Poslední letošní výsadba proběhla za “ideálního počasí”

Na poslední listopadový víkend jsme s naším spolkem naplánovali vysadit poslední letošní strom, tentokráte do městské zeleně.

 

 

 

Po dohodě se všemi zájemci o pomoc, jsme jako ideální zvolili nedělní dopoledne. Samozřejmostí byla i dohoda se správcem městské zeleně M. Šestákem, který nám vyšel vstříc nejen souhlasem, ale i zasláním mapy sítí uložených v zemi.

Travnatá plocha uvnitř městské části, kterou kutnohorští nazývají V Mišpulkách, již několik let volala po nahrazení Třešně ptačí, jejíž mohutný kmen se při jedné letní bouřce rozlomil a strom musel být pokácen. Tato třešeň byla uvedena i v námi vydané knize “Kutná Hora zelená aneb Krátký průvodce po kutnohorských stromech a keřích” z roku 2016 a tak jsme ji tam snad nejen my postrádali. Tak pozdní termín byl zvolen z důvodu nutnosti dokončení všech prací a uzavření projektu dosadby a dalších výsadeb v genofondových sadech, o kterém jsme již informovali.

Další z důvodů proč jsme ji nenahradili ihned po odstranění je ten, že jsme nechtěli stromek vypěstovaný ve školce, a stromek ze semenáče z volné přírody musel nejprve dorůst do patřičné velikosti, což se v letošním roce „trochu“ vymklo kontrole.

 

 

Díky těžkému vrcholu během léta, kdy na něm bylo již nejméně 20 plodů, došlo na slabém kmínku k jeho ohnutí. To se při délce čtyř metrů ukázalo jako výhoda při přepravě, avšak velký problém při ukotvení takové chobotnice ke kůlům a tak nás čeká ještě tvarování během růstu.

Účast čtyř členů spolku na sázení jednoho stromu se může zdát nepřiměřená, ale brali jsme to jako příležitost si popovídat, ukončit sezónu a setkat se “naživo” na čerstvém vzduchu. Bývá již pravidlem, že si krom dobře vykonané práce na takových setkáních užijeme i spoustu legrace. A to se nyní i přes vytrvalé sněžení a prochladlé prsty povedlo náramně. Nastal tak i okamžik, kdy jsem se na žebříku pokoušel uvázat ohnutý vrchol stromu do co možná nejrovnější polohy a stěží jsem kvůli smíchu udržel v sevřených rtech šroubky k zajištění popruhu a v ruce aku-vrtačku.

Po dokončení práce a vydatné zálivce jsme si i přes opravdu nevlídné počasí ještě dlouho povídali o všem možném a opět se chechtali až běda. V této divné době jsem strávil díky Daně, Robertovi a Honzovi krásné chvíle, za což jim děkuji možná ještě o něco víc než za pomoc fyzickou.

 

Věřím, že radost z jednou velkého stromu budeme mít nejen my, obyvatelé přilehlých bytovek, ale hlavně také ptactvo a hmyz, pro něž má takový plodící a nektarodárný strom větší význam než deset jiných okrasných.

Na další akce se již nyní těšíme, snad budou lepších časech.

 

nebuďte asociální, sdílejte ...Share on Facebook
Facebook
0Tweet about this on Twitter
Twitter
Pin on Pinterest
Pinterest
0

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.