Při procházce lesem na Kuklíku jsem došel až na okraj lesa, k hlavní silnici na Hořany. Tam je to známá lokalita pro “ukladače materiálu”, tzn. budovatele černých skládek. Když jsem došel právě na obvyklá místa, nestačil jsem se divit – hromady větví, listí, pytle s komunálním odpadem i stavební sutí. O kus dál v zatáčce jsem narazil při vjezdu do sadu na další “poklady”: hromadu hadrů, starou televizi a několik pytlů s komunálem. Pak už mě nepřekvapila asi o 50 m dál v sadu ani hromada azbestové krytiny na střechu, hromada stavební suti, různých krámů a nakonec i celé vybavení WC a koupelny!
Tři pytle jsem naložil a odvezl do sběrného dvora. Chvíli jsme se bavili a pán mi říkal, že kolikrát na černých skládkách našli doklady jejich původců. A nestačili se divit – mnohdy to totiž byli lidé s vysokoškolským titulem nebo zámožní podnikatelé. Proč má člověk v dnešní době potřebu vozit takový odpad kamkoliv do sadu, do polí nebo do lesa?!! To mi prostě rozum nebere. Vždyť každé větší město má sběrný dvůr a i když už i ten je zavřený, snad bych se ani nezlobil, kdyby to ti lidé odložili ke kontejnerům (i když se to nemá dělat). Pak se pozastavujete nad tím, jak někdo může v lese vyhodit pytel s listím a ten pytel aspoň nevysypat a nevyhodit doma do odpadkového koše.
Na tenhle typ lidí bych udělal jen tak na zkoušku psychologický posudek, jako dělají kriminalisté na vrahy. Oni snad ti lidé berou vyhazování odpadu do přírody jako adrenalinový sport nebo nějakou psychologickou válku. Po úspěšném “nájezdu” si v duchu řeknou: “Hajzlové, zvýšili nám poplatky, tak jim to pěkně osolím. Ať maj co dělat.” nebo “Tak jsem to zase jednou zvládnul, aniž by mě někdo viděl a prásknul. To se budou ráno divit, až uvidí v rokli u potoka záchodovou mísu“. Tihle lidé si asi myslí, že jsou nějací hrdinové, mstitelé nebo že něco ušetřili (nevím co, když cesta do sběrného dvora je 3x
kratší). Pro mne jsou to ubožáci, co si neváží lidské práce, přírody a kteří nejsou psychicky zcela v pořádku. Kdo nikdy nepracoval v instituci, která má toto na starosti nebo pak následně neodklízel všechny ty hory odpadků, mnohdy smradlavých a hnijících, neumí si představit co je to za papírovou válku, problémy sehnat peníze a pak následně všechno uklidit. Že se kolikrát lidem zvedá žaludek, když nakládají tlející maso, zapařené plíny nebo dokonce červy se hýbající mršiny. Přál bych těm všem, aby si zkusili nejen papírově vše vyřídit, ale aby si po sobě tenhle nepořádek museli i fyzicky uklidit.