To, že má Kutná Hora nádherné prostředí kolem historického jádra, si uvědomuje asi málokterý z místních lidí. Všichni vidí v lese Na Rovinách pouze místo na běhání nebo sbírání hub, procházky se psem. Jeden náš známý však pronesl památnou větu: “Praha má Petřín a Kutná Hora má les Na Rovinách. Vy ani nevíte, jaký máte poklad.” To bylo v době, kdy jsem se seznámil s Mgr. 
Michalem Benešem, který pomohl Kutnou Horu zapsat na seznam světového dědictví UNESCO. Kutná Hora je na seznamu především díky svému panoramatu všech historických staveb od Vlašského dvora až po chrám sv. Barbory. Přednesl jsem tehdy panu Mgr. Benešovi nápad vytvořit v lese jakousi vyhlídkovou věž, která by nebyla mezi stromy vidět, ale ze které by bylo vidět panorama v celé své kráse a obloukovém profilu. 
Pan Beneš byl z mého nápadu nadšen. Je totiž pravdou, že naše panorama vidí jen ti pejskaři, běžci nebo cyklisté. Turisté se nemají do lesa ani jak dostat, není si pořádně kam sednout atd. Nápad byl tehdy vybudovat vyhlídkovou věž, bez střechy (na snímku návrh se střechou), pouze nad koruny stromů. Návrh i rozpočet jsme za Denemark nechali zpracovat, bohužel realizační cena byla příliš vysoká a také hrozilo, že relativně mladé stromy během několika let přerostou plánovanou, co nejnižší věž. Rozhodli jsme se, že zatím vyčistíme jen horní hranu skály od křovin a vytvoříme průhledy, jakási “zelená okna” na panorama Kutné Hory. To se už stalo před 7 lety naproti chrámu sv. Barbory a dnes je tento pohled jedním z nejkrásnějších. O brigádách jsme informovali mnohokrát, nepřišel nám mimo Skautů pomoct nikdo. Už tam se mohl každý dozvědět nápad nový, 
který nám při jedné z brigád nadhodil náš kamarád. Nám se nápad moc líbil, proměřili jsme vzdálenosti pomocí dronu a přemýšleli jsme, kdo by projekt mohl zpracovat. Od roku 2015 se znám s Ing. Karlem Smejkalem, jedním ze zakladatelů Inspireli Awards (druhým byl pan Bořek Šípek) a napadlo nás tedy, co kdybychom tuto visutou terasu nechali naplánovat někoho, kdo je teď známý po celém světě a má na KH trochu jiný pohled? Tak jsme se zkusili zeptat pana Smejkala, zda by to s vítězem, italským architektem a Giacomo Garziano souhlasil. Ale musí to být samozřejmě za hubičku nebo nejlépe zadarmo 🙂 Denemark zaplatil ze svého rozpočtu pro Giacoma 
alespoň letenku. Zároveň jsme chtěli tohoto mladého nadějného architekta do Kutné Hory přivést, aby viděl krásu našeho města a abychom společně vymysleli nějaký projekt mezi Inspireli a Městem Kutná Hora Narazili jsme však evidentně na konzervativismus a nepochopení, možná i díky špatně naformulovaným článkům.
Ale proč? Ví někdo, o jaký projekt se jedná, co bychom chtěli vybudovat, kde a jak by to mělo vypadat? Asi ne. Ani my ještě nevíme přesně, co a jak by mělo vypadat. Víme jen jedno. Obě dvě stavby (k té druhé se vrátím) musí souznít s přírodou, nesmí přebít její krásu, musí být bezpečné, funkční, osobité a musí zapadat do celého konceptu údolí. Nad jejich návrhy je pak třeba diskutovat.
