrově spadají většinou pod mapovatelnou mez. Výchozy pegmatitových žil byly zjištěny jz. od Malešova, na Miskovickém vrchu a v detritu na Opatovickém vrchu. Pegmatitů je více typů, od drobnozrnných a deformovaných, po velmi hrubě zrnité s prizmatickými krystaly muskovitu do velikosti až 4–7 cm. Mimořádný typ zonárního hrubozrnného pegmatitu, v němž byly objeveny v 50. letech unikátní prizmatické krystaly dumortieritu popsaného původně Fialou (1954) a později Losertem (1956), byl v r. 2002 při posledním mapování pro měřítko 1:25 000 znovu nalezen na Miskovickém vrchu. Povrchový odžilek velmi hrubozrnného muskovitického pegmatitu s čočkovitým vývojem o mocnosti 10–40 cm obsahoval místy dlouze prizmatické krystaly světle zeleného dumortieritu o tloušťce do 1 cm a délce 2–10 cm a jejich agregáty, které přecházejí do nejmladších bělavých radiálně papresčitých vláknitých agregátů v mladších drobnozrnných doménách pegmatitu. V pegmatitu jsou i sloupcové krystaly polyfázově krystalizujícího turmalínu až do délky 12 cm s nejmladší generací slabě průsvitného dravitu. Pegmatit obsahuje četné drobné akcesorie obohacené REE (allanit, zirkon), zelený apatit a ploché agregáty arzenopyritu se sekundárními minerály (skoroditem aj.). Složitý vývoj krystalizace slíd a borosilikátů a jejich generací spolu s minerály miskovického pegmatitu byl následně podrobně popsán Cempírkem a Novákem (2006).

Kutnohorské krystalinikum patří svým litologickým složením k jednotkám příbuzným s rozsáhlým českým moldanubikem na jihu, ale svým metamorfním záznamem a stářím přelomových momentů se od něj liší. Pegmatitové žilné proniky většinou kopírují magmatické děje v bezprostředním okolí magmatických center. V případě kutnohorské jednotky je zřejmé, že pegmatity reprezentují několik typů. Starší, hlavně křemenoživcové žíly při okrajích deformované spolu se svým okolím připomínají růžovým zbarvením proterozoické granitoidy chvaletického masivu, zatímco „hlubinné“ a pravděpodobně mladší pegmatity bohaté muskovitem, turmalínem, dumortieritem a řadou akcesorií jsou obohaceny alkáliemi a bórem a mají odlišné složení. Pegmatity z údolí Vrchlice obsahují jak černý turmalín-skoryl, tak i růžové K-živce prorůstající s křemenem a drobnozrnným muskovitem, a jsou žilným doprovodem migmatitů v hlubinné tektonické linii.

Užití: Hrubozrnné pegmatity jsou předmětem sběratelského a odborného zájmu.

 

Hrubozrnné muskovitické pegmatity často obsahují černý skoryl, vzácně též na okrajích prosvítající dravit, Miskovice.

Zonální turmalín je běžnou součástí pegmatitů společně s kyanitem, granátem, dumortieritem a apatitem. Šíře 6 mm.

Lokalita: bloky za obcí Miskovice
GPS: 49°56’52.504″N, 15°11’57.196″E
Základní informace: Drobná intruzivní tělesa slabě až silně deformovaných granitoidních pegmatitů a aplitů jsou v kutnohorském krystaliniku poměrně četná, jak lze usuzovat z jejich zastoupení v povrchových úlomcích a ve svahovinách, avšak rozměrově spadají často pod mapovatelnou mez. Výchozy pegmatitových žil a hrubozrnných granitoidních tavenin byly zjištěny jz. od Malešova, na Kaňku, Miskovickém vrchu a v povrchovém detritu na Opatovickém vrchu. Pegmatitů je více typů, od drobnozrnných a deformovaných žil s granátem, apatitem a turmalínem, po velmi hrubě zrnité pegmatity s prizmatickými krystaly muskovitu do velikosti až 7 cm. Některé i velmi hrubozrnné žíly pegmatitů z okolí Vysoké, Opatovického vrchu a Malešova jsou silně deformované, s lokálními plynulými přechody od páskovaných staveb při okraji žíly do magmatické všesměrné stavby k hrubozrnným středům žil s dobře vyvinutými krystaly minerálů.

