Údolí Vrchlice není zajímavou a jedinečnou oblastí pouze z hlediska krajinářského, botanického a zoologického, ale i antropologického. 
Únorová exkurze do střední partie údolí odhalila skutečnosti, které bezesporu přispějí k atraktivitě údolí Vrchlice mezi odborníky a zainteresovanou veřejností.
Je všeobecně známo, že ačkoliv fenomén, běžně nazývaný “moderní civilizace”, v posledních desetiletích ovládl téměř celou planetu, v některých oblastech se dosud zachovaly společnosti, jejichž způsob života a strategie přežití je moderními technologickými vlivy zasažen jen minimálně. Areál výskytu tzv. tradičních společností, jež si po staletí a tisíciletí zachovávají konstantní způsob života, je v současné době omezen na odlehlé oblasti tropických deštných lesů (Jižní Amerika, Papua Nová Guinea) a polopouští (subsaharská Afrika, Austrálie). I v těchto výspách však tradiční společnosti čelí enormnímu tlaku okolí (tzv. civilizace) a v dlouhodobějším časovém horizontu mu nejsou schopny čelit.
Šokujícím zjištěním je, že kultura (ve smyslu skupina lidí se specifickým způsobem života), které se civilizační vlivy dotkly zcela minimálně, sídlí i v údolí Vrchlice. Několik zatím pozorovaných jedinců tradiční (dříve se používal pojem primitivní) společnosti osidluje prostor v blízkosti zříceniny mlýna Cimburk. Sídliště skupiny (3-4 jedinci) se nachází na břehu Vrchlice u jedné z hlubších tůní. Příbytky jsou zhotovené z přírodních materiálů (dřevo, kameny) a tkanin nejasného původu. Z pozorování je patrné, že příslušníci skupiny umějí rozdělat oheň, což je pravděpodobně nejsložitější technologie, kterou disponují. Strategií obživy je lov a sběr. Vzhledem k omezeným přírodním zdrojům přicházejí v úvahu lovené kořisti především ryby a menší savci, v případě sestrojení jednoduchého praku (nebylo potvrzeno) i ptáci. Přežití skupiny je však závislé především na sběru. Akční rádius sběrových aktivit bude muset být značný kvůli limitované úživností údolí Vrchlice a přilehlých oblastí. Je téměř jisté, že příslušníci skupiny se budou vydávat do bezprostřední blízkosti lidských sídel. Vzhledem k naprosté odlišnosti sociokulturních vzorců příslušníků “vrchlického kmene” a reprezentantů moderní civilizace lze očekávat střety, nedorozumění a pravděpodobně i konflikty. Můžeme se jen dohadovat, zda vzájemná interakce obou světů povede např. k výměnnému obchodu.
Z teoretického i praktického hlediska je přežití autochtonní skupiny lovců a sběračů v centrální části České kotliny, navíc v oblasti, které bylo v neolitu centrem zemědělské kultury (Bylany) a od té doby je hustě osídlena, zcela vyloučeno. Původ společnosti tedy lze zdůvodnit pouze procesem devoluce (návrat společnosti k vývojově překonaným stádiím). Lidé (příslušnost k druhu Homo sapiens sapiens je nezpochybnitelná) pozorovaní v údolí Vrchlice se zjevně nedokázali přizpůsobit přetechnizovanému a odosobněnému světu euroatlantického civilizačního okruhu a rezignovali na jeho stereotypy, zvyky, normy, znalosti, pravidla a rituály. Dobrovolně či z donucení opustili svět, kterému nerozuměli, stáhli se do přírodního prostředí, kde jsou schopni přežít díky několik miliard let staré zkušenosti rodu Homo, která je otištěna v lidském genofondu. Návrat do přirozeného prostředí způsobil rezonanci atavismů, jejichž využití je nezbytnou podmínkou přežití člověka mimo civilizační prostředí. V současné době jsme v údolí Vrchlice svědky zcela mimořádného procesu formování společnosti založené na strategii, jež je z perspektivy vývoje celého lidstva několik tisíc let překonaná.
Objev v údolí Vrchlice je epochální, ovšem zároveň stojíme před velkým počtem neznámých. Vyvine se v údolí Vrchlice zcela specifická kultura? Jedná se o samostatnou etnickou skupinu? Odolá tradiční společnost vlivům “naší” civilizace? Bude “vrchlická” společnost schopna reprodukce? (tato otázka je zvláště naléhavá, neboť všichni dosud pozorovaní jedinci jsou samčího pohlaví). Časem snad budeme schopni na tyto otázky odpovědět a dozvědět se tak mnoho zajímavých informací nejen o “vrchlické” společnosti, ale i o nás samotných.
Tento příspěvek není naším dílem, ale pochází od našeho externího spolupracovníka v oboru kulturologie, sociologii a antropologie.
Zajimalo by mÄ, zda v mÃstÄ kde se usÃdlila skupina lidà roste NASTURCIUM OFFICINALE. Pokud ano, tak je docela možné, že tito obyvatelé nebudou nikdy trpÄt rakovinou, neboÅ¥ požÃvánÃm této léÄivky, pÅedevÅ¡Ãm v syrovém stavu, prakticky znemožÅ?uje tvorbu zhoubných nádorů.
tak mi něco řiká, že ty 3-4 jedinci jsou ti opičáci co to tu založili 😀
Obávám se Davide, že jste špatně odhadl období, kam tyto lidi zařadit. Dle mého názoru jsou to lidé daleké (nebo blízké?) budocnosti. Jedná se o zástupce postmoderního člověka, tedy o zástupce lidu “skládkových polí”, kteří budou žít z vyhrabaných odpadků po dnešní civilizaci, až se tato svými odpadky zahltí. Tito vizionáři dnů budoucích, kteří za těžkých podmínek prokopávají cestu pro způsob, jak přežít současnou konzumní společnost, jsou nyní nepochopeni a odsunuti na okraj společnosti, a taky tam zůstanou. Reprodukce přirozenou cestou naštěstí (nebo na neštěstí?) zatím nehrozí. Nicméně množení je jisté, a jisté je i to, že se brzy objeví i jedinci samičího pohlaví. Údolí Vrchlice je totiž opravdu krásné. Bohužel si nejsem jistá, zda jejich představa obživy, která je založena na principu “zkonzumuj vše, co konzumní společnost nedokáže strávit”, nebude pro údolí spíše zkázou než přínosem. Tato recyklace odpadů je zatím jen a jen “hudbou budoucnosti”.
Je zajímavé , kolik času a peněz jsme ochotni obětovat na záchranu údolí ,kde krom našich vzpomínek není nic. Je zajímavé s jakým “zájmem” se snažíme zařadit skupinku LIDÍ , kteří se uchýlili do NAŠEHO údolí (protože jim nic jiného nezbývá) , stejně jako naši předkové před desítkami tisíc let. Vlastně se nic od těch dob nezměnilo – Jakmile se někdo liší ,smečka ho zákonitě vypudí. Civilizace se zkrátka stále nenaučila pomoci , aniž by se snažila změnit něčí způsob života k obrazu svému.
Máte jistě pravdu, ale píšete to z pohledu člověka, který asi dotyčné neviděl v “akci”. Když bylo potřeba v době, kdy bydleli v údolí, s čímkoliv pomoct, odpověď byla “že zadarmo prstem nehnou”. Dřevo, které nebylo určeno pro ně ale bez ostychu sebrali a spálili. Tito lidé se v “našem” údolí chovají tak, jakoby by bylo jen “jejich”. Není zrovna moc příjemný pohled na to, když jdete po turisticky značené stezce, čtete si tabuli a 15 m od vás na vás vystrčí při konání velké potřeby jeden z dotyčných zadnici. Nemluvě už o desítkách kilogramů odpadků a doslova pokáleném lese v blízkém okolí. Každý tramp nebo skaut se naučil vykopat si alespoň latrínu! Pomoci si musí chtít především sami, mnozí z nich o pomoc ani nestojí a vyhovuje jim podobný způsob života. Pokud už však tímto způsobem života chtějí žít, pak nesmí obtěžovat lidi kolem a chovat se alespoň trochu kulturně. K tomu není potřeba ani milionů, ani zděný dům nad hlavou nebo vysokoškolský titul.
Pingback: Přílišná aktivita škodí…. | Denemark – občanské sdružení