Naše již tradiční účast na putování světelného signálu z kopce na kopec byla opět v něčem nová. Dříve vzhledem k různým, až nesmyslným omezením, která v minulých letech postihla snad vše, bylo dohodnuto, že se v jeden čas jedním člověkem na všech obsazených místech vyšle signál. Od toho se naštěstí ustoupilo, neboť to postrádalo opravdový smysl telegrafu.
Na druhou stranu se větvení tras po celé republice i mimo ni a případné jejich spojování jinde, ukázalo zřejmě vzhledem k jejich počtu jako příliš organizačně náročné a mnohdy neřešitelné. Vznikla proto nová varianta rozdělení celé akce na několik tras, které mají začátek a konec a jsou i časově zvládnutelné. Naše dvě stanoviště se 
nacházela na trase “E”, která začínala na Blaníku a končila, bohužel (jako již téměř pravidelně), u Kutnohorských menhirů, což je škoda, neboť výhled na další místa až po Železné hory, to přímo nabízí. I přes časovou nenáročnost celé trasy (19:30- 19:48) bylo bohužel několik stanovišť na trase neobsazeno, a tak signál putoval místy opět jen symbolicky. Na Vysoké, z které mělo signál přebírat stanoviště “Kóta 341″ Na Ptáku a v 19:46 jej poslat nám k menhirům, nikdo i přes ” tabulkovou obsazenost ” s námi v předstihu nekomunikoval. To by ale i tak vyšlo asi naprázdno, protože na Oškobrhu, odkud měl signál přijít, nikdo nebyl. I přes to jsme strávili příjemné chvíle u ohýnku, pravda jako vždy větrné, a přivítali jsme i tři hosty z Lysé n/Labem, kteří nás navštívili s touhou poznat jiná místa s podobným zaměřením na akce tohoto druhu. Nakonec nám Martin ještě předvedl malou šou s pliváním ohně, a tak jsme si užili i světel jiných než signálních. Budeme se těšit na další ročník a děkujeme zvláště panu Vlastimilu Helovi za každoroční neúnavné a precizní organizování celého Keltského telegrafu.
