Kalous ušatý
Sovy – tajemní noční ptáci, které většina lidí vidí občas jen jako stín ve tmě. V posledních dnech však nastala možnost prohlédnout si sovy za denního světla, a to kalouse ušaté (Asio otus). Skupina až 19 jedinců (pokud někdo pozoroval více, tak nám může napsat) tráví dny v korunách bříz poblíž základní školy T. G. Masaryka a staly se vyhledávanou podívanou pro mnoho lidí. O žádný neobvyklý jev ovšem nejde. Kalousi se takto sdružují zcela pravidelně, obvykle od října do března. Většinou jde o počty do třiceti jedinců na jednom místě, někdy se však shromáždí i více než sto exemplářů. Jako místa denního odpočinku preferují jehličnaté stromy – smrky, tůje, atd., listnaté stromy obsazují méně často. Tato shromaždiště bývají i dlouhodobě obsazovaná, někdy až desítky let. V těchto skupinách mohou být i ptáci ze vzdálených zemí – kroužkováním bylo zjištěno že k nám přilétají např. z Polska nebo Ruska.
Kalousi, stejně většina tvorů nemá v takových zimách, jako je tato, jednoduchý život. Potrava (převážně drobní hlodavci) je ve vysokém sněhu špatně dostupná a kalousi musí vydat hodně sil aby se nasytili. Proto je třeba jim během dne dopřát klidného odpočinku a zbytečně je neplašit.
V podobných společenstvech se občas objevuje i příbuzný druh kalouse – pustovka (Asio flammeus). I tu lze občas v okolí Kutné Hory spatřit. Oproti kalousům však tráví den na zemi, obvykle schovaná ve vysoké trávě. Tento druh u nás hnízdí jen velmi vzácně a zimující ptáci vesměs pochází se severských zemí.
Další zajímavý pták, který se již asi dva týdny zdržuje v Kutné Hoře je volavka bílá (Egretta alba). V posledních dnech jsem ji několikrát pozoroval v říčce Vrchlice, kde lovila drobné rybky. Oproti kalousům je však dosti plachá a při přiblížení hned poodlétá o kus dále. Není vyloučeno se že zde zdržuje i více než jeden exemplář. Tento druh se na Kutnohorsku vyskytuje početněji až v posledních asi 15 letech, především pak při výlovech větších rybníku.