Velmi hrubozrnné pegmatitové čočky s výrazným deformačním přetiskem jsou výsledkem tektonických pohybů, které takto postihly žilné horniny i jejich hostitelské horniny – muskovitické a dvojslídné migmatity s kyanitem z okolí Vysoké. Podobně postiženy byly i velmi světlé jemnozrnné ortoruly, které představují původně intruzívní alkalické granitoidní horniny s kyanitem a granátem a byly dříve těženy u Suchdola a Bohouňovic jako oblíbené snadno štípatelné, odolné a dekorativní bělavé “šlapáky” s výraznými zrnky granátu almandinu.

V deformovaném pegmatitu vznikaly zploštělé jemnozrnné agregáty nyní zde patrné z původně velmi hrubozrnných agregátů, jak ukazují rozměry zachovaných reliktů krystalů skorylu a živců. Deformace byla natolik intenzívní, že pokračovala až provrásněním plošných minerálních agregátů a pásků do současné podoby. Vzorky ze sv. úpatí Vysoké jsou zajímavé právě stupněm deformace, přítomností ojedinělého hnědavého granátu a zeleného apatitu a průměrem krystalů sloupcovitého turmalínu dosahujícím až 6 cm.

 

Užití: Bloky deformovaného pegmatitu byly získány při stavbě retenčního polderu za obcí, jsou zajímavé spíše sběratelsky díky přítomnosti turmalínu a dalších akcesorických minerálů.

 

Deformovaný turmalinický pegmatit z bloků od Miskovic.

Deformace pegmatitu i granátických ortorul se projevuje výrazmným zploštěním a protažením zrn. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom Chrtníky
GPS: 49° 58´40,697´´N, 15°36´12,665´´E
Základní informace: Diabasy (paleobazalty) jsou původně efuzívní – výlevné – až subvulkanické (žilné) bazické horniny typu doleritů, jejichž barva je šedozelená až černozelená a někdy mají mandlovcovou texture s drobnými vyrostlicemi a pecičkami. Jejich textura a minerální zrna částečně zachovávají svůj magmatický tvar a zonalitu, ale minerální složení se posunulo díky metamorfním a zvětrávacím procesům od původní magmatické minerální asociace plagioklas-pyroxen-biotit-křemen směrem k slabě metamorfované hornině. Zejména v době hlubokého pohřbení pod vrstvy usazenin a daleko později během chemického větrání pod slaným křídovým mořem vznikají z minerálů krystalizujících za vysokých teplot v magmatu novotvořené druhotné minerály typu kalcitu, chloritu, epidotu, prehnitu, albitu, aktinolitu, případně oxidů a sulfidů. Makroskopicky jsou patrné lištovité tvary původních vyrostlic, které jsou již ale nahrazeny agregáty druhotných minerálů.

Zajímavé je, že původně spodnopaleozoické vulkanity tvoří u Chrtníků pozůstatek podloží, který byl překryt hrubozrnnými křídovými slepenci s valouny z velmi různorodých hornin. V nejvyšší části lomu, cca ve výšce 280–290 m n. m., je v diabasu vyvinut rozsáhlý systém úzkých depresí (kapes), vyplněných tzv. příbojovými křídovými sediment charakteristickými pro dočasnou pobřežní linii. Výplň kapes je tvořena valouny a balvany alterovaného diabasu a dalších hornin o velikosti do 1 m. Mezerní hmotu mezi valouny tvoří organodetritické vápence s hojnou fosilní faunou ústřic (druh Exogyra reticulata), brachiopodů (druh Cyclothyris zahalkai), ostnů ježovek např. druhu Cidaris sorigneti a vůbec organizmy. Povrch valounů je místy pokryt tenkými železitými krustami a přisedlými společenstvy fosilních organismů (dírkovci, mlži, koráli, mořské houby, červi a mechovky) vykazující dvě etapy osídlení (Žítt a Nekvasilová 1991).

Užití: Diabas je těžen na drcené kamenivo.

