Od Honzy Moravčíka: Na přelomu dubna a května jsme měli práci ne jen s přípravou čarodějnic, ale zvířecí hřbitov, který provozuje naše sdružení, se dožil už pěti let a bylo tedy potřeba toto kulaté výročí nějak připomenout a oslavit.
Rozhodli jsme se, že uděláme 1. května “den otevřených dveří” (den otevřených hrobů by byl asi morbidní) a navečer toto výročí oslavíme s členy Denemarku. Byla také možnost se přijít v odpoledních hodinách na hřbitov podívat, zeptat se a okouknout, jak hřbitov vypadá.
Já s Tomem jsem se o den dříve ujal hlavně úklidu, který se skládal převážně z hrabání listí. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba připravit i prostor u menhirů pro Pálení čarodějnic, tak jsme od rána lítali mezi hřbitovem a menhirama. Tomášova “stodváca” se pěkně zapotila a Tom jí teda nešetřil 🙂 Vše se ale podařilo připravit a následně i uklidit. Den po velmi úspěšných čarodějnicích jsme se před třetí hodinou začali scházet na hřbitově. Nebavilo mě ale jen tak čekat na návštěvníky a nic nedělat a tak jsme si s Gábinou vymysleli zábavu nad kterou většinou všichni kroutili hlavou. Našli jsme staré keramické nádoby na testování obsahu rudy v žíle a Gábinu napadlo, že z toho něco postavíme a to něco se bude jmenovat “dušičkovník”. Později se sice objevily pokusy o přejmenování na “komárovník” nebo “mraveniště s děly”. My trváme na tom, že to je “dušičkovník” a nenecháme si naše dílo jakkoliv zesměšňovat 🙂 Práce to byla zajímavá, pro někoho zbytečná, ale nás to bavilo.
Po tom co jsme plastiku dokončili a uvítali ostatní na improvizované vernisáži, tak jsme se vrhli do oslav samotného hřbitova. Dámy napekly tématické dobroty (nechyběly věnečky, rakvičky), k pití byl Fernet (lak na rakve) a podařilo se nám tak alespoň na chvíli pobavit na místě, kde pro to obvykle moc prostoru není. Potom jsme se rozjeli do svých domovů s pocitem že zvířecí hřbitov má smysl a je důležité, aby vydržel ještě dalších spoustu let.