Na poslední listopadový víkend jsme s naším spolkem naplánovali vysadit poslední letošní strom, tentokráte do městské zeleně.
Po dohodě se všemi zájemci o pomoc, jsme jako ideální zvolili nedělní dopoledne. Samozřejmostí byla i dohoda se správcem městské zeleně M. Šestákem, který nám vyšel vstříc nejen souhlasem, ale i zasláním mapy sítí uložených v zemi.
Travnatá plocha uvnitř městské části, kterou kutnohorští nazývají V Mišpulkách, již několik let volala po nahrazení Třešně ptačí, jejíž mohutný kmen se při jedné letní bouřce rozlomil a strom musel být pokácen. Tato třešeň byla uvedena i v námi vydané knize “Kutná Hora zelená aneb Krátký průvodce po kutnohorských stromech a keřích” z roku 2016 a tak jsme ji tam snad nejen my postrádali. Tak pozdní termín byl zvolen z důvodu nutnosti dokončení všech prací a uzavření projektu dosadby a dalších výsadeb v genofondových sadech, o kterém jsme již informovali.
Další z důvodů proč jsme ji nenahradili ihned po odstranění je ten, že jsme nechtěli stromek vypěstovaný ve školce, a stromek ze semenáče z volné přírody musel nejprve dorůst do patřičné velikosti, což se v letošním roce „trochu“ vymklo kontrole.
Díky těžkému vrcholu během léta, kdy na něm bylo již nejméně 20 plodů, došlo na slabém kmínku k jeho ohnutí. To se při délce čtyř metrů ukázalo jako výhoda při přepravě, avšak velký problém při ukotvení takové chobotnice ke kůlům a tak nás čeká ještě tvarování během růstu.
Účast čtyř členů spolku na sázení jednoho stromu se může zdát nepřiměřená, ale brali jsme to jako příležitost si popovídat, ukončit sezónu a setkat se “naživo” na čerstvém vzduchu. Bývá již pravidlem, že si krom dobře vykonané práce na takových setkáních užijeme i spoustu legrace. A to se nyní i přes vytrvalé sněžení a prochladlé prsty povedlo náramně. Nastal tak i okamžik, kdy jsem se na žebříku pokoušel uvázat ohnutý vrchol stromu do co možná nejrovnější polohy a stěží jsem kvůli smíchu udržel v sevřených rtech šroubky k zajištění popruhu a v ruce aku-vrtačku.
Po dokončení práce a vydatné zálivce jsme si i přes opravdu nevlídné počasí ještě dlouho povídali o všem možném a opět se chechtali až běda. V této divné době jsem strávil díky Daně, Robertovi a Honzovi krásné chvíle, za což jim děkuji možná ještě o něco víc než za pomoc fyzickou.
Věřím, že radost z jednou velkého stromu budeme mít nejen my, obyvatelé přilehlých bytovek, ale hlavně také ptactvo a hmyz, pro něž má takový plodící a nektarodárný strom větší význam než deset jiných okrasných.
Na další akce se již nyní těšíme, snad budou lepších časech.