Zelenošedý diabas (paleobazalt) s typickou lištovitou stavbou zrn je těžen v lomu Chrtníky v Železných horách.

Lištovitá stavba diabasu je zachovaná i přes masívní změny minerálního složení po utuhnutí lávy. Mikrofoto 6×4 mm.

Lokalita: obora u zámku Roztěž, skalní výchoz nad potokem Švadlenka
GPS: 49°54’13.858″N, 15°11’11.323″E
Základní informace: Výskyty drobných žil velmi tmavých a celistvých až slídnatých hornin, lamprofyrů a minet, jsou uváděny z důlní dokumentace z Kaňku a jv. okolí Kutné Hory a Křesetic. Podrobná mapa Mikuše et al. (1984) uvádí několik drobných žil probíhajících ssz.–jjv. směrem. Žílu minety u v. okraje Dobřeně uvádí Koutek (1967), původní lom s jejím odkryvem ve stěně je dnes zavezen skládkou. Další výskyty bazických žilných hornin byly zjištěny v ojedinělých úlomcích v sedle mezi Suchdolem a Miskovicemi a východně od Roztěže. Potvrzený výskyt minety vycházející na povrch je v údolí Švadlenky pod zámkem Roztěž. Tato mineta zde tvoří šikmou žílu o mocnosti okolo 1 m, z níž pocházejí bloky rozvolněné do svahu a hromadící se na jeho úpatí. Makroskopicky je to šedočerná všesměrná masívní hornina s jemnozrnnou až celistvou základní hmotou, která má světlejší zelenošedou zvětrávací kůru. Mikroskopicky je tvořena převládajícím plagioklasem a drobnozrnným biotitem, v nichž jsou uzavřeny idiomorfní vyrostlice sytě hnědého biotitu, olivínu, drobnějšího pyroxenu a plagioklasu o velikosti do 4 mm. Křemen vyplňuje vzácné kulovité miarolitické dutinky s jehlicovitými a pseudokubickými krystalky při okraji. Původní zrna v základní hmotě a vyrostlice jsou silně alterované, zejména lamelovaný plagioklas, klinopyroxen i olivín, částečně i lupenitý až prizmatický biotit. Akcesorický je apatit a opakní minerál, často obrůstaný biotitem. Horniny nalezené v úlomcích na polích záp. od Kutné Hory jsou podobné, mají však vždy proměnlivé zastoupení vyrostlic augitu, olivínu a biotitu.

Minety jsou bazické horniny anomálně nabohacené drsalíkem a hořčíkem zajímavé geneze. Výskyty drobných žil těchto velmi tmavých a celistvých hornin, lamprofyrů a minet, jsou uváděny z důlní dokumentace z Kaňku a z jv. okolí Kutné Hory, u Dobřeně, Roztěže a Křesetic i ze sousedního železnohorského plutnou.

Mineta od Roztěže tvoří šikmou žílu o mocnosti do 1 m ve svahu a rozpadá se na volné bloky. Makroskopicky je to šedočerná všesměrná masívní hornina s jemnozrnnou až celistvou základní hmotou, misty s drobnými světlými vyrostlicemi. Mikroskopicky je tvořena převládajícím plagioklasem a drobnozrnným biotitem, v nichž jsou uzavřeny dobře omezené vyrostlice sytě hnědého biotitu, olivínu, drobnějšího pyroxenu a plagioklasu o velikosti do 4 mm a ojediněle i kulovitá zrna křemene. Akcesorický je apatit, zirkon a ilmenit, často obrůstaný biotitem. Původní magmatické minerály minety jsou silně alterované a často zatlačené jinými.

Užití: Pro malý rozsah výskytů se hornina nevyužívá, naopak žíla minety ve vápencovém lomu v Prachovicích je škodlivou složkou při výrobě cementu.

 

Pohled na výchoz blokově rozvětrané žíly minety pod zámkem Roztěž u Malešova.

Žilná mineta s hnědými reakčními lemy okolo magmatických zrn pyroxenu a lištovitými vyrostlice biotitu a živců. Šíře 6 mm.

 

Lokalita: vrch Kaňk a jeho okolí
GPS: 49°58’11.531″N, 15°17’10.927″E
Základní informace: Při nástupu křídového moře a postupném zaplavování souše se posunovala čára příboje stále výše, s koncem křídy zase ustupovalo. Okolo vyvýšených ostrovů, které byly postupně tímto mořem pohlcovány a pokrývány jeho uloženinami, se vytvářelo prostředí mořského pobřeží s příbojovou facií. Na příkrých skalnatých svazích vznikaly mořské skalní útesy s obřími valouny odolných hornin z pobřeží a drtí z odumřelých schránek, v mírnějších zátočinách se táhly pláže s korálovými útesy a bohatým životem. Valoun ze svahu Kaňku představuje svědka postupného zaplavování i ústupu moře, zbytky schránek z jeho okolí mohou pomoci určit charakter, přesné stáří a hloubku prostředí, v němž byl původně volný omílaný valoun při zvýšení hladiny zafixován do vápnitopísčitého tmelu. Opracované kameny ze zóny příboje se staly součástí zpevněného horizontu pozůstatků příbojové facie křídového moře. Dnes jsou tyto valouny o velikosti několika centimetrů až několika metrů uvolněné erozí do svahovin např. na svazích Kaňku nebo nad lomem na Karlově.

Lokalita Na vrších na vých. úbočí Kaňku je bývalým lomem, jehož délka od V k Z je asi 100 m. Horninou zde těženou byly pokročile migmatitizované biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, tvořící též širší okolí lokality a převládající materiál příbojových valounů. Metamorfní foliace v migmatitech je v celém lomu jednotná, plochy zapadají k ZSZ se sklonem okolo 28°. V rulách byl zjištěn výskyt rudních žil a pegmatitů s bohatými asociacemi minerálů. Na horním okraji lomu jsou na místy výrazně členitém rulovém povrchu, představujícím původní skalnaté mořské dno, přítomny vápnité prachovce a slinovce bělohorského souvrství (svrchní část spodního turonu). Z hlediska zachování výskytů křídy a hlavně jejich přístupnosti je nejvýznamnější jižní a západní stěna lomu. Z této lokality byl popsán ve světovém měřítku neobyčejně vzácný fenomén výskytu přitmelených organismů (epibiontů) na ohlazených površích migmatitových valounů. Z křídových sedimentů transgredujících na horniny kutnohorského krystalinika bylo popsáno více než 60 druhů bezobratlých (spongie, koráli, červi, mechovky, ramenonožci, mlži, plži, členovci, lilijce, ježovky, hvězdice, hadice) a zbytků obratlovců.

Užití: Přírodní celotvar předurčuje fosilní valouny k dekorativnímu využití; jako připomínka křídového moře slouží na návsi obce Kaňk nebo u kostnice v Sedlci.

 

Lokalita Na vrších na svahu Kaňku dokumentuje příbojové společenstvo a opracované valouny migmatitů.

Valouny s přitmelenými schránkami mlžů, Kutná Hora, Karlov.

Lokalita: pískovcové stráně u Nové Lhoty
GPS: 49°55’22.989″N, 15°12’26.667″E
Základní informace: Soustava stěnových pískovcových lůmků se nachází 300 m severně a severovýchodně od obce Nová Lhota. V lůmcích byl těžen pískovec pro místní stavební účely. Na lokalitě jsou na několika profilech odkryty kvádrové křemenné pískovce a vápnité pískovce mořského původu. Pískovce obsahují četnou makrofaunu (ústřice a rudisti), která je zpravidla koncentrovaná v polohách, které jsou výsledkem splachů z mělčích (plážových) částí okraje křídové pánve. Kvartérní sedimentární pokryv zde chybí, nebo je zastoupen málo mocnými polohami spraší.

V pískovcových lůmcích severně od Nové Lhoty byly popsány četné nálezy vzácných fosilií svrchokřídového stáří. Vedle všudypřítomných ústřic a tlustostěnných rudistů se zachovanou původní barevnou ornamentací zde byly nalezeny i další druhy mlžů, bezobratlých (serpulidi, mechovky), zuby žraloků (rody Cretolamna, Otodus) a kostnatých ryb (Pycnodus) a hojné stopy po vrtání ichnodruhu Entobia exogyrarum. V jednom ze zdejších malých pískovcových lůmků byl učiněn MUDr. Moučkou zcela mimořádný objev vůbec prvních kosterních pozůstatků dinosaura v České republice. Kosterní nálezy dinosaurů z čeledi Iguanodontidae jsou naprosto unikátní nejen v rámci České republiky, ale i celé střední Evropy. Dosud nejdůležitější je nález silicifikované stehenní kosti iguanodonta.

Fosilní zbytky bezobratlých reprezentují například akumulace schránek rudistů druhu Radiolites sanctaebarbarae Počta. Mocné akumulace schránek ústřic, zastoupené především druhem Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck), lze srovnat jen s výskytem chráněného přírodního výtvoru v lomu u Červených Peček. Až jeden metr mocné polohy obsahují desítky dobře zachovalých jedinců, často s artikulovanými miskami. Přítomnost vrtavých vápnitých spongií ichnorodu Entobia na této lokalitě svědčí o výskytu tohoto ichnotaxonu v nejmělčím mořském prostředí, které bylo zastiženo ve svrchní křídě. Vrtavé spongie ve schránkách ústřic z této lokality dovolily získat cenná paleobiologická a paleogeografická data. Typovou lokalitou druhu Entobia exogyrarum (Počta) je právě lokalita Nová Lhota. Další druhy ústřic (např. Hyotissa semiplana) a dalších bezobratlých (serpulidi, mechovky) dokládají bohatý život v počáteční fázi sedimentace české křídové pánve. Lokalita byla navržena pracovníky ČGS k ochraně ve smyslu zákona 114/1992 Sb. v kategorii „Přírodní památka“ (Vodrážka 2007).

Užití: kopaný písek byl používán ve stavebnictví. V roce 2003 zde byly poprvé v České republice nalezeny kosterní pozůstatky dinosaura.

 

Pískovcové bloky s četnými schránkami ústřic z mezí nad Novou Lhotou.

Pískovec s jehlicemi hub a zelenými zrny minerálu glaukonitu, svědčícím o mořském původu usazeniny. Šíře 6 mm.

Lokalita: Vyšatův lom (uzavřen v 1. polovině 20. století)
GPS: 49°56’32.826″N, 15°15’41.135″E
Základní informace: Vápnité pískovce až písčité vápence s polohami slepenců a ostrohranných brekcií představují korycanské vrstvy z báze svrchní křídy. Jsou dostupné lokálně tam, kde křídové sedimenty nebyly zcela denudovány a zůstaly zachovány pod pokryvem spraší nebo podél ostrých údolních zářezů. Obsahují podíl poloomletých křemenných zrn, ostrohranných úlomků vápnitých schránek a proměnlivý obsah vápnitého tmelu v základní hmotě – od 50 do 80 %. Vápnité pískovce s nižším obsahem CaCO3 tak tvoří několikametrové lavice uložené téměř subhorizontálně v souvrství s přechody do pevnějších a masivnějších vápenců s vysokým podílem písčité složky. Někdy lze v rámci těchto lavic pozorovat šikmé zvrstvení poloh s proměnlivou zrnitostí a složením. Nazelenalá barva některých partií pískovců je způsobena přítomností zeleného minerálu glaukonitu (např. v zářezu železniční trati u Předměstí).

Vyšatův lom poskytoval stavební materiál středověké Kutné Hoře a až do r. 1980 zde byl lámán kámen pro stavební účely a obnovu památek. Dnes je bývalý lom, který je již zčásti zavezen komunálním odpadem, součástí naučné trasy „Stříbrná stezka“ – zastávka č. 14. Až 16 m vysoká stěna Vyšatova lomu je tvořena převážně lavicovitými vápnitými pískovci s příměsí glaukonitu. Pískovce jsou bělošedé až rezavě žlutošedé, hrubozrnné a obsahují rezavě zbarvené šmouhy tvořené oxidy železa. Ve spodní části pískovců je patrné planární šikmé zvrstvení, ve svrchní části se objevují dm polohy intraformačních slepenců, tvořených valouny krystalinika. Ve svrchní části lomu lavicovité pískovce přecházejí do vápnitých glaukonitických pískovců s nodulemi vápenců (hlízovitá textura sedimentu), vyšším podílem prachovité složky v základní hmotě a s hojnými abradovanými a kalcitizovanými spongiemi.

Užití: Vápnité pískovce použité na výstavbu chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře byly pravděpodobně těženy v dnes již úplně rekultivovaných lomech Na Ptáku, podobný kámen byl těžen také ve Vyšatově lomu.

 

Vápnité pískovce odkryté v defilé bývalého Vyšatova lomu v Kutné hoře.

Vápnitý pískovec z Vyšatova lomu. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom pod Mezholezy (zavřen v 1. polovině 20. století)
GPS: 49°55’49.125″N, 15°12’41.025″E
Základní informace: Vápence s vysokým podílem vápnitých schránek organismů často přecházejí do jemnozrnných jílovitých vápenců a slínovců. Společně tvoří bělohorské vrstvy, které nasedají buď přímo na krystalinikum, nebo na podložní variabilní korycanské pískovce. Charakteristické zbarvení těchto hornin je modravě šedé až bělavé. Známé jsou výskyty vápenců v okolí Miskovic a Mezholez, kde dosahují mocnosti až 25 m, a z vrtů j. od města. Zde jsou od podložních pískovců odděleny pozvolnými přechody s charakteristickým přibýváním biogenního materiálu tvořeného hlavně kalcitem. Pojivo zrn a drobných úlomků okolních hornin tvoří zrnitý rekrystalovaný kalcit nebo velmi jemnozrnná kalcitová základní hmota. Pro většinu vápenců v okolí Kutné Hory je typické horizontální deskovité zvrstvení a slabé vytřídění. Obsahují fragmenty mlžů rudistů, ramenonožců a četné stopy po vrtání a lezení. Z výbrusů byly určeny fragmenty ústřic, inoceramů a ježovek, kolumnálie krinoidů, mechovek, gastropodů a jehlice spongií a vegetativních stélek řas čeledi Corallinaceae.

Mezholezská vápenka se nachází asi 1500 m jv. od obce Mezholezy. Spodnější část lomové stěny zaniklého vápencového lomu je tvořena modravě šedými až bělavými lavicovitými organodetritickými vápenci o mocnost do 6 m s mírným úklonem k VJV (120/8). Úklony lavic vápenců v této oblasti do značné míry kopírují nerovnosti podloží a úklony svahů.

V nadloží lavicovitých vápenců se nacházejí deskovitě odlučné biosparitové vápence o mocnosti zhruba 2,5 m. Od deskovitě rozpadavých vápenců jsou podložní lavicovitě rozpadavé horniny odděleny zřetelnou diskordancí. Mezi oběma sedimentárními celky došlo k přerušení sedimentace a erozi již částečně zpevněných lavicovitých vápenců. To dokládají i četné záznamy přerývek sedimentace v podobě alterovaných a kontrastně mineralizovaných poloh a zvýšeného množství valounků metamorfitů kutnohorského krystalinika mezi těmito dvěma litotypy.

Užití: Kvalitní vápenec se používal ve stavebnictví jako zdivo. V novější době se z něj pálilo vápno ve vápence, jejíž torzo stojí přímo v lomu u Mezholez dodnes.

 

Pozůstatky historické vápenky nad opuštěným vápencovým lomem u Miskovic.

Relikty schránek korálů, hub, lilijic, ježovek a mlžů ve vápenci z Miskovic. Šíře 6 mm

Lokalita: lůmek nad Velkým rybníkem
GPS: 49°55’44.747″N, 15°14’8.532″E
Základní informace: Křemenné pískovce korycanských vrstev byly usazeny nad mělkovodními vápnitějšími podložními pískovci a pod horninami mocných bělohorských vrstev – vápenci, slínovci a prachovci. V okolí Kutné Hory jsou známy z obou břehů Vrchlice, vycházejí na povrch v s. a sv. okolí vodní nádrže Vrchlice, nad Velkým rybníkem a v s. okolí Malešova a Nové Lhoty. Další výskyty byly zaznamenány v území mezi obcemi Perštejnec a Neškaredice a ve vrtech v okolí. Pískovcové souvrství s korycanskými vrstvami je odděleno od podložních tvrdých metamorfitů úhlovou diskordancí mezi ukloněným povrchem krystalinika a sedimenty. Vrstvy jsou obvykle uloženy subhorizontálně nebo s nepatrným úklonem vrstevních ploch do 7°.