První z těchto staveb, v rámci možností co nejsubtilnější lehká stavba, bude vybíhat z hrany skalní stěny. Asi 12 m dlouhá a 3m široká vyhlídková terasa by měla vybíhat nad Královskou procházku (délku musíme vyřešit dle statických propočtů a ochranných zón ČD). Pokud se vše podaří, bylo by z této vysunuté terasy vidět právě celé panorama města. Z druhé strany, od jezuitské koleje, bude vidět pouze třímetrová čelní strana zábradlí, na pozadí lesa. Záleží už na architektovi, z čeho bude tato stěna se zábradlím vytvořena. Pro nás je totiž jedním z faktorů i to, aby byla lávka odolná vandalům a její údržba aby nebyla nákladná. Ke kácení stromů by mělo v horních partiích dojít už minimálně, vše je již připraveno a “zelené okno” jsme dočistíme jen od šípkových keřů. Dokonce jsme vymysleli zapojení mladého dubu do celé plánované podesty, která by měla sloužit jako romantické posezení. Co se asi bude muset ještě promyslet je likvidace olámaných a polosuchých stromů pod skálou, které utrpěly při kácení suchých smrků nebo vývraty. Jejich zdravotní stav můžete ostatně zhodnotit při procházce.
Druhý nápad vzešel od mnohých milovníků procházek po “Královské”. Proč musíme chodit vždy na druhou stranu až po mostě na dolním Žižkově a nahoru po Vyšaťáku nebo se vracet zp
ět tou samou cestou? Proč nejde udělat pro pěší a kočárky přes Vrchlici lávka? Osobně mi to taky vadilo a už před lety jsem se ptal na Povodí Labe s. p., za jakých podmínek by tahle lávka šla udělat. Bylo mi řečeno, že nelze postavit nic, co by bránilo při stoleté vodě průtoky vody a musí být metr nad hladinou. To je v těchto místech dost neřešitelná věc, a tak jsme od vymýšlení dalších věcí upustili. Asi za dva roky nás napadlo, co kdybychom tu lávku měli “otevírací, případně plovoucí” – nahoru, do stran 
či jinak mobilní. Při diskuzi o vysuté terase jsme nápad přednesli našemu kamarádovi, který se toho chytl a začal přemýšlet, jak by to šlo řešit. Nakonec jsme se shodli na tom, že by mohla mít lávka jeden pevný bod s čepem, na kterém by se lávka otáčela. Na druhé straně by byl jakýsi jednoduchý zámek, ze kterého by při vzedmutí lávka, nadnášená plovákem nebo hydrodynamikou, vyskočila a otevřela se. Tím by nebránila v žádném případě volnému pohybu vody a předmětů v ní. Po opadnutí vody by se celá lávka zase zpět zacvakla do zámku, ať už pomocí lidské síly nebo auta, zapřaženého k lanu. Toto řešení jsme předběžně s techniky projednávali a vše by při perfektním technickém provedení řešit šlo. Byla by to asi první lávka tohoto typu v ČR, možná v 
Evropě. Protože jsme oslovili Giacoma Garziana na první projekt, chtěli bychom, aby udělal osobité řešení i na této lávce. Ta by měla být v místech, kde kdysi býval brod. Z Královské procházky je ke starému brodu ještě patrná pěšina, kterou by chtělo vyčistit, obnovit a asi 50 m podél toku vybudovat spojnici mezi ní a lávkou. Vznikla by tak příjemná procházka po “Královské”, zakončená např. výšlapem pod hradby chrámu sv. Barbory nebo k Hrádku. Giacomo sám si vyzkoušel, že pokud se chce někdo dostat nu druhou stranu, musí vyzout botky a přejít skrz potok 🙂
To, že jsou oba tyto projekty určeny nejen pro turisty, ale také pro občany Kutné Hory, je z popisu patrné. Nejen mně, ale i mnoha lidem, kteří by podobná místa v Kutné Hoře chtěli a aktivně se do jejich budování zapojují, je líto, že odezvou jsou jen urážky, sprosté nadávky, pomlouvání a kritiky. Aniž by někdo vůbec z novinových článků věděl, o co se bude jednat. Stačí se vždy zeptat a pak až křičet. Zatím jsme u nápadů, nad kterými chceme diskutovat.
