Vše začalo stejně jako v předchozích ročnících: zjištěním termínu celostátního úklidu, stejně jako zjištěním, že většině termín nezapadá do jejich plánů, a následným stanovením náhradního termínu hned na další den. Dále vyzvednutím pytlů, rukavic a předjednání následného svozu odpadu na městském úřadě, za což tradičně děkujeme především Ing. Kateřině Hladíkové.
Sraz brigádníků byl na obou stanovištích určen na neděli 2.4. v 9 hodin. Já jsem se sešel s Danou, Denisou, Jirkou, Robertem a Zbyňkem na parkovišti u hlavního hřbitova v České ulici. Oproti původnímu plánu nastala změna, neboť v sobotu mne v podvečer informoval pravidelný úklidový kolega Štěpán o tom, že se svojí skupinou uklidili jeden z námi obsazených úseků – okolí silnice od hřbitova k lesu na Kuklíku.
Za pomoc jim patří velký dík. Nahromadily do vlastních pytlů odpad, který jen tak tak zaplnil celý vozík za autem! Ani my jsme se v deštivém počasí nenechali zahanbit. Přesunuli jsme se na Kuklík a prošli jsme jako vždy kraje lesa a okolí silnice, kde se na obvyklých místech našlo tolik pohozeného odpadu, že byl plný další vozík. Pokračovali jsme dál a navázali na místa, kde jsme v minulých letech s úklidem končili. Pak přišel šok z množství odpadu, který se díky píli dobrovolníků začal kupit u silnice a cest. Gauč, pneumatiky, jedna z nějakého prastarého náklaďáku co vážila min 100 Kg, tam ležela jistě desítky let, izolace z kabelů, žehlička, boty. Tento úsek vydal další tři přeplněné vozíky!
Nikdo z nás nechápe, co k tomu lidi stále vede, když je možné odpad zcela legálně odvézt na určená místa do sběrného dvoru! Ne jen, že nám došly pytle a čas se nachýlil, ale narazili jsme na několik starých černých skládek, u kterých se pokusíme zajistit odklizení, neboť jsou nad naše možnosti.
Po svezení všeho na jednu hromadu, tedy i toho od kolegů ze soboty, se vytvořila hromada hodna menšího náklaďáku! Prožili jsme sice deštivé a chladné půl dne, ale pocit dobře vykonané práce nás hřál na duši a nějaká ta legrace se jako vždy také zažila. Co nás ale netěší je fakt, že si každým rokem opakujeme: Již příště nebude co uklízet… Škoda! Kdo se takto chová k okolní krajině, tomu se zde nemůže dobře dařit a jednou se mu vše vrátí!
Na druhém stanovišti u Menhiru, nikdo další kromě Martina nepřišel. Martin tak prošel jen blízké okolí, kde se zvláště u hromady roští prý zakládá další černá skládka! Je to zkrátka stále nepochopitelné počínání lidských zmetků!
Tak tedy: snad příště nebude co uklízet…
Za celý tým:
Tom.
