Řada let uběhla od doby, kdy jsme začali se spolkem vysazovat v okolí našeho města první genofondové plochy starých odrůd ovocných dřevin.
Jak šel čas, sady jsme rozšiřovali a dosazovali co uhynulo, nebo bylo zničeno vandaly, zvěří či při sekání trávy. Pokračuje také mapování těchto odrůd v terénu po širokém okolí ve starých sadech, zahradách nebo u silnic, a to i díky grantům ČSOP, za něž děkujeme a především obětavosti Pavla Nováka, který se tomu všemu nejvíce a vytrvale věnuje.
Zúčastnili jsme se několika určovacích seminářů, na něž jsme dovezli k určení desítky vzorků ovoce. Letos jsme navíc získali menší grant na dosadbu stávajících ploch, o které stále pečujeme. Sehnat požadované odrůdy ovšem není tak, že zajdete do zahradnictví a koupíte je, jak si myslí zřejmě ti, co při sekání trávy v částech u silnice sem tam nějaký strom zničí. Stromy jsme během let sváželi i po jednotlivých kusech doslova z celé republiky, protože některé odrůdy množí jen třeba jedno sadařství v ČR, a některé se již nedají sehnat v současné době bohužel vůbec.
Letos Pavel po sepsání všech, co nám chyběly, prověřil nabídky sadařství a zjistil, že téměř vše se dá sehnat po společné návštěvě dvou, a to v Uherském Ostrohu a Bojkovicích, z nichž je to téměř co by kamenem dohodil na hranice se Slovenskem.
Jednoho rána jsme tedy tímto směrem vyrazili a po večerním návratu a ujetí cca 550 km jsme vyložili náklad 22 ks sazenic, co kus, to jedna odrůda jabloně, hrušně, švestky, třešně či višně. Prostředky z grantu pokryly zhruba polovinu z nich a další jsme zakoupili z peněz spolku, aby všechny pozice sadů byly obsazeny.
Díky dlouhotrvajícímu teplému počasí byly sazenice vyskladňovány letos až téměř těsně před stanoveným termínem ukončení a odevzdání projektu, a tak musela být výsadba realizována během dvou dnů a po nocích pak docházelo na “papírování” a evidenci. Termín brigády se nedal díky tomu naplánovat dopředu a vzhledem k dnešní zaneprázdněnosti všech nás bylo na práci málo. Ve dvou a jeden den ve třech jsme to nakonec zvládli také díky aku reflektoru, který nám svítil na práci i téměř dvě hodiny po setmění. Snad se sazenice ujmou, učinili jsme pro jejich dobré podmínky maximum a nebylo to vždy snadné.
Na příští rok se pokusíme sehnat chybějící odrůdy mandloní, které nebyly ještě při našem nákupu vůbec vyskladněny a budeme vymýšlet způsob, jak je přimět k ujmutí v navážce v Čížkově skále, kde se nám toto dlouhodobě nedaří až na několik jedinců, kteří již nejméně po dvě jara kvetly.
