V sobotu skončil náš jubilejní druhý ročník festivalu dokumentárních filmů Ozvěny Ekofilmu, Co jsme si z něj odnesli? Tak třeba to, že slavná jména opravdu táhnou – na promítání Ropáků a diskuzi s režisérem Janem Svěrákem dorazilo bezmála 100 návštěvníků. Taky jsme si letos vyzkoušeli nové promítací místo – totiž Malou scénu Tylova divadla – komorní, ale velmi příjemný prostor, kde probíhal sobotní program festivalu. V kině i divadle jsme se setkali s návštěvníky loňského ročníku, ale uvítali jsme i řadu nových tváří – oběma skupinám tímto děkujeme, že si vybrali náš program. Dokonce jsme zauvažovali, zda neudělit něco jako „cenu věrného diváka“, neboť se našli i tací, kteří se zúčastnili kompletního třídenního programu, což už vyžaduje opravdové nadšení pro věc.
Nicméně to, z čeho jsme letos měli opravdu radost, byly vydařené debaty po samotných filmech. Festival odstartoval v knihovně Tomáš Ouhel a Tereza Švejcarová poutavým vyprávěním o tom jak objevili Loskutáka Niaského. Páteční program byl potom v tomto směru vskutku našlapaný. Prvním hostem byl Jiří Dolejší ze Správy NP Šumava, který si po promítání filmu Silva Gabreta připravil prezentaci s aktuálními daty a čísly i vtipnými komentáři a krásnými fotkami. Následoval film Ropáci, který jsme tak nějak všichni někdy viděli, ale 
mezitím jsme už zapomněli, jak je zábavný (uznejte, že pan Nedbal se svými průpovídkami prostě nemá konkurenci). A neméně zábavný byl i režisér Jan Svěrák, který zavzpomínal nejen na samotné natáčení na Mostecku, ale podělil se s námi i o historky z předávání Oskarů nebo o svůj filmový dárek pro tatínka Zdeňka Svěráka. Do třetice všeho dobrého do kina přišel pobesedovat Dalibor Dostál z o.p.s. Česká krajina, který vyprávěl třeba o tom, jak je těžké poznat u divokých koní březost a že je nejspíš v tomto směru letos čeká ještě nějaké to překvapení. Sobotní program obsahoval besedu pouze jednu, ale o to zajímavější. Ředitel liberecké ZOO 
David Nejedlo s sebou přivezl filmy o reintrodukčním programu orlosupů a my jsme tak měli možnost se dozvědět spoustu zajímavostí ze života těchto ptáků, kteří jsou známí třeba tím, že požírají nejraději mršiny, ale občas si nějakou tu mršinu musí nejprve vyrobit (shazováním kamzíků ze skály nebo rozlouskáváním želv ze vzduchu o kameny).
Prostě a jednoduše, my jsme si to moc užili a doufáme, že vy taky!
