Na sobotu 9.11. jsme naplánovali další brigádu na projekt Oživení starých odrůd, kterým se zabýváme již pět let a v rámci něhož vracíme do kutnohorské krajiny staré 
odrůdy ovocných stromů a krajových odrůd ovoce, a to především na Dolním Žižkově. Vysadili jsme zde genofondový sad švestek v proluce mezi tratí a rodinnými domky, další menší sad meruněk a švestek v rekultivovaném lomu za tratí a obnovili alej mezi Rovinama a Dolním Žižkovem. Část výsadeb byla provedena nad Miskovicemi a v sousedství zámku Kačina.
Bohužel celé dopoledne vydatně pršelo, ale my jsme nechtěli výsadbu odkládat. Sazenice jsme totiž mohli koupit teprve nyní a uzavření a vyhodnocení projektu se přiblížilo.
Se souhlasem majitele i nájemce pozemku jsme tedy v Čížkově skále vysadili sad mandloní, této sice každému v podobě plodů známé ovocné dřevin
y, ale v podobě stromů většině lidí neznámé. Přitom na Kutnohorsku má její pěstování u zahrádkářů letitou tradici. Ve městě roste však jen několik osamělých stromků, a protože většina mandloní je jen částečně samosprašných, příliš velkou úrodu nedávají. Proto jsme se rozhodli vysadit hned desítku stromů. Osm jich je již v zemi, na dvě krajové odrůdy z jižní Moravy čekáme a vysadíme je podle počasí ještě letos nebo na jaře příštího roku. Jelikož se zaměřujeme na staré odrůdy, vysadili jsme dvě mandloně Sladkoplodé krajové, které jsou sice amerického původu, ale pěstují se u nás více jak sto let. Další dvě odrůdy jsou již české a to odrůda Vama a odrůda Zora, která vznikla šlechtěním ze známých hustopečských mandloní. Dvě další mandloně pocházejí z 
Českého středohoří, kde býval nad Lovosicemi sad tamější čokoládovny. Nevíme to, ale je pravděpodobné, že i kutnohorský výrobce čokolády Lidka pan Koukol si stejně jako ostatní ovoce pěstoval i své mandloně. Mandloň se tak do Kutné Hory vlastně vrací. Všechny mandloně patří mezi sladké mandloně, konzumovatelné bez nebezpečí otravy amygdalinem.
Nejprve bylo třeba vyčistit prostor pod lomovou skalní stěnou od náletových dřevin. Pak jsme vykopali výsadbové díry, vysadili mandloně do hlíny obohacené kompostem, usadili opěrné kůly, udělali zálivkové mísy a zalili (v dešti – ale bylo to potřeba). Promočení jsme odjížděli na oběd až kolem půl druhé.
„Po obědě“ jsme pokračovali v instalaci chrániček proti okusu zvěří a vázání stromků k již zatlučeným kůlům. Také bylo potřeba vyměnit několik loňských sazenic neujatých a několik ujatých, které ovšem bohužel nepřežily poškození sekáním trávy kolem nich. Sekáči prosekli ochranné pletivo a na kmínk
u osekali kůru, čímž umožní uschnutí stromku nebo vstup houbových chorob dovnitř. Je velká škoda úhynu vzácných odrůd kvalitní sadby, pro kterou musíme mnohdy dojet až na jižní Moravu či Litoměřicko, a také zbytečně vynaložené práce a pozdější péče o vysazené stromky.
Díky zimnímu času jsme ve třech nakonec vše zvládli, i když už za svitu čelovky. Další den musel ještě Pavel provést nafocení a zaevidování výsadby pomocí GPS do mapy a registru starých odrůd. Ještě bude potřeba vyměnit suché a zničené stromky v lokalitě Na Rovinách, což udělá v týdnu Andrea.
Pro tento rok máme již co se týče výsadeb tedy většinu hotovou, zbývá ještě administrativní stránka
a můžeme se už jen těšit, až příští jaro zaplaví nevzhledný svah nad geologickou expozicí v Čížkově skále krásné květy a později možná i plody mandloní.
Těší nás, že se výsadeb účastní stále větší počet lidí, a to i nečlenů Denemarku.
Velké poděkování si zaslouží Pavel Novák, který se tomuto projektu věnuje ve svém volném času ve velké míře, a to již od jeho počátku, a díky němuž je kutnohorská krajina obohacována, resp. jsou do ní navraceny staré odrůdy ovocných stromů, které snad jednou kromě stínu a zlepšení klimatu dají také krásné květy a plody.
