Jedovatí brouci – majky (aktualizace 5.4.2009)

Jak již Martin napsal v předešlém článku, nalezli jsme při sobotním průzkumu údolí Vrchlice na louce u Cimburku dva zajímavé brouky a to majku obecnou (Meloe proscarabaeus) a majku (Meloe decorus). Pro majku obecnou je to první nález na Kutnohorsku. Druhý druh se vyskytuje na několika lokalitách v okolí­ Kutné Hory.

Meloe decorus

Meloe decorus

Majky jsou teplomilní a suchomilní nelétaví brouci velcí až 5 cm, kteří se vyskytují hojněji pouze lokálně. Z celkem 14 druhů zjištěných v České republice je v současnosti již 5 považováno za vymizelé, zbývající jsou většinou velmi vzácné a jejich výskyt je již omezen téměř výhradně na stepní lokality jižní Moravy. Všehny druhy jsou chráněné zákonem.
Velmi zajímaváýje jejich vývoj. Samičky kladou až 4 tisíce vajíček, ze kterých se líhnou

Meloe proscarabaeus

Meloe proscarabaeus

drobné larvičky. Ty následně šplhají­ po rostlinách a pokud se jim podaří vlézt do květu,

snaží se zachytit divokých včel a nechávají se přenést do jejich hnízda. Tam pronikají do medových buněk, kde požírají vajíčka i larvičky hostitele a med.Po složité proměně se na jaře z larvy stává brouk, který po vylíhnutí­ opouští hnízdo. Parazitem domácích včel se majka stává jen výjimečně. Majkovití brouci jsou známí i pro svoji jedovatost. V ohrožení vylučují jedovatý kantaridin. Ten může být již v dávce 30 mg pro člověka smrtelný. Z minulosti je znám i případ vraždy k jídlu předloženou slepicí, která byla předtím záměrně krmena příbuznými majek – puchchýřníky lékařskými (Lytta vesicatoria). Řada živočichů je však proti jedu odolná.

 

Celý příspěvek

Zima končí – tažní ptáci se vracejí

michal2

Tažní ptáci

Přichází jaro. Krajinou se již nese zpěv kosů, sýkorek, pěnkav, bubnování strakapoudů a za tmy houkání sov. Přilétají již i první tažní ptáci. Nad poli od konce února zpívají skřivani a u budek obhlížejí svá hnízdiště špačci. Většinou v blízkosti vod zastihneme konipasy horské a bílé, lidově zvané třasořitky. Na podmáčených polích a loukách můžeme pozorovat velká hejna čejek chocholatých – ptáků velikosti holuba, nápadných svou chocholkou na hlavě. Větší počet čejek jsme s Martinem pozorovali ve středu na poli u Bykáně. Přálo nám štěstí, mezi nimi pobíhali poměrně vzácní kulíci zlatí, menší příbuzní čejek, kteří hnízdí až ve Skandinávii a zde si udělali jen krátký odpočinek na daleké cestě na sever. V údolí Vrchlice nám svůj přílet ohlašoval z vrcholku stromu drozd zpěvný, jenž se řadí mezi naše nejlepší ptačí zpěváky. Z dalších časných navrátilců přilétají i holubi hřivnáči. Tito původem lesní ptáci od konce minulého století postupně osidlují i města. Všichni tito poslové jara tráví zimu ve Středomoří a nemusí proto přelétávat při návratu do svých rodišť velké vzdálenosti. Například vlaštovky, které zimují v daleké jižní Africe, čeká cesta k nám dlouhá i přes 8 000 km.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Na ty si však ještě měsíc počkáme.
V příštích dnech se mimo jiné objeví nenápadní drobní pěvci budníčci menší a také rehci domácí, jejichž skřípavý zpěv lze často ze střech domů slyšet i v Kutné Hoře. O něco později, koncem března, se vrátí na svá hnízda čápi bílí, kteří na Kutnohorsku každoročně hnízdí na nepoužívaném komínu v Uhlířských Janovicích a Žehušicích. V dubnu přilétá mnoho dalších druhů, několik druhů pěnic, žijících většinou skrytě v křovinách, z dalších např. kukačka obecná a slavík obecný. I zpěv slavíka můžeme poslouchat přímo v Kutné Hoře. Jako jedni z posledních, až počátkem května, se vracejí například ťuhýci obecní, žluvy hajní a rákosníci zpěvní.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

Za poskytnuté ilustrační fotografie čejky chocholaté a kulíka zlatého (foto vpravo) děkuji M.Truhlářovi.