Pískovce mají převážně sytě šedou, zelenošedou anebo žlutošedou barvu a převládají mezi nimi středně až hrubě zrnité, vzácně jemně zrnité pískovce s vápnitou, jílovitou, popř. prachovitou základní hmotou. Dominantní složkou písčité frakce je křemen, vedlejšími minerály pak jsou plagioklasy, draselný živec, chlorit, muskovit a zelený glaukonit. Díky němu pak mají pískovce místy zelenavou barvu. Při bazální ploše obsahují rezavé limonitové konkrece a záteky. Nejběžnějšími viditelnými fosiliemi jsou misky ústřic druhu Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck) a úlomky tlustostěnných mlžů rudistů Radiolites sanctaebarbarae (Počta).

Užití: Kopaný písek z rozvětralých písčitých usazenin se používal v domácnostech do maltových, méně i do betonových směsí.

 

Křídové pískovce obnažené těžbou ve staré pískovně nad Velkým rybníkem.

Pískovec s převahou křemenných zrn a zeleným glaukonitem. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom Miskovice (uzavřen v 1. polovině 20. století)
GPS: 49°56’34.680″N, 15°13’8.644″E
Základní informace: Vápencová kra mezi Miskovicemi, Mezholezy a Vysokou je pozůstatkem mělkého teplého moře, které zaplavovalo okolí Kutné Hory před cca 90 miliony let. Díky rozpustnosti vápence se v jeho slabších okrajových partiích, podél báze a puklin tvoří krasové dutiny, které jsou základem tzv. Miskovického krasu. V sv. okolí jsou vápence překryty asi 2 až 3 m mocnou vrstvou spraší a sprašových hlín, které dutiny ve vápenci překrývají a postupně jsou do volných prostor splavovány. Na povrchu tak vznikají výrazné zdánlivě bezodtoké prohlubeniny, jimž se říká „závrty“. Dnes zbývají ve svahu k Miskovicím z původních osmi závrtů pouze tři, ostatní byly v minulých letech zasypány v rámci rekultivace zemědělské půdy. Rozpukané vápencové podloží je také vydatnou zásobárnou podzemních vod. Z jedné takové pukliny vytéká východně od Miskovic pramen sv. Vojtěcha, který byl veden přes starý akvadukt až do kamenné kašny a zásoboval Kutnou Horu pitnou vodou (viz naučná stezka „Kolem Kutné Hory“).

Miskovická vápenka se nachází těsně vedle lomu asi 1000 m na J od obce Miskovice. Vápence sedimentovaly podél východního okraje ostrovní zóny a úlomky schránek živočichů sem byly z velké části transportovány ze skalních útesů na S a SV z tehdejší elevace Miskovického a Opatovického vrchu. Vápence jsou z největší části tvořeny úlomky rudistů (hlavně druh Radiolites sanctaebarbarae Počta) a ústřic (zejména Rhynchostreon suborbiculatum (Lamarck), část detritu však pochází ze schránek ježovek, mechovek a z vegetativních stélek řas čeledi Corallinaceae.

Lavicovité masívní organodetritické vápence s úklonem 52/12 k SSV jsou zde odděleny od deskovitě rozpadavých hrubozrnných biosparitových vápenců dvěma konglomerátovými polohami o mocnosti až 0,6 m, které jsou tvořeny drobnými poloomletými úlomky hornin kutnohorského krystalinika.

Užití: Vápenec byl pálen na vápno, bloky využívány jako stavební surovina a odpadní hmota se mlela na hnojivo pro zakyselené půdy.

 

Krasové dutiny vyvinuté podél strmých puklin ve vápencích, Miskovice.

