Virtuální geologická expozice

Metamorfity

Nejstarší usazeniny Kutnohorska I.

Nejstarší významnou fází pro vznik kutnohorského krystalinika a podstatou jeho rulového základu bylo usazování mořských písků, jílů a vulkanického materiálu na mořském dně v období help with writing starších prvohor. Během postupného zpevňování (diageneze) těchto stovky až tisíce metrů mocných nánosů docházelo ke skluzům příbřežních usazenin po mořském svahu a míšení mělkovodních karbonátových hornin s hlouběji zanesenými písky a jíly. Aktivní vulkanizmus obohatil zdrojový usazený materiál pískovců, drob, jílovců a vápenců (pozdějších kvarcitů, pararul, fylitů a mramorů) tmavými lávami a rudonosnými minerály a umožnil tak vznik amfibolitů a dalších vložkových hornin obohacených železem, hořčíkem a dalšími kovy.


Nejstarší usazeniny a vyvřeliny Kutnohorska II.


Dramatický výstup z hlubin

Pohyby litosférických desek vyvolávají při kolizi jejich vzájemné střety nebo naopak roztahování a vznik nové zemské kůry. Většina hornin v sobě nese záznam o posledních tektonických událostech, které způsobily zanořování, přeměnu, tavení a opětné vynoření takto přeměněných hornin blíže k povrchu. V kutnohorském krystaliniku jsou těmito vzácnými horninovými svědky horniny typu peridotitů, eklogitů, granulitů a kyanitových svorů, v nichž byla v hloubkách nebo při tektonických pohybech od základu přeměněna jejich struktura i minerální složení. Horniny si tento záznam částečně uchovaly i po složité cestě do současné přípovrchové pozice v zemské kůře, kde se vyskytují jako tektonické hlubinné relikty obklopené běžnými migmatitizovanými rulami.

Mozaika krystalinika

Hluboká metamorfóza hornin v hloubkách a mechanizmus jejich vzestupu je ovlivněn hlavně teplotou, tlakem, dobou jejich působení, charakterem a rychlostí pohybů a přítomností vody a dalších příměsí. Z tektonické a chemické dílny jsou pak z několika základních „těst“ produkovány různé typy hornin, např. zcela nebo jen částečně protavené, rekrystalované za „sucha“ či za „mokra“, hrubozrnné a jemnozrnné horniny, s výrazně znatelnou deformační složkou nebo stopami míchání různých hornin podél tektonických okrajů jednotek odlišného původu. Tak vzniká melanž přeměněných hornin na Kutnohorsku, kterou místy pozorujeme na obnaženém povrchu v současném erozním řezu.

 

Nástup křídového moře

Geologické etapy jsou odděleny významnou změnou prostředí často způsobenou katastrofickou událostí. Od aktivní variské tektonické a magmatické etapy na konci prvohor (před cca 390–320 mil. let) prošlo několik geologických období, které ovlivnily místní stavbu krystalinika jen okrajově. Velkou událostí pak byl nástup mořské transgrese během svrchní křídy, která zatopila většinu Čech a celé Evropy a postupně zarovnala a zakryla převážně písčitými sedimenty hlubší partie pánví. Z nich je u nás největší česká křídová pánev, překrývající vyvřeliny a metamorfity na severu. Hladina křídového moře oscilovala a ponechávala okolo vyčnívajících ostrovů na Kutnohorsku a Kolínsku plážová a útesová mělkovodní a příbřežní společenstva organismů, jejichž doklady nalézáme např. u Plaňan, Nové Vsi, Velimi a Kutné Hory.

Dnes nacházíme křídové sedimenty na větších plochách spíše severně od Kutné Hory, kde jsou často podobně jako horniny podložního krystalinika zakryty mladými kvartérními vátými písky a říčními štěrky. V záhybech údolí a zálivech při okraji pánve se zachovaly svrchnokřídové perucké a korycanské vrstvy a části bělohorského souvrství.

Perucké vrstvy, zastoupené pískovci až slepenci s vložkami prachovců, jílovců a někdy i s tenkými slojkami uhlí, se usazovaly během cenomanu jen lokálně v nejhlubších depresích paleoreliéfu v prostředí drobných vodních toků nebo jezírek. Ve svrchním cenomanu vznikaly při postupující mořské transgresi kvádrové křemenné pískovce korycanských vrstev, později, ve výrazně mělčích příbřežních částech pak horniny řady pískovec – vápenec s hojnými hrubšími klasty křemene či krystalinika a organickým detritem. Relativní prohloubení moře ve spodním turonu se projevilo nástupem dlouhodobé sedimentace slínovců bělohorského souvrství. Nejmladší svrchnokřídové jednotky (např. jizerské vrstvy) podlehly v tomto regionu pozdějšímu odnosu a nejsou zachovány tak jako např. v severních částech české křídové tabule.

Texty k horninovým blokům č. 36-41 jsou upraveny podle Vysvětlivek k základní geologické mapě ČR 1 : 25 000, list 13-324 Kutná Hora, kde jsou i původní citace ke zde převzatým údajům.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *