I netopýr umí být u jídla čuňátko 🙂
Když jsem jel v sobotu večer z jihlavské ZOO, kde jsem byl na konzultaci kvůli našemu zookoutku (informace budeme průběžně zveřejňovat), volal mi MVDr.
Škrdlant, že mu někdo přinesl netopýra. Ležel prý na cestičce u Vrchlice, pod garážemi. Jestli bych se na něj nepodíval a co s ním dál. Tak jsem jel rovnou do ordinace, netopýra jsme prohlídli a konstatovali, že je jen zkřehlý zimou a pořádně zablešený. Pan doktor mu nakapal odblešovací kapky na tělíčko a já jsem se mezitím telefonicky poradil s RNDr. Horáčkem. Netopýra prý máme nakrmit, nechat načerpat síly a vypustit – jsou to první otužilci.Tak jsem si vzal malého zrzounka (jednalo se o netopýra rezavého) domů. Dostal asi 20 červů a ustlal jsem mu v papírové krabici. Ráno však byla krabička prázdná. Kde hledat netopýra v bytě plném kytek a nábytku?:( Tak jsem si říkal, že počkám do večera, že se fešák ukáže sám. Při přesazování kytek najednou napapaný ušatec vypochodoval zpoza skříňky a dával dost hlasitě najevo, že se mu nelíbí braní do ruky. Dostal pár cvrčků a po obědě, když se rozehřál na sluníčku odletěl. Snad si našel už na další noc svou noclehárnu a do jara to zvládne.