Vápence s pozůstatky schránek a kalcitovou základní hmotou. Šíře 6 mm.

Lokalita: lom Přibylov (činný)
GPS: 49°51’40.575″N, 15°58’59.969″E
Základní informace: Svrchnokřídové kolísání mořské hladiny se projevuje v usazování odlišných typů hornin. Na korycanské vrstvy se sladkovodními jílovci a uhelnými prachovci nasedají pískovce a pak i vápnité prachovce a slínovce. Směrem do nadloží přecházejí slínovce postupně do jílovitých vápenců. Sytě šedé a žlutošedé vápnité prachovce se vyskytují mezi Kutnou Horou, Karlovem, lokalitou Bělidlo a obcí Neškaredice a dále k obcím Perštejnec a Kluky. Opukové vrstvy jsou lépe zachovány v severnějších částech pánve.

Relikty horizontálních slínovcových vrstev v okolí Kutné Hory dosahují mocnosti od 2 do 20 m. Hlavními složkami těchto hornin jsou kalcit, křemen a jílové minerály, vedlejšími minerály jsou glaukonit a drobné fosfátové konkrece; doprovodem může být pyrit. Jílovité vápence v zářezech bobové dráhy (Kutná Hora – Roviny) obsahují až 35 % jehlic spongií, dále foraminifery, fragmenty mlžů a úlomky stonků lilijic a ostnů ježovek. Vysoký podíl vápnitých jehlic hub a dalších mikrofosílií relativně odlehčují velmi jemnozrnné sedimenty a současně je zpevňují. Na Kutnohorsku se slínovce a opuky dobývaly v drobných lůmcích, které byly vytěženy a převážně zanikly, a proto je do expozice použit blok z činného lomu v Přibylově na Chrudimsku.

Užití: V blocích lámaná opuka se používá na obklady, řezané pomníky či dlažbu. Časté je využití jako šlapáky do zahrad a překlady.

Lom v Přibylově poskytuje dokonale odlučné vrstvy opuk a prachovců pro zahrádky i obklady.

Jemnozrnné prachovce a opuky s podílem vápnitých jehlic spongií tvoří přechody mezi pískovci a vápenci.

Lokalita: západně od Kutné Hory
GPS: 49°56’46.712″N, 15°14’44.109″E
Základní informace: Vrstvy vápnitých křídových usazenin s téměř vodorovnými vrstevními plochami se nacházejí místy poměrně mělce pod povrchem. Podél puklin a vyloužených dutin nebo na povrchu bloků, v místech náhlého ochlazování teplejších roztoků bohatých uhličitanem vápenatým, může docházet k vysrážení druhotných karbonátových povlaků. Tyto vysrážené povlaky se mohou vyskytnout na povrchu jako travertiny, které na šikmém povrchu mohou tvořit pravidelné miskovité hrázky. Druhotné chemogenní usazeniny vznikají i přímo v toku Bylanky a jejích přítoků jako provápněné krajkové pěnovce, často s organickým základem řas a sinic. Drobné druhotné sintrové usazeniny jsou patrné i na bloku vápnitého pískovce č. 36.

V místě dopadu kapek mineralizované vápnité vody na dno jeskyně nebo i středověké štoly dochází ke vzniku drobných kulatých “jeskynních perel”. Můžeme je najít jak v krasových dutinách, tak ve středověkých štolách, do nichž stropem prosakují podzemní vody z křídového nadloží. Volná zrnka písku se pod kapkami postupně obalují soustřednými vrstvami karbonátu a připomínají větší matné bělavé „perly“. Díky pohybu kapek a proudění vody se zrna stále tetelí a jejich obal narůstá okolo písečného zrna pravidelně ve všech směrech.

Užití: Bloky s druhotnými vápnitými povlaky – sintry a pěnovci – jsou ojediněle k vidění na zahrádkách, jeskynní perly jsou vzácnou přírodní zajímavostí a vynikající střelivo do praku.

 

Druhotné vápnité usazeniny inkrustují místy dno a břehy potoků pod vápnitými sedimenty.

Vrstevnatá stavba vysráženého karbonátu. Šíře 6 mm